Brousková: Chutná mi úplně všechno, což je tragédie!

21.08.2014 Mgr. Kateřina Bendlová

Kolem Jaroslavy Brouskové je herectví skloňováno ve všech pádech. Co ovšem v žádném životopisném heslu nenajdeme, je odpověď na otázku, jaká je Jaroslava kuchařka.

Dceru Otakara Brouska, sestru Otakara Brouska ml., tetu Ondřeje Brouska, manželku Ladislava Potměšila jsme v poslední době viděli například v seriálech Ulice, Ordinace nebo Cesty domů, jejím hlasem mluví policistka Engelhardtová z Kobry 11. Je však úspěšná i v kuchyni?

Prozradíte, jak se vařilo doma u Brousků?

Tak to musím nejprve zavzpomínat na dětství na venkově u babičky Brouskové, u které jsem jako malá trávila hodně času kvůli dlouhodobé nemoci maminky. Babička mě velmi rozumně vedla k jedné zásadě: všechno jsem dělala s ní, byla jsem u veškeré potřebné práce a pomáhala jsem, kde jsem úměrně svému věku mohla. Kuchyň samozřejmě nevyjímaje, odmala mi přišlo normální podílet se na přípravě jídel. Dokonce jsem na to měla i svoje vlastní malé kuchyňské náčiní.

Pro holku z města musel být takový život jedno velké dobrodružství.

Taky jsem díky němu velmi brzo viděla a pochopila, že zvířata se chovají k naší obživě, nikoli jen pro hraní si s nimi. Všichni kolem to brali jako přirozený běh života, čili ani já jsem neměla problém se s tím smířit. I když jsem dostala povoleno vzít si malé králíčky do postele, nikdy neměli jména, protože jsem věděla, jak jednou skončí. Děda se o ně fantasticky staral, já chodila na trávu, nicméně jejich konce jsem neobrečela. Tedy nebyla jsem přímo u nich, dědeček vždycky říkal, že to není nic pro moje oči, ale já už je v tu chvíli stejně viděla spíš na pekáči. V tom jsem byla velmi pragmatické dítě. Mimochodem právě králíka na smetaně dělám dodnes podle babičky Brouskové.

Vedle koho jste ještě získávala první zkušenosti u plotny?    

Vedle babičky z druhé strany rodinné přízně, to byla babička náchodská. Taky jsem koukala, jak maminka vaří, a později mě naučila i rodina tatínkovy druhé ženy Luky, jejíž kořeny sahají do Ruska, takže jsem poznala pár receptů z jejich kuchyně. Pamatuji si třeba na tradiční velikonoční paschu, ta se připravuje v dřevěné formě, kterou nacpete tvarohem plným rozinek, oříšků, necháte ho skapat a pak nakrájíte. Pochopitelně je to šílená kalorická bomba. Nebo vzpomínám na jejich kuliče, tedy cosi jako naše mazance. Dodnes vidím před očima, jak je babička jednou dělala po delší době, špatně to odhadla a těsto jí pak teklo z trouby.

Takže jste před více než čtyřiceti lety byla ideálně vybavená do manželství spoustou kulinářských dovedností.

Ale musím dodat, že opravdový základ do života mi v tomto ohledu dala maminka Potměšilová, protože jsme u nich rok bydleli. Od ní jsem mnohé odkoukala, naučila jsem se taková ta běžná jídla, která vařím doteď. U Potměšilů to v kuchyni muselo frčet, maminka chodila z práce až před pátou, tak neměla času nazbyt. Ukazovala mi, co a jak.

Vyrůstala jste v uměleckém reji. Bylo na Vaší rodině poznat, že je zaslíbená múzám?

Nemyslím si, což taky souviselo s máminou nemocí. Já jsem tuhle stránku našeho života začala víc vnímat, až když se narodil brácha Ťulda. To už mě táta přeci jen vzal tu a tam k Burianům, on totiž příliš neuznával tahání dětí do divadla, což jsem později ani já neměla ráda. Syny jsem na zkoušky nebrala často. Výjimečně se něco takového jistě dá pochopit, ale jakmile se z toho stane pravidlo, připadá mi to trochu nepatřičné.

Takže jste nebyla dítě, které se stravuje po hereckých šatnách?

Naprosto ne. Táta mě ani neovlivňoval při výběru profese. Nechal mě vybrat, došla jsem si k tomu rozhodnutí sama.

Nakonec vám osud nadělil nejen hereckou profesi, ale také herecké manželství. Obecně platí představa, že v takové domácnosti je plotna často vychladlá. Platí to i u Vás? 

Neexistovalo, aby u nás nebylo navařeno. Třebaže jsem první léta jezdila hrát do Kolína a vracela se po představení domů před půlnocí, vždycky jsem stihla něco alespoň předvařit nebo připravit přílohu, aby teta, která nám pomáhala s hlídáním, neměla v kuchyni moc práce. Vařila jsem prakticky každý den. Tenkrát byl pro nás svátek jít do restaurace, ostatně dodneška dáváme přednost domácí stravě, připadá nám zdravější.

Navlíkne si zástěru taky Váš manžel Ladislav Potměšil?  

Láďa vaří rád. Samozřejmě ne z nutnosti, musí na to mít čas a chuť. Jeho specialitami jsou guláše a další spíše chlapské záležitosti, kterými se my ženské tolik neblýskneme.

Zůstává po něm jako po většině mužů na kuchyňské lince spoušť?

V tom je Láďa výjimka. Dokonce když já vařím, on číhá a průběžně po mně odmývá. Ne že bych nechávala použité věci dlouho válet neumyté, ale čekám na určitou vhodnou chvíli. Kdežto on pořád hledá, co může okamžitě do dřezu. Podezírám ho, že se na stará kolena musel zbláznit, takový puntičkář totiž nikdy nebyl. Dneska u nás nenajdete viset obrázek nakřivo. Jakmile se trochu pohne, už ho Láďa rovná.

Máte stejné chutě?

My s Láďou máme rádi úplně všechno, což je tragédie! Chutná nám nejen typická česká kuchyně, ale i italská, mexická, asijská… Nedělá mi problém připravit podle receptů i exotičtější jídla.

Skutečně neexistuje nic, co na talíři nevidíte ráda?

Úplně nemusím hrachovou kaši. Ale pokud by byla dobrá a k ní nějaké dobře upravené maso, tak proč ne!

A na cestách ochutnáváte místní dobroty?

Zkoušíme všechno možné. Sbíhají se mi sliny, když si vzpomenu třeba na kebaby v Istanbulu. Také miluju ty jejich olejnaté, šíleně sladké dortíčky. Těm čas od času neuniknu ani v Praze v arabských bistrech.

Přitom si stále držíte postavu. Je pro Vás těžké bojovat s vůlí?

Mám tu kliku, že jsem nikdy radikálně netloustla, tedy jsem ani nemusela radikálně hubnout. Občas zjistím, že mám tři kila nahoře, ale ty není těžké celkem rychle shodit. Dokonce i v případě nějakých stresů, které zaháním jídlem, spíš hubnu. V tomhle jsem po Brouscích, ti nikdy neměli sklon k obezitě, to je geneticky dané.

Už jsme zmínili, že s Ladislavem Potměšilem jste spolu déle než úctyhodných čtyřicet let. Myslíte, že za to vděčíte také společné profesi?

Zas tak velkou roli bych jí nepřisuzovala, nicméně každopádně díky ní toho druhého víc chápete. Rozumíte tomu, že po představení se potřebuje v divadle ještě chvíli vydýchat a teprve pak vyrazí k domovu. Taky vám nevadí překopaný denní režim, značná nepravidelnost. Tu třeba nedokázala vstřebat babička. Ta byla celý život zvyklá, že v určitou hodinu musí obstarat zvířata, v určitou postarat o děti. Našemu rytmu by na chuť nepřišla. 

Měla byste tedy pro nás na závěr recept na spokojené manželství?

Ten se dává hodně těžko. Jsou v něm jako ingredience společné zážitky i společné překonání těžkostí, to dělá moc. Pokud něco obtížného překlenete bok po boku, jeden druhého si pak víc vážíte. A pak do něj samozřejmě patří děti, mimochodem Láďa je ještě větší sháněč rodiny než já. Také nesmí chybět smysl pro humor a zapomenout nemůžete na toleranci. Ta je hodně důležitá, protože nic ani nikdo není ideální, jak víme.

KDO JE JAROSLAVA BROUSKOVÁ

Hrát před kamerou začala už na střední škole, účinkovala v zájezdových představeních Národního divadla. Po studiích na DAMU nastoupila do divadla v Kolíně, dnes je na volné noze, hraje např. v pražském Divadle Kalich v komediích Je úchvatná a Splašené nůžky. Natočila filmy Malé letní blues, Sestřičky, Dobří holubi se vracejí aj., seriály Malý pitaval z velkého města, Když se slunci nedaří, Ulice či Vyprávěj. Od 90. let tvoří stěžejní část její práce dabing.

Pokud jste po přečtení rozhovoru dostali na něco chuť, zkuste si třeba doma připravit jeden z těchto výtečných dezertů:

Domácí kulič

Doba přípravy: 60 minut (plus doba na kynutí)

Ingredience: 500 g hladké mouky, 125 g másla, 50 g kandovaného ovoce, 50 g rozinek, 30 g droždí, 5 žloutků, 1 dcl silného černého čaje, 4 lžíce rumu nebo koňaku, 2 lžičky citronové kůry,  ½ lžičky mletého kardamomu, ½  lžičky muškátového oříšku, 1 balíček vanilkového cukru, špetka šafránu a soli

Postup: Do vlažného mléka s nadrobeným droždím nasypeme trochu mouky, necháme vzejít kvásek. 50 g mouky svaříme ve studeném čaji, dokud nedocílíme polotuhého těsta, do kterého přimícháme kvásek a znovu necháme vykynout. 4 utřené žloutky s cukrem a solí, koření a ovoce smícháme dohromady s moukou, přidáme rozpuštěné máslo a vypracujeme těsto. Přilijeme rum či koňak, případně ještě i čaj, aby těsto nelepilo. Necháme zakryté vykynout. Vysokou úzkou formu vysteleme vymazaným pečícím papírem, přendáme do ní těsto a opět necháme vykynout. Pečeme v troubě vyhřáté na 180 °C 40 minut až hodinu. Můžeme ozdobit cukrovou polevou nebo posypat moučkovým cukrem.

Arabské lívance

Doba přípravy: 45 minut, na 4 porce

Ingredience: 2 lžíce droždí, 1 lžíce cukru, 1 sklenice vlažné vody, 4 šálky polohrubé mouky, 4 šálky vody, špetka soli, 3 šálky mletých ořechů, 2 lžíce skořice, 1 šálek rozinek, 1 šálek moučkového cukru

Postup: Z mouky a vody rozmícháme těsto, přidáme kvásek se špetkou soli a důkladně ušleháme. Nalijeme malou naběračkou na rozpálenou pánev bez tuku a upravíme na kolečko o průměru max 10 cm. Upečeme pouze z jedné strany a necháme vychladnout. Mleté ořechy, skořici, rozinky, moučkový cukr promícháme a směs nasypeme na neopečenou stranu lívance, přeložíme okraje a přitiskneme. Poté po obou stranách pečeme na oleji. Podáváme pokud možno teplé.