Citrusy nejsou zdaleka nejlepším zdrojem vitamínu C

26.11.2020 Jana Čiháková

I když se o důležitosti vitamínů pro lidský organismus píše a mluví neustále, je současné období poznamenané pandemií koronaviru, spojené navíc s obdobím podzimu, kdy je zvýšená konzumace vitamínů obzvlášť potřebná, pro dostatečný příjem všech potřebných vitamínů nejdůležitější. To si většina spotřebitelů i v ČR uvědomuje. Ne vždy mají ale spotřebitelé dostatek správných informací o zdrojích vitamínů, což se týká i nejznámějšího vitamínu C.

Vitamín C je považován za prevenci všech myslitelných nemocí a potíží, jejichž výčet by byl opravdu hodně dlouhý. Jsou však i jiné symboly, která se s tímto vitamínem pojí – například, že jeho nejlepším zdrojem jsou citrusové plody, ačkoli bylo mnohokrát doloženo, že tomu tak není. Citrusy samozřejmě vitamín C obsahují, k zajištění dostatečného množství tohoto vitamínu prostřednictvím stravy pro potřeby našeho organismu je ale možné a vhodné využít celou řadu dalších zemědělských surovin, pocházejících přímo z tuzemského prostředí.

Neberete léky na ředění krve?

Citrusy, zejména pak grapefruity a jejich šťáva navíc může pro některé občany představovat potenciální riziko v kombinaci s některými léky, například na ředění krve, což jsou medikamenty, které užívá poměrně dost lidí. Což není nic proti konzumaci citrusů a ani dalších exotických plodů, které lze na našem trhu koupit. Je ale vhodné zdůraznit, že k zajištění dostatku vitamínu C bychom (na rozdíl třeba od vitamínu D a potřebě zdrojů omega 3 mastných kyselin, které jsou zejména obsaženy v tučnějších mořských rybách) ani žádné exotické plody konzumovat nepotřebovali, neboť „Céčko“ je součástí i docela obyčejných tuzemských potravin, jako jsou brambory nebo květák (obsah vitamínu C v květáku je srovnatelný s citrusy), nebo třeba šípku (50x vyšší obsah vitamínu C oproti citrónu) či černého bezu.

Upřednostněte raději tuzemské plody

Každopádně je vitamín C ve větším či menším množství součástí prakticky veškerého tuzemského ovoce a zeleniny, a jak podotýká i imunolog Jan Krejsek, tyto produkty jsou bohatým a perfektním zdrojem vitamínu C, kde je tento vitamín „v nejlepší matrici“ a navíc je u nich větší naděje, že ovoce a zelenina byla sklizena v optimální době a nepřevážela se dny a týdny ze vzdálených oblastí světa. „Takže já jsem velkým zastáncem toho, abychom jedli pokud možno lokální produkty včetně lokální zeleniny a ovoce, a pokud tak budeme činit pravidelně a v přiměřeném množství, můžeme tím pokrýt veškeré potřeby, které náš organismus má,“ zdůrazňuje Krejsek.

Vysoké dávky nejsou pro všechny

Důležité je, že vitamín C je na rozdíl od řady jiných vitamínů rozpustný ve vodě, a proto v praxi téměř nehrozí, že by se jím člověk předávkoval. Podle některých informací sice člověk může mít zdravotní potíže při konzumaci tisícinásobků doporučených denních dávek tohoto vitamínu, což v praxi znamená více než 3 až 4 gramy vitamínu C denně, záleží ale také na individuálních schopnostech organismu přebytek vitamínu vylučovat. Takový Linus Carl Pauling, kvantový biochemik a držitel nositel dvou Nobelových cen užíval vitamín C v množství tří gramů denně, a údajně až i 18 gramů denně, a dožil se 93 let. Takový přístup ale není nutné ani žádoucí kopírovat - za doporučenou denní dávku se v současné době považuje množství necelých 100 mg na osobu a den u dospělého člověka, přičemž více by měli pravidelně přijímat tento vitamín kuřáci (zhruba o 35 mg navíc na osobu a den), neboť jejich imunita je kouřením oslabena, a také sportovci.

Céčku vadí teploty

Tak či tak je ale zřejmé, že optimální pro doplnění (i „přeplnění“) vitamínu C pro potřeby našeho organismu je zvýšená konzumace běžného ovoce a zeleniny. A to především v čerstvém stavu, neboť vitamín C se jak nevhodným či dlouhým skladováním, tak jakoukoli úpravou z původních surovin postupně (někdy ale docela rychle) ztrácí, neboť podléhá degradaci v podobě oxidace.