6 důvodů, proč podpořit českou produkci ovoce a zeleniny

28.07.2020 Jana Čiháková

Ovoce patří spolu se zeleninou ke skupinám potravin, kde je naše země značně závislá na dovozech ze zahraničí. I když přitom samozřejmě v ČR ještě dlouhou dobu nevypěstujeme banány ani jiné druhy exotických komodit, které se jistě budou i v budoucnosti dovážet, soběstačnost v produkci a spotřebě tuzemského ovoce by bylo žádoucí zvýšit.

Není to přitom pouze v zájmu ovocnářů jako takových, ale i všech spotřebitelů v ČR. Ti by přitom měli hlavně vědět, proč by měli dávat v naší zemi vypěstovanému ovoci přednost. A důvodů k tomu je celá řada.

Prvním z nich je čerstvost, neboť produkty od tuzemských pěstitelů se mohou ke konečnému spotřebiteli dostat doslova za několik hodin a některé si dokonce mohou sami nasbírat (třeba jahody), což v praxi znamená mít původ i kvalitu ovoce pod kontrolou. V případě samosběrů pak přímo pod osobní kontrolou. Právě čerstvost je přitom v případě ovoce jedním ze základních parametrů kvality, především pak u plodů s krátkou dobou trvanlivosti. To však není vše.

1. Méně chemie

I z nedávno zveřejněných údajů Evropského statistického úřadu Eurostat vyplývá, že naše země patří mezi tři země EU, u nichž dochází k největší redukci chemických látek používaných při pěstování hospodářských plodin. To se ovšem týká také používání chemie při ošetřování ovoce, které je v některých případech až řádově nižší. V některých unijních zemích, například v Itálii, odkud se zrovna do ČR dováží docela hodně ovoce, ošetřují tamní pěstitelé ovocné stromy třeba i po několika dnech, což za sezónu představuje desítky postřiků. Rezidua pozůstatků chemických látek se samozřejmě při uvádění na trh kontrolují, jednak ale nelze zkontrolovat vše a jednak platí, že pozůstatky se sice mohou pohybovat pod stanovenými limity a vše je tedy „v pořádku“, vzájemné interakce rizikových látek ale ještě zdaleka prozkoumány nejsou. U tuzemské produkce je přitom určitě větší garance, že bylo „chemie“ použito méně.

2. Šetrnější k životnímu prostředí

Stejně jako u jakéhokoli zboží převáženého na velké vzdálenosti platí také u ovoce, že se tak zvyšuje „uhlíková stopa“ potravin, tedy míra zatížení životního prostředí zplodinami, které vznikají při transportu zboží. Kupodivu to platí spíše pro evropské zboží, které je většinou přepravované kamiony – mezikontinentální letecká doprava se na celkových emisích podílí jen zhruba třemi procenty. Tak či tak představuje preference tuzemské produkce příspěvek spotřebitelů ke zlepšení stavu životního prostředí, což je cíl, s nímž všichni souhlasí. Jestliže se lidé často ptají, co mohou sami pro zlepšení životního prostředí udělat, je jednou z konkrétních odpovědí a činností právě podpora domácích producentů.

3. Omezení přírodních rizik

Preference tuzemské produkce je samozřejmě také příspěvkem k žádoucímu zvýšení pestrosti naší krajiny a tím i omezování rizik sucha, eroze nebo třeba povodní. Plochy produkčních ovocných sadů v ČR bohužel každoročně klesají, jen za posledních pět let se snížily zhruba o 3 000 hektarů. Navzdory tomu, že stromy v krajině mimo lesní pozemky, tedy i ovocné stromy, snižují teplotu v příslušných lokalitách, působí jako přirozené větrolamy, drží svými kořeny půdu a samozřejmě poskytují, pokud jde o stromy a keře ovocné, zdroj obživy. A konečně je také preference tuzemské produkce příspěvkem k zachování tradic a identity naší země konzumací alespoň některých z odrůd ovoce, které do našeho prostředí patří a náš organismus je na ně „geneticky zvyklý“.

