Japonsko vs. Středomoří: Kde se jí zdravěji?

04.11.2019 Jana Čiháková

Japonská strava s tou středomořskou obvykle soupeří. Podle expertů jsou ale zdravé obě, protože jsou tradiční.

Japonská strava je bohatá na slabé estrogeny a chudá na nasycené tuky, prodlužuje život a chrání před nemocemi. Je to zásluhou sóji, edamame, což jsou nezralé sójové boby, a tofu, které plní ochrannou funkci, ale také potravin rostlinného původu, které jsou bohaté na vlákninu. Píše o tom italský deník La Repubblica.

Pokrmy se "slabými" estrogeny a s minimem nasycených tuků - tyto charakteristiky mohou vysvětlit, jak může japonská strava konkurovat v prevenci tolika chorob stravě středomořské, která byla vždy považována za nejzdravější. Ti, kdo jedí středomořskou stravu, se v průměru dožijí 79 let. U japonské stravy to je dokonce 85 let. A skutečně, nejstarší osobou na světě je stošestnáctiletá Japonka Kane Tanaková. Máme tedy změnit způsob stravování a zvyknout si jíst po japonsku?

Pokud jde o snížení rizika vzniku některých nemocí, můžeme pozorovat, že oba způsoby stravování, japonský i středomořský, jsou na tom prakticky stejně. Například riziko mrtvice se u středomořské stravy snižuje o 25 procent a u japonské o 22 procent. U rakoviny je riziko vzniku této nemoci u středomořské stravy o 35 procent nižší a u japonské o 27 procent. U Parkinsonovy choroby je riziko vzniku u středomořské stravy o 46 procent nižší a u japonské o 50 procent.

Pozornost ale vzbuzuje i nižší výskyt rakoviny prostaty u Japonců. Japonská strava bohatá na sóju totiž vede k tomu, že při trávení vzniká ve střevech látka, která je s to blokovat mužský hormon dihydrotestosteron (DHT). Ten hraje roli při hypertrofii prostaty a vzniku nádoru.

V roce 2014 byly obě stravy, tedy japonská i středomořská, zaneseny na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Jaký je mezi nimi rozdíl?

"Z klinického hlediska je japonská strava účinná při prevenci ze dvou důvodů. Především je bohatá na takové potraviny, jako je tofu, edamame či sójové klíčky, pro něž jsou charakteristické slabé estrogeny, tedy látky přírodního původu se slabou estrogenní aktivitou. Jestliže od dětství přijímáme jídla se slabými estrogeny, působí to jako ochrana před rakovinou prostaty. Za druhé je velmi chudá na nasycené tuky, které organismu škodí, protože zvyšují cholesterol, jehož vysoká hladina může vyvolávat komplikace kardiovaskulárního typu," uvádí doktor Andrea Tubaro z římské univerzity La Sapienza.

Japonská strava je zdravá také proto, že obsahuje potraviny rostlinného původu, stejně jako jídla středomořská. "Přítomnost vlákniny, mastných kyselin mononenasycených a polynenasycených, minerálních solí a vysokého množství antioxidantů dodává organismu ochranu před zánětlivými procesy a před buněčným stárnutím. Hraje také zásadní roli při prevenci metabolických chronických chorob, cukrovky a rakoviny, včetně rakoviny prostaty," uvádí Silvia Migliacciová, expertka na výživu a generální tajemnice Italské společnosti pro vědeckou výživu.

To, co činí obě stravy zdravými, je to, že jde o tradiční pokrmy v těsném sepětí s kulturou, surovinami a stravovacími návyky obyvatel, zdůrazňuje Tubaro. A kdyby Italové začali jíst po japonsku, mohli by se těšit stejným výhodám?

"Nikoli, protože japonská strava není vlastní italskému genetickému dědictví, které určuje reakci každého jednotlivce na výživu. Mezi oběma typy stravy jsou ale mnohé podobnosti: například obě spočívají na potravinách působících proti zánětům, jako jsou ryby, ovoce, luštěniny a zelenina," zdůrazňuje Marco Silano z operativní jednotky pro výživu a zdraví při Nejvyšším ústavu pro zdraví.