JEDNA PANÍ POVÍDALA... KDE SE VZAL MÝTUS O RECYKLOVANÉM MLÉKU?

04.12.2023 KATEŘINA KMECOVÁ

„Skandál s mlékem! Je to vůbec možné??? A úřady to nevidí…“ Podobné poplašné zprávy s tímto podtextem kolovaly a bohužel stále kolují po internetu. Podle nich trvanlivé mléko, které se nespotřebuje do data trvanlivosti, prodejce vrátí zpracovateli. Zpracovatel pak krabici otevře, mléko znovu převaří a opět zabalí a odešle do prodeje. Toto kolečko může otočit až pětkrát. Jenže co je na tom pravdy?

Zespodu krabice je pod zalepeným záhybem řada 12345, kde vždy jedno z čísel chybí. Právě toto chybějící číslo podle hoaxů udává, kolikrát už bylo mléko recyklováno. Pokud tedy na krabici objevíte čísla 1235, znamená to, že dané mléko již bylo převařeno čtyřikrát. Vzhledem k dlouhé době spotřeby trvanlivého mléka tak můžeme pít mléko i několik let staré. A navíc, jelikož se mléko v krabicích údajně vyrábí ze sušeného fabrikátu s dobou použitelnosti 5 let, pijeme mléko až desetiletí staré. Případně, jak upozorňuje jiná verze téhož hoaxu – konzumujeme jen špinavou vodu. Nutno podotknout, že tyto podvodné praktiky údajně nejsou záležitostí jen České republiky, ale probíhají po celé Evropě. Proto se také hoax dočkal řady jazykových mutací. Tato fakta, pokud by se, byť jen zčásti, zakládala na pravdě, by byla skutečně šokující praktikou, stojící zcela mimo všechny legislativní rámce. Ale jak správně tušíte, nejde o nic jiného než snůšku nesmyslů. 

MLÉKO NENÍ Z PRÁŠKU

V první řadě je nesmysl, že by se mlékařům vyplácelo vysoušet z mléka vodu a ze sušeného prášku pak zpětně vyrábět mléko. Trvanlivé mléko se od toho čerstvého liší jen formou ošetření. Zatímco mléko čerstvé prochází pasterací, u mléka trvanlivého se používá metoda UHT, tedy ošetření velmi vysokou teplotou, které mu zajistí výrazně delší trvanlivost. Mléko má jasně definované kvalitativní parametry, výrobci ho nemohou ředit ani do něj cokoli přidávat. Lze jen upravovat jeho tučnost a ošetřit ho odpovídajícím způsobem. V žádném případě tak nejde o obarvenou vodu, ve které se nenacházejí žádné pro náš organismus cenné látky.

Pojďme se nyní podívat na ona záhadná čísla na obale. Těžko si představit, jak bujnou fantazii musíte mít, abyste z pár číslic vyčetli takovýto blud. Není reálné, aby popsaná praxe recyklace mléka probíhala bez toho, aniž by o ní někdo až do doby tohoto skandálního odhalení věděl. Svozy hektolitrů prošlého mléka, jejich slití a opětovné ošetření a zabalení je nesmysl nejen logický, ale také ekonomický. Nikomu se nevyplatí platit logistiku, otevírat kartony s mlékem a pak s ním znovu nakládat. Tím spíše, že by vrácené mléko muselo být nejprve rozděleno podle toho, pokolikáté projde opětovným ošetřením a zabalením.

Mlékárna by musela odstavit svou běžnou výrobu, případně disponovat odděleným provozem speciálně vyčleněným pro tuto praxi, znovu ošetřit pár set litrů v jednotlivých várkách podle stáří, zlikvidovat mléko, které má již svých pět ošetření za sebou, a opět mléko naplnit do speciálně označených nových krabic. To vše jen kvůli tomu, aby se prodal litr mléka, na kterém má mlékárna minimální marži a jehož produkce se vyplatí jen za předpokladu, že fungují jasně nastavené automatické výrobní procesy.

A CO TA ČÍSLA?

Zmiňovaná čísla na obale nejsou žádným zázračným kódem otevírajícím Pandořinu skříňku, jde o zcela prosté označení pásu, na kterém byl obal potištěn. Vyskytují se tedy na obale ještě předtím, než zamíří na balící linku. Nijak se proto nevztahují k samotnému mléku, jeho trvanlivosti, ale výhradně ke krabici, ve které je zabalené. Role papíru, ze kterého je obal vyroben, se skládá z jednotlivých pásů s identickým potiskem. Při jejich oddělení by se nevědělo, z které části role byl daný obal vyrobený, proto chybějící číslo označuje pás, na kterém se obal tiskl. Chybějící číslo 4 tedy neznačí počet recyklací mléka, nýbrž pás, na kterém byla krabice potištěna. Je to důležité pro případ, že by se zjistila tisková chyba. Pak je možné rychle identifikovat místo vzniku a zjednat nápravu. „Uvedená čísla nijak nesouvisí s produktem, jeho záruční dobou či podobnými spotřebitelskými údaji a slouží pouze pro účely zajištění technologické kvality obalu,“ uváděla k tomuto společnost Tetra Pak. Krabice se tisknou na různém počtu pásů – zatímco litrová balení jich mají skutečně pět, menší čtvrtlitrová balení jich mohou mít až sedm. V logice odpovídající poplašné zprávě bychom se tak dostali až na sedminásobnou recyklaci obsaženého mléka.

JASNÁ LIKVIDACE

Popsaná metoda je v neposlední řadě i technologickým nesmyslem. Krabicové mléko není pasterované, ale prochází UHT ohřevem a poté již není možné ho tepelně znovu ošetřovat.

Pro několikanásobný ohřev není ani žádný logický důvod. Poté, co mléku projde jeho doba trvanlivosti, nestává se mikrobiálně závadným, neboť je v krabicích před kontaminací dobře uzavřeno. Legislativa jasně stanovuje, že po uplynutí data použitelnosti je třeba potravinu zklikvidovat a v žádném případě není možné ji, ani po jejím přepracování, vracet zpět do potravinového řetězce. Z mléka se po uplynutí data trvanlivosti stane takzvaný vedlejší živočišný produkt a je adekvátně tomu zlikvidováno, krabice putují do odpadu.

Každá potravina živočišného původu musí být před cestou do tržní sítě opatřena viditelnou informací o výrobci, původu a datu spotřeby. Není v žádném případě možné, aby se jakýkoli údaj, vztahující se k informacím o zdravotní nezávadnosti a původu nacházel zavařený na spodní části obalu.

Zmiňovanému hoaxu bohužel uvěřily tisíce čtenářů v řadě evropských zemích a naneštěstí tak jen podpořil neopodstatněné obavy, které z konzumace mléka spousta lidí má. Přitom stačí hlubší zamyšlení a ze skandálu, který by měl otřást celým potravinářským odvětvím, nezbyde vůbec nic.