Fejeton: Kdy se stanu vegetariánem?

30.04.2015 Petr Feldstein

Nemohu říci, že žiju vyloženě nezdravě, ale občas pocítím potřebu žít ještě zdravěji. Odjet třeba natrvalo na venkov a nedýchat smog a já nevím, co ještě. Více se pohybovat, nesedět věčně za stolem, v křesle, anebo v autě. Běhat a cvičit, nebo aspoň hodně chodit a bránit se pohodlnosti, která je mi blízká.

Mám ještě jednu možnost, jak jíst zdravěji – stát se vegetariánem. Maso přece není příliš zdravé a bílkoviny mohu čerpat jinde. Zato se ubráním cholesterolu, což je žádoucí, a rakovinotvorným látkám obsaženým v masných výrobcích, které procházejí procesem uzení, tedy ve všech šunkách, salámech, klobásách a párcích, ve všem, co mám odjakživa tolik rád.

Stát se tak vegetariánem… Kdy jsem poprvé slyšel to slovo, už přesně nevím. Ale jedna z prvních zmínek o vegetariánství u mě souvisela s Georgem Bernardem Shawem. Tento velký ironik, moudrý a vtipný muž, který napsal desítky slavných divadelních her, získal Nobelovu cenu a dožil se téměř pětadevadesáti let, byl vegetarián. Když jsem byl malý, měli jsme doma knihu karikatur Adolfa Hoffmeistera. Ležel jsem v ní celé dny a prohlížel si, jak autor zachycoval slavné osobnosti. G. B. Shaw byl na jednom portrétu „pojednán“ coby pichlavý kaktus v květináči. Neznaje tehdy ještě Shawovo dílo, ale věda už, že byl vegetarián, domníval jsem se, že kaktus symbolizuje právě tento, pro mne tehdy zvláštní přístup k výběru stravy. Myslel jsem si totiž, že vegetariáni jedí pouze rostliny a to pokud možno v syrovém stavu, podobně jako jiní býložraví živočichové. Že jedí tedy třeba i kaktus.

O mnoho let později chodil jsem jednu dobu do vegetariánské restaurace do Celetné ulice. Tehdy jsem pracoval v redakci časopisu Student na Staroměstském náměstí. Do vegetárky jsme to měli pár kroků a ceny byly lidové. Zpočátku jsem ovšem odmítal s kolegy jídelny chodit. Jednak proto, že jsem bezmasým jídlům neholdoval, a ani holdovat nehodlal, a proto, že jsem neholdoval vegetariánům. Představoval jsem si je jako fanaticky vyhlížející podivíny s bledými tvářemi, jako příslušníky uzavřené sekty, která provozuje tajné rituály. Věděl jsem sice, že G. B. Shaw takový nejspíš nebyl, ale on mohl být mezi nenormálními vegetariány normální výjimkou.

Nakonec jsem se nechal přemluvit, především proto, že mi bylo sděleno, že tam mají i jídla masitá, především ryby a drůbež. Jakápak je to vegetariánská jídelna, pomyslel jsem si. Byl jsem příjemně překvapen, ale i zklamán.

V samotné jídelně bylo živo. Plno lidí, vydýchaný, jídlem čpící vzduch, obsluhující personál se ani na chvíli nezastavil a hladoví strávníci u dveří nedočkavě čekali, až jim strávníci už sytí uvolní místo. Později jsem si tu nejčastěji dával rybí filé s bramborem m. m., tedy máslem maštěným, to vše za pět nebo šest korun, a lidé okolo mne, starší i mladší, mi připadali úplně normální. I ti, co jedli jen zeleninu nebo kynuté knedlíky.

Stejně jsem však vegetariány nechápal. Přesto, že jsem se stále častěji dočítal, jak zdravé je nejíst maso a jak nezdravé je maso jíst. Zvlášť, když propukla éra makrobiotiky. Také o naši rodinu makrobiotické šílenství zavadilo. Jedli jsme tehdy méně masa, i když úplně jsme je neeliminovali, a více mouky, zeleniny, hlavně luštěnin, které nás přímo nadnášely. Z celoročně dosažitelného ovoce v té době jsme konzumovali pouze jablka, protože jiní nositelé vitaminu C jako pomeranče nebyli makrobioticky žádoucí. Pocházeli totiž z jiných zeměpisných šířek a byli tedy škodliví. Pak se z makrobiotické stravy, ovšem přísněji dodržované, než byl náš případ, zhroutila kamarádka mé ženy. A bylo po makrobiotice.

Teď je situace jiná. Vegetariánství je dlouholetý evergreen a vegetariáni jsou nejen respektováni, nýbrž i obdivováni. Už na gymnáziu, kam chodil můj syn, se vařilo zvlášť pro ně a zvlášť pro masojídky. Přičemž masojídci byli pro svou krvelačnost ušlechtilejšími vegetariány opovrhováni. I můj přítel Mirek, který zbožňoval bifteky, je zasloužilým vegetariánem, podobně jako herec Jan Tříska, který v důsledku toho dělá čest svému příjmení.

Také já se na vegetariánství vážně připravuji. Tak rád bych totiž byl zdravý a hubený. Být zdravý a hubený je lepší než být nemocný a tlustý. Nevylučuju, že se vegetariánem stanu už pozítří. Zítra ne, zítra ještě ne. To totiž máme doma k obědu řízky. A ty já mám, i na stará kolena, pořád moc rád.