4. Možný vývoj nových odrůd

Málokdo přitom ví, že naše země patří v některých druzích ovoce ke světové špičce ve šlechtění, což v praxi znamená vývoj takových odrůd, které jsou zároveň oceňované spotřebiteli a zároveň jsou schopné odolávat vlivům měnícího se klimatu. Platí to například u třešní, jejich sezóna je v současné době v plném proudu a které se od 9. června sklízejí a prodávají také ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském Holovousy (VŠÚO). V tom mají naši ovocnáři před zelináři výhodu – uhájili totiž v minulosti existenci oborového výzkumáku, jehož role je dnes ve světovém šlechtitelství natolik prestižní, že se stal v loňském roce spolu s Českou zemědělskou univerzitou v Praze pořadatelem mezinárodní ovocnářské konference „Eucarpia Fruit 2019“. Svým způsobem se není čemu divit – odrůdy třešní vyšlechtěných v Holovousích se pěstují kromě zemí EU také v Srbsku, Švýcarsku, Turecku, Izraeli, Indii, Číně, Jižní Korei, Severní a Jižní Americe, Jihoafrická republice, Austrálii nebo na Novém Zélandu. A naši pěstitelé dokonce třešně vyvážejí i do Polska, i proto, že u nás je přece jen o něco tepleji a třešně v ČR dozrávají o něco dřív. Není tedy důvodu, aby si naše třešně nekupovali naši spotřebitelé, zvláště, když VŠÚO v minulosti vyšlechtil 27 odrůd třešní včetně takových, které dosahují průměru více než 3,5 centimetru.

5. Kvalitní živiny

Samozřejmě ale nejde jen o třešně, mezi takzvané letní druhy ovoce, které jsou aktuálně z tuzemské produkce na trhu, patří také meruňky, višně nebo angrešt. Každý z uvedených druhů má přitom specifické nutriční vlastnosti. Zatímco třešně a višně obsahující vysoké procento vody jsou vhodné například pro diety, meruňky posilují imunitní systém a díky beta–karotenu přispívají k zdravému opálení pokožky. Angrešt zase slouží k pročištění střev, podpoře trávení a díky vysokému obsahu hořčíku zlepšuje pevnost tkání. Zapomenout ale jistě nelze na jahody, což je nejkonzumovanější letní ovoce v ČR s průměrnou spotřebou 2,4 kilogramu na osobu a rok. Právě jahody navíc obsahují mimo jiné stejné množství vitamínu C jako citrusy, jsou ale také zdrojem vitaminů E a skupiny B a pomáhají při nadýmání nebo při snižování vysokého tlaku.

6. Dostupnost

Důležitou zprávou pro naše spotřebitele jsou přitom úspěchy našich pěstitelů v prodlužování období, po které jsou schopni zásobovat domácí trh. Taková Jahodárna Vraňany se letos dostala až na neuvěřitelných osm měsíců, takže jahody z Vraňan bude letos možné koupit si přímo na farmě i v listopadu. Půjde přitom o čerstvé, ne tedy nějak „mražené“ či nějak upravované jahody, s nimiž se ovšem v maloobchodní síti nesetkáte a bude je tak možné koupit jen v místě pěstování. Uvedené doby osmi měsíců v potenciálu zásobování tuzemského trhu přitom dosáhli ve Vraňanech jednak pěstováním široké škály odrůd, od raných po pozdní, jednak ale také využitím nových technologií pěstování ve foliovníku a „ve vzduchu“. Především díky fóliovníkům je možné období sklizně načasovat a prodloužit, také proto, že jsou zde plody chráněny před nepřízní počasí.

Právě prodloužení schopnosti zásobovat „svůj“ trh je výzvou také pro ostatní ovocnáře. V Holovousích se například zkouší využití takzvaných „odkrývacích systém“ VOEN, což je v zásadě také ochrana stromů a keřů před nepřízní počasí (například poškozením mrazem), ale nejen to. Pěstování třešní a drobného ovoce pod krycím systémem chrání také plody před ptáky, kroupami, proti popraskání plodů působením deště nebo proti hnilobám a škůdcům.  Dalšího prodloužení trvanlivosti ovoce lze pak, bez změny nutričních vlastností, dosáhnout prostřednictvím ochranné atmosféry v obalech, v nichž je produkt prodáván, což v praxi znamená i třeba šest týdnů. Mimochodem, pokud se týká třešní a častých informací na internetu o tom, že se velmi rychle kazí, pak v případě sklizně třešní v optimální zralosti vydrží v ledničce v pohodě po dobu dvou týdnů. Což je mimochodem další důvod k preferenci ovoce tuzemského původu.

Podle statistik Ovocnářské unie se ročně na našem území vypěstuje v sadech profesionálních ovocnářů až 200 000 tun ovoce, z čehož je až 80 procent jablek, která ale dozrávají až na podzim. „Pravidlem by mělo být, že se konzumuje ovoce v době, kdy dozrává. Jablka a hrušky lze dobře uskladnit a mohou se tak konzumovat po zbytek roku, kdy nedozrává žádné ovoce. Letní ovoce je nejlepší čerstvé a dozrálé na poli nebo v sadu. Spotřeba ovoce se pohybuje okolo 80 kilogramů na obyvatele za jeden rok,“ vysvětluje předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík. Lze jen dodat, že spotřeba by mohla a měla být i vyšší, třeba právě navýšením konzumace ovoce původem z naší země.