24.11.2014 Tereza Jelínková
Zatímco většina patnáctiletých dětí řeší pubertální problémy, on v tom věku přemýšlel, jak se vyrovnat se životem na vozíku.
To je někdo, kdo miluje kuchařky. Knižní kuchařky, i když nevidím důvod, proč nemilovat i kuchařky jako takové... Případně časopisy o jídle, blogy atd. Ale jen na ně kouká, rád si v nich čte a přemýšlí, jak co chutná. Je schopen se hodiny dívat na pořady o vaření. I když tam není třeba jediný recept, jako v některých soutěžích, ale vaří se tam, a to je podstatné. Vlastně je takový člověk skutečný fetišista, jen bez sexuálního podtextu.
To už je právě sexuální podtext jídla. Jsou pokrmy, které vás spolehlivě vzruší, mě třeba milovaná svíčková od táty.
Znáte Pavlovovy psy? Tak zhruba tak nějak. Právě mi na stůl ukápla slina, a to jsem si tu svíčkovou jen představil…
A víte, že ani ne? Viděl jsem ho, ale nijak zvlášť mě nenadchnul. Asi proto, že je mi osobnost Julie Fairchildové tak trochu neznámá. Možná kdybych vyrůstal v Americe, bude to jiné. Na druhou stranu mě hodně bavil seriál Šéfkuchař na divoko.
Jasně. Napadají mě Gordon Ramsey, Jamie Oliver, samozřejmě Zdeněk Pohlreich. A spousta dalších jako Titus Eliáš, který dělá nejlepší tatarák v Praze. Pak je tu řada dalších, které si nepamatuju, protože mám mimořádně špatnou paměť na jména.
Míchaná vajíčka to myslím byla. A pak párky, vaječná omeleta a určitě něco z časopisu Ohníček nebo ABC. Ale až v poslední době jsem pochopil, že míchaná vajíčka jsou umělecký výtvor a to, jak jsem je dosud připravoval, byl spíš masakr.
Vlastně tak nějak obojí. Ono někdy je lepší radši neexperimentovat a spolehnout na správný návod. Experimenty si nechávám na svoje jídla mezi tréninky, když už nevím, čím doplnit kus masa.
Zkouším různé recepty, které někde najdu. Obvykle se to ale týká pečení. Mám totiž hrozně rád sladké. Jenomže zas až tak moc rád nepeču. Dává to smysl?
Kdo je Jan Povýšil?
Český reprezentant se před úrazem, který mu změnil život, věnoval závodně pozemnímu hokeji a patřil k nadějím českých juniorských národních výběrů. V 15 letech se v Itálii na skluzavce v aquaparku nešťastně zranil, prožil klinickou smrt a ochrnul od krku dolů. Hned v tomtéž roce se začal věnovat plavání a jen o rok později už byl čtvrtý na mistrovství světa. Postupně se vypracoval ve špičkového závodníka. Má doma pět bronzových medailí z paralympijských her (1 ze Sydney, 3 z Pekingu a 1 z Londýna), titul mistra Evropy a vicemistra světa. Kromě plavání se Jan Povýšil intenzivně věnuje fotografování, má za sebou několik úspěšných výstav.
Jsem raději, když vaří Vanda. Ale jako správný muž moderní doby si samozřejmě i já někdy rád stoupnu ke sporáku a vyplodím něco naprosto úžasného. I když pravda je, že poslední dobou moc nevařím, protože máme ochutnávací a zkoušecí období, takže se spíš stravujeme někde venku. Ale když už ze mě něco vypadne, bývá to italská kuchyně. Těstoviny, maso, ideálně co nejjednodušší jídlo. Ale zato z dokonalých surovin.
Obvykle jo. Jediné, co jí nechutná, je, když dochucuju tatarák. Nějak mi to nevychází.
Naprosto jednoznačně. Dokonce nás přátelé už i nařkli z toho, že nemáme jiné společné téma. Ale my prostě jen oba máme rádi jídlo. Umíme si užít všechno – českou klasiku i exotičtější kuchyně. Teď jsem třeba objevil vietnamskou kuchyni, která je v podstatě jednoduchá, ale neskutečně dobrá. Na druhou stranu, předložte mi svíčkovou, rajskou, knedlo vepřo a budu vás zbožňovat taky.
Těžká otázka. Hodně těžká. Ale asi nejlepší byl zatím v The Tavern na Žižkově. Nicméně ještě nemám vyzkoušen Dish a Black Dog.
Přiznám se, že nevím. Je to smutné, ale vzhledem k tomu, že na závodech a na Hrách zvlášť má hlavní slovo, co se volného času týče, reprezentační trenérka a naše vlastní zodpovědnost, není většinou příležitost si cizí kuchyně užít. V den příjezdu už jsme na prvním tréninku, a protože nesmíme riskovat zdravotní problémy, stravujeme se jen v jídelně v paralympijské vesnici. A jelikož plavání má program snad nejdelší ze všech sportů a já navíc většinou absolvuji téměř všechny disciplíny, neměl jsem nikdy šanci ochutnat nic lokálního. Až na Argentinu a Austrálii, ale to mě až tak nenadchlo.
V Argentině steaky a flan, což je takový jejich pudinkový dezert, a v Austrálii klokana a poprvé sušené maso.
Musím se hlídat pořád, protože mám sklony k velmi rychlému nabírání hmoty, ale té tukové, nikoli svalové. Na druhou stranu nevidím důvod, proč si nedat kvalitní hamburger nebo pizzu. Kde se hlídám opravdu pečlivě, to jsou právě závody. Zatímco Michael Phelps jí pizzu, já trpím na sushi a rybu s rýží. I když závěr Her v Londýně pro mě byