Největší potravinové kauzy a podvody

14.04.2020 Jana Čiháková

Na území Evropské unie může spotřebitel počítat s všeobecně vysokým standardem kvality a s vysokou úrovní bezpečnosti potravin, a to díky širokému komplexu potravinového práva. Přesto stále existují podnikatelé, kteří vymýšlejí nové metody, jak obejít právní předpisy a obohatit se na úkor spotřebitele.

Dozorové orgány provádějí kontroly na základě analýzy rizika, jinými slovy soustředí se na ta nejproblematičtější místa na trhu. Není však v jejich možnostech zkontrolovat všechny potraviny uváděné na trh. Nejlepším kontrolorem je proto poučený spotřebitel, který umí hájit svá práva. Užitečnou pomůckou mu může být web Potraviny na pranýři, který informuje zejména o nevyhovujících šaržích potravin zjištěných úřední kontrolou SZPI.

Metanolová kauza

V září 2012 byla Česká republika postavena před problém nutnosti akutního řešení obchodu s nezdaněnými lihovinami neznámého původu. Hlavním důvodem nebyl daňový únik, ale úmrtí spotřebitelů v návaznosti na konzumaci lihovin. Následným zákazem vývozu se z republikového problému stal problém celoevropský. Ve smrtících lihovinách byl metanol naředěn s lihem v poměru 1:1. Počet úmrtí se během celé aféry vyšplhal téměř k číslu padesát. Tato kauza měla obrovský dopad na celý lihovarnický průmysl. V jejím důsledku došlo k mnoha změnám. Byla značně snížena velikost spotřebitelského balení, snížena velikost spotřebitelského balení lihu, které se nemusí značit kontrolní páskou, byla stanovena pravidla pro rozlévání lihovin v restauracích, zavedeny kauce pro všechny výrobce a distributory lihovin, kamery v prostorách, kde se značí líh, nové hůře padělatelné kolky nebo povinné koncese pro všechny konečné prodejce lihovin.

V době metanolové kauzy SZPI postupovala podle „Krizového manuálu“. V rámci této závažné mimořádné situace byla věnována zvýšená pozornost kontrolám drobných maloobchodních provozoven, intenzivní kontroly probíhaly i ve dnech pracovního klidu a volna. Všechny inspektoráty SZPI převedly veškeré inspektory na kontrolu lihovin. Z každé podezřelé šarže lihovin byl inspektory odebrán vzorek k laboratorním analýzám. Během metanolové kauzy SZPI provedla okolo 41 tisíc kontrol, odebrala téměř 1 a půl tisíce vzorků.

Podezřelé jsou lihoviny s poškozeným kolkem nebo bez něj, lihoviny neoznačené šarží nebo podezřele levné lihoviny. Je lepší kupovat si lihoviny, na kterých je jasně uvedeno složení a identifikován výrobce nebo dodavatel.

Melamin v mléčných produktech z Číny

Na podzim roku 2008 světem otřásla aféra s melaminem v čínském mléku. Zjistilo se, že čínští farmáři i čínské zpracovatelské firmy přidávali melamin do mléka ředěného vodou, aby tím maskovali nedostatečný obsah bílkovin. Nejprve se problém týkal sušeného mléka, určeného pro výživu kojenců. Některé zdroje přitom uvádějí, že zdravotní problémy po konzumaci tohoto mléka mělo až tři sta tisíc čínských dětí, šest jich údajně zemřelo. Později však začaly i úřady z okolních zemí hlásit další kontaminované mléčné výrobky, ale i výrobky, do nichž bylo mléko použito jen jako jedna z mnoha složek.

Do EU se mléčné výrobky z Číny sice nedovážely, Evropská komise přesto okamžitě zavedla přísné kontroly rizikových čínských potravin na hranicích a zakázala dovoz veškeré čínské výživy pro děti mladší tří let. V důsledku zintenzivněných kontrol pak bylo i na evropském trhu zjištěno několik případů kontaminovaných potravin, zejména cukrovinek. Žádná však neznamenala pro spotřebitele akutní zdravotní riziko, neboť melamin byl v těchto potravinách obsažen v mnohonásobně nižších koncentracích, než v čínském kontaminovaném mléce.

Jedovatá barviva

Syntetická barviva Sudan I-IV byla klasifikována Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogeny. Rhodamine B, Orange II, Para red jsou rovněž považovány za potencionálně karcinogenní, proto už od roku 1995 nejsou v EU pro barvení potravin povolena. Přírodní barvivo bixin je povoleno k barvení jen určitých potravin. Přesto se stále mohou vyskytnout případy, kdy jednotliví výrobci či obchodníci ve třetích zemích, zejména z Asie, přidávají tato barviva do chilli, kari, kurkumy či palmového oleje, aby docílili větší barevné intenzity a předstírali tak vyšší kvalitu svého zboží. Při dalším zpracování se pak nepovolená barviva dostávají do kořenících směsí, dresinků nebo kečupů.

Doplňky stravy s farmakologicky účinnými látkami

V České republice byl opakovaně zaznamenán výskyt doplňků stravy určených pro sportovce, případně doplňků na podporu potence, které obsahovaly farmakologicky účinné látky jako sildenafil, tadalafil či anabolické steroidy. Tyto látky však mohou být pouze součástí léčiv, jejichž užívání je kvůli nepříznivým vedlejším účinkům možné výhradně na lékařský předpis. Uvedené doplňky mnohdy slibovaly zázračné účinky, ovšem obsah nebezpečných látek byl spotřebitelům zatajen.

Manipulace s datem použitelnosti potravin

V minulých letech byly zaznamenány stížnosti na přebalování prošlých masných i mléčných potravin v obchodech. Některé kauzy se dostaly až před soud, nikdy se ale nepodařilo prokázat, že by byl spáchán trestný čin. Inspektoři se však i dnes u menších prodejců setkávají s tím, že datum použitelnosti  výrobku je přepisováno či je přelepováno jiným datem. Jindy jsou data použitelnosti přelepena nálepkou o slevě zboží. Prošlé výrobky nemusí ohrozit zdraví, ale mohou způsobit zdravotní problémy.

Doslazované medy

Med je zcela přírodní potravinou, není dovoleno do něj přidávat žádné aditivní látky a samozřejmě jej nelze nastavovat, například přidáním cukrů nebo cukerných roztoků. Analytické metody se nicméně stále vyvíjejí a dnes lze pomocí laboratorních rozborů prokázat, že do medu byly cukry přidány uměle. Inspekce se již v minulosti s takto falšovanými medy setkala.

Ředěné burčáky

Burčák patří k českým specialitám. Vinařský zákon přesně definuje období, kdy lze burčák prodávat, kolik alkoholu musí mít, že jej lze vyrobit pouze z tuzemské vinné révy. Zároveň je zakázáno, aby byl tento kvašený nápoj naředěn vodou. Takové jednání je považováno za klamání spotřebitele. Inspekce již několik let pravidelně kontroluje prodej burčáků a pravidelně se daří zachytit několik vzorků, v nichž je laboratorně prokázán přídavek vody.

Falšované víno

Inspekce pravidelně kontroluje, zda při výrobě vín nebylo použito zakázaných enologických (vinařských) postupů či jiných podvodných praktik týkajících se vín na trhu. Mezi parametry sloužící k detekci falšování vín patří: zjištěná syntetická barviva, nespecifické antokyany, přídavek vody, původ etanolu, etanol z přidaného cukru, přídavek sacharózy, maltózy, geografický původ hroznů použitých pro výrobu vína, dále také přídavek syntetického glycerolu, kyseliny citronové a sladidel. Mezi další parametry patří výskyt chuti a vůně, která neodpovídá vínům vyrobeným z révy vinné. Z hlediska označování se nově posuzují i náležitosti průvodních dokladů k přepravovanému vínu.

Džemy s menším podílem ovoce

Rovněž pro džemy existují přesné jakostní požadavky. Jak pro normální džem, tak pro výběrový džem jsou předepsány minimální hmotnostní podíly ovoce, jež musí výrobce dodržovat. Pravidelně každý rok jsou odhalovány výrobky, které tento minimální hmotnostní podíl nesplňují či dokonce část tohoto podílu tvoří jiné, levnější druhy ovoce. Například jahodový džem, v němž je jahodová složka částečně nahrazena jablky.

Klamavá nabídka a klamavé označování

Pro mnoho druhů potravin existují levnější náhražky. Jejich prodej je legální, pouze pokud jsou řádně označeny a spotřebitel se tak může dovědět, že se jedná o náhražku. Ve většině případů výrobci své potraviny v tomto smyslu označují správně, chyby se však dopustí až prodejce, který náhražku nabízí klamavým způsobem. Uvede tedy spotřebitele v omyl. Příkladem je prodej kakaové pochoutky, která je na regálovém štítku prezentována jako čokoláda, mléčných výrobků s rostlinnými tuky, které jsou nabízeny jako sýry, popřípadě šumivé nápoje, které nejsou prodávány odděleně od šumivých vín. Právní předpisy poměrně striktně stanoví, jaké údaje musí být uvedeny na obalu potraviny. Tyto údaje samozřejmě musí být nezkreslené a pravdivé. Výrobci se však někdy dopouštějí klamání, když například na výrobku naznačují určitý původ, který neodpovídá realitě, například parmská šunka vyrobená v Německu, švýcarský sýr z Polska apod. Jinou formou klamavého označování jsou potraviny, které deklarují obsah určitého množství živin, vyšší podíly některých složek či naopak absenci jiných (bez cukru, bez tuku), třebaže tyto údaje se neshodují se skutečným složením potraviny.