18.12.2014 Mgr. Kateřina Kmecová
Milovnice čaje, čistokrevná čajařka a od majitelka obchodu prodávajícího čaje TeeGschwendner. To je Markéta Puzrlová, se kterou jsme si povídali o její cestě za poznávání čaje a o tom, jak si čaj správně vybrat a připravit.
Čaj, respektive obchod s čajem, je hodně pánská záležitost, já jsem v tomto prostředí spíše výjimka. Jsem původně vystudovaná germanistka, takže s čajem jsem odborně neměla dlouho nic společného. V době, kdy jsem řešila, čím se budu chtít živit, setkala jsem se v roce 2010 v německém Stuttgartu se specializovanou prodejnou čaje Gschwendner. Když jsem zde viděla, jak se dá s čajem pracovat, tak mě to uchvátilo a vlítla jsem do toho po hlavě, jak se lidově říká. Do firmy jsem poslala email a vlastně jsem ani nečekala, že by mi někdo odpověděl. To se sice stalo, ale nejdříve o spolupráci neměli zájem, protože se orientují spíše na západní trhy, ale pak se mi podařilo je mým nadšením přesvědčit. Při osobním setkání usoudili, že jsem opravdu pravověrná čajařka, a dali naší spolupráci šanci.
Zalíbila se mi celá filozofie této firmy. Když bych měla shrnout, v čem je firma výjimečná, je to několik aspektů. Zaprvé mají Němci tak vysoko nastavenou laťku, že pokud čaj neschválí sommelieři, nebo neprojde laboratorními testy, je z nabídky bez váhání vyřazen. Výhodou takto velké firmy je, že k dispozici má vlastní laboratoř s nejmodernější technikou jako zárukou kvality. Nicméně i při zachování takto vysokých kvalitativních nároků zachovává firma velmi příznivé ceny.
Češi jsou poměrně náruživí konzumenti čaje. V poslední se mění celkové nazírání na životní styl, což samozřejmě zasahuje i do oblasti čaje – hodně moderní je zelený čaj vzhledem k prokázaným pozitivním účinkům na lidské zdraví. Na druhou stranu my zde vidíme, že se pijí všechny čaje – černé, ovocné, aromatizované, bylinné.
U kávy je samozřejmě velké promo, mnohem více se mluví o tom, jak má dobrá a dobře připravená káva vypadat. Kávové firmy mají dostatečnou sílu, aby se prezentovaly i té nejširší veřejnosti. U čaje to tak masová záležitost není, i když vývoj je tu jednoznačný, a to nejen na úrovni firem, ale i specializovaných akcí, jako je například festival Čajomír a další.
Za poslední roky se tedy odvedl velký kus práce a řekla bych, že naše veřejnost je opravdu čaje znalá. Obecně platí, že kdo má čaj rád a pravidelně ho pije, tak se o něj zajímá a umí si sehnat informace. Určitě nás nevidím jako čajové barbary. Ale samozřejmě platí – propagace a osvěty není nikdy dost.
Já bych řekla, že ten trend je pořád stejný, neboť konzumentů čaje zcela jistě neubývá. Na druhou stranu jsou ortodoxní čajovny spojeny i s nějakou subkulturou, což je asi opravdu módní vlna, která pomalu odeznívá. Naše produkty jsou určitě více komerční, naše filozofie v sobě obsahuje méně východní kultury a symbolů s ní spojených. V našich obchodech například nikdy nenajdete vonné tyčinky, jejichž intenzivní aroma by zcela přebilo vůni čaje. Ze stejného důvodu nesmíme prodávat ani kávu, ačkoli v českém prostředí má řada lidí tyto dva produkty neodmyslitelně spojené a spousta firem tímto směrem skutečně jde.
Obecně jsou asi dva způsoby, jak se dá čaj nakupovat. Jedna možnost je v supermarketu v rámci běžného nákupu. Určitě nechci tvrdit, že tam vždy musíte narazit jen na pofiderní kvalitu. Zákazníci začínají být nároční, i když ti čeští pořád ještě méně než západní, a výrobci se tím pádem musejí snažit dodávat odpovídající kvalitu. Pokud jste spokojeni s běžnou konzumaci a nevnímáte čaj jako něco speciálního, určitě si v běžných obchodech vyberete. U čaje platí, jako ostatně u jakéhokoli produktu, že záleží na tom, na co ho potřebujete a jak s ním budete dál pracovat. I když pozor na to, že ne vždy zde nakoupíte cenově výhodněji než v obchodech specializovaných.
Pokud však chcete čaj vysoce kvalitní, hledáte zážitek, vždy je dobré zajít do specializovaného obchodu. Zde by vám měli nabídnout něco zvláštního, nadstandardního. Zákazník by se měl vždy zajímat o to, jak je kvalita garantovaná. My jsme v tomto specifičtí, neboť náš čaj je zpracováván pro německý trh, který je extrémně náročný. Prodejce by také vždy měl garantovat původ čaje – neměl by se bát říct, odkud který čaj je, kde se zpracovává, o jaký ročník se jedná. Měl by také čaje správně skladovat. Ví se, že čaj je velmi citlivý na světlo, takže je dobré jej skladovat v temnu, suchu, bez přístupu vzduchu a odděleně od aromatických potravin, jako jsou káva či koření, což obecně platí i pro uchovávání čaje doma.
Určitě to není tabu, jen bych řekla, že se k některým čajům přidání cukru, mléka nebo citronu hodí a k některým ne. Je například úzus, že zelené čisté čaje se nijak dál nedochucují, ale pokud si do něj chcete přidat cukr nebo citron, tak samozřejmě můžete. Osobně bych to ale s ohledem na vlastnosti čaje nedoporučila, neboť původní chuť se dochucováním přebijí. Na druhou stranu u některých druhů čaje my sami přidání cukru nebo mléka doporučujeme. Určitě nejsem v tomto ohledu nijak fundamentální, hlavně že čaj konzumujete a chutná vám.
Čaj není věda, ale je dobré vědět a dodržovat pár základních pravidel. Na uchovávání čaje potřebujete jakoukoli plechovku, kam se nedostane světlo a vzduch. Pak je dobré mít doma budík či stopky a běžnou rychlovarnou konvici. A doporučuji mít dvě konvice – jednu servírovací a druhou nálevovou, ve které čaj připravujeme. Ta může být úplně obyčejná, v ní čaj zalijeme vodou, necháme po doporučenou dobu louhovat a poté ho scedíme přes sítko do konvice servírovací. Je to opravdu nejlepší, neboť čaj dostane prostor, aby se rozvinul. Je důležité čaj samozřejmě správně nadávkovat, nechávat ho louhovat jen po doporučenou dobu a nezapomenout na něj. Nám Evropanům přelouhovaný čaj většinou nechutná, uvolňují se z něj třísloviny a čaj je výrazně hořký.
Čaj je v tomto poměrně milosrdný, i když selský rozum velí, že dát si silně kořeněné jídlo a k němu lehký čaj nebude nejvhodnější kombinace. Velmi vhodné jsou naopak čajové sušenky, pečivo slané i sladké, zákusky.
U čajů je skvělé to, že můžeme jednotlivé druhy střídat, což se také doporučuje. Podle tzv. čajových hodin bychom ráno měli začínat čaji pravými, těžšími, po obědě bychom měli přesedlat na čaje lehčí, kolem třetí hodiny již musejí zpozornět všichni, kdo jsou citliví na thein, a měli se orientovat spíš na čaje ovocné a bylinné.
Prvním mýtem je, že příprava čaje je komplikovaná. To není pravda – dávkování a čas louhování vám kvalitní výrobce napíše na obale a čaj zalít a poté přecedit do jiné konvice také zvládne prakticky každý. Druhým mýtem je, že jen celolistový čaj je kvalitní. To nemusí být vždy pravda, existují čaje, které jsou mírně nasekané, a mohou být stejné nebo vyšší kvality než čaje celolistové. A posledním mýtus – zelené čaje jsou hořké. Samozřejmě jsou, pokud je zalijete stostupňovou vodou a louhujete je 10 minut. Ale pokud dodržíte doporučený způsob přípravy, hořké by být prakticky vůbec neměly.
Jsou vyhlášené regiony, podle nichž jsou jednotlivé čaje i pojmenované – Asám v Indii, Darjeeling v podhůří Himalájí, Junan v Číně a další. Ovšem dnes jsou to již spíš značky a je pravdou, že můžete vypěstovat stejně kvalitní čaj i v zcela neznámém regionu. Naše firma má projekt v Nepálu, do kterého je zapojeno asi 350 rodin, které na svých čajových zahradách sbírají čaj, jenž se věhlasným značkám zcela vyrovná. Takže s výběrem čaje jen podle regionu už bych dnes byla opatrná.
Tohle je trochu ošemetné, protože když vás zákazník poprosí radu, nikdy nesmíte doporučovat podle vlastních preferencí. Musíte se vždy zeptat, co vyhovuje jemu, co obvykle pije. Každý z nás je jiný a u čaje to platí stoprocentně. I čaje vynášené do nebes, jako například japonská sencha, určitě nechutnají každému. Já mám radši lehčí čaje, zelené i ovocné, miluji mátu s citronem a cukrem. Obecně si čaj vybírám podle nálady. Nikdy bych si neuvařila třeba uzený čaj, i když ho tu prodáváme ve velkém, nebo čínský jasmínový čaj, i když ten japonský miluji.
foto archiv firmy
26.05.2018 | Obyvatelé Spojených arabských emirátů si zamilovali medovník, a to natolik, že jeden obchodní řetězec v průběhu muslimského postního měsíce ramadánu denně prodá 3000 těchto dortů z medových plátů a sladkého krému.
25.05.2018 | V zemi, kde je kornout s hranolky králem a majonéza královnou, se může zdát zásah do tradičních belgických smažíren této pochoutky riskantní.
27.05.2018 | Na východě Francie se dnes vydražily tři vzácné lahve žlutého vína z oblasti Jura ročníku 1774, a to v přepočtu za více než šest milionů korun. Jedna se prodala za 107.700 eur (2,8 milionu Kč), druhá za 76.250 (dva miliony Kč) a třetí 73.200 (1,9 milionu Kč).
Zajděte si pro svou porci čtení o kvalitě potravin. Nové číslo koupíte v prodejnách Kaufland, Albert, Globus, Tesco a COOP, na vybraných novinových stáncích sítě Valmont a dalších, včetně vybraných poboček České pošty.