Co nám prozradí obaly?

03.02.2014 Kateřina Bendlová

Jak nám etikety pomáhají nakupovat?

Při nákupu by obal měl být prvním a nejdůležitějším vodítkem, ze kterého byste měli mít možnost vyčíst všechny odpovědi na otázky, které vás o danému výrobku zajímají.  

Obal musí být čitelný, nesmazatelný a neodstranitelný, nezakrytý, musí být (kromě obchodního názvu) uveden v českém jazyce a nesmí spotřebitele uvádět v omyl. Čitelnost obalu byla až dosud pouze obecným požadavkem, se kterým výrobci zacházeli podle svých představ. Díky novému nařízení EU, které začne platit od 13. prosince 2014, pak bude velikost písma jasně stanovena.

Mezi nejdůležitější údaje, které byste měli na obale vždy najít, patří: název výrobce, dovozce nebo prodávajícího, název druhu, skupiny nebo podskupiny výrobku, údaj o množství výrobku (hmotnost nebo objem), datum spotřeby, údaj o způsobu skladování a použití, u některých potravin výživové hodnoty a složení výrobku.

Jak dlouho vydrží?

Jedním ze zásadních údajů je, do kdy výrobek vydrží v dobré kondici. Ačkoli není vždy snadné tento údaj najít, na téměř každé potravině (výjimky najdete v rámečku) musí být uvedeno, do kdy je třeba ji spotřebovat. Na obalech se můžeme setkat se dvěma různými variantami, jak dobu spotřeby vyjádřit.

Datum použitelnosti

je na obalech uvedeno slovy Spotřebujte do… a následuje den, měsíc a rok této lhůty. Vyjadřuje dobu, po kterou si potraviny uchovávají své vlastnosti a zdravotní nezávadnost. Výrobce u těchto výrobků musí uvést také podmínky skladování. Doba použitelnosti se používá pro potraviny, které rychle podléhají zkáze, tedy například mléčné výrobky, chlazené maso, lahůdky apod. Výrobky s prošlou dobou použitelnosti jsou považovány za zdravotně závadné a v žádném případně nesmějí být prodávány. V případě, že se tak stane, je vhodné na tuto skutečnost upozornit prodejce, případně podat podnět na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci.

Datum minimální trvanlivosti

se uvádí slovy Minimální trvanlivost do... a opět následuje uvedení dne, měsíce a roku. Bývají takto označeny potraviny, které se rychle nekazí – například konzervy, nápoje, těstoviny. Tyto výrobky lze prodávat i po uplynutí data minimální trvanlivosti, pokud jsou splněny tři základní podmínky. Výrobek musí být zdravotně nezávadný, musí být umístěn odděleně od ostatních prodávaných potravin a zřetelně označený jako prošlý – poutače hlásající „sleva“ či „akce“ tuto podmínku nesplňují. Po ukončení data minimální trvanlivosti výrobce negarantuje chuťové a výživové kvality výrobku, zodpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny přebírá prodejce.

I zkažené či jinak nevyhovující potraviny lze případně reklamovat. Reklamaci je nutné uplatňovat v místě nákupu, přičemž trvanlivé potraviny mají reklamační lhůtu 8 dní, potraviny snadno podléhající zkáze můžete reklamovat do druhého dne.

------

Můžete se setkat i s potravinami, u kterých nemusí být uvedeno datum minimální trvanlivosti ani datum použitelnosti. Jsou to například: čerstvé ovoce a zelenina, brambory, lihoviny, víno, pekařské a cukrářské výrobky, které se spotřebují do 24 hodin po výrobě, jedlá sůl, ocet, žvýkačky, sladidla.

--------

Odkud je?

Uvedení země původu je obecně povinné, pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo místa provenience.

Původ potravin je nutný označovat u hovězího masa, vajec, čerstvého ovoce a zeleniny. Přesnou zemi původu v rámci se EU se u jiných výrobků nedozvíte. Naděje svitla spolu s novelou zákona o potravinách – po jejím schválení bychom se tyto informace mohli dozvědět i u dalších balených výrobků (například kuřecí maso).

Co všechno obsahuje?

Údaje o obsažených surovinách a přídatných látkách musí být vždy uvedeny slovem složení. Patří sem všechny složky použité při výrobě a zůstávající jako součást potraviny. Tyto složky se řadí sestupně od nejvyššího podílu k nejnižšímu.

Nově budou muset být jasně odlišeny alergeny, a to tučným typem písma. Přídatné látky, takzvaná éčka, se uvádějí kategorií (konzervant, barvivo, sladidlo, stabilizátor atd.) a názvem nebo kódem E a číslem. Pokud je nějaká složka zvýrazněná (v názvu nebo grafice) nebo je důležitá pro charakterizaci potraviny, je třeba její podíl uvést v procentech.

Kolik ho můžu sníst?

Uváděné výživové hodnoty se většinou vztahují na 100 gramů či mililitrů. Zkratka DDD (doporučené denní množství) nebo GDA (guideline daily amounts) pak poskytuje jednoduchou informaci, jaký podíl tvoří porce dané potraviny z doporučeného denního příjmu energie, případně jednotlivých živin (bílkovin, sacharidů, tuků, vlákniny, soli apod.).

V současné době platí povinnost uvádět výživové hodnoty jen u výrobků obsahujících výživové tvrzení, jako například s nízkým obsahem tuku, nebo u potravinových doplňků a potravin pro zvláštní výživu. Od konce roku 2016 však tyto údaje najdete na téměř všech potravinách. Ušetřeni z této povinnosti budou například výrobci koření, vod, sladidel, kávových zrn, bylinných a ovocných čajů, octa, želatiny, žvýkaček nebo jednosložkových produktů.

Kolik to stojí?

Také se vám někdy stalo, že jste se přes veškerou snahu nebyli schopni dopátrat, kolik vámi vybrané zboží vlastně stojí? Vězte, že se jedná o jasné porušení předpisů, které v případě vašeho podnětu může řešit Česká obchodní inspekce. Zřetelně musí být cenovkou označen buď samotný výrobek, nebo se tato informace musí jiným vhodným způsobem zpřístupnit (připevnit na regál, vývěsku, vyvěsit ceník apod.).

Balené výrobky, tedy například mražené a chlazené potraviny, musejí být označeny cenou baleného výrobku a také cenou za měrnou jednotku množství výrobku (například za 1 kilogram). Nenechte se tedy odbýt, pokud se například u baleného masa setkáte pouze s cenou za 1 kilogram, ale nikde se nedopátráte, kolik konkrétní balíček masa stojí – není vaší povinností si do krámu nosit kalkulačku či případně čekat, až vám informaci sdělí při placení u pokladny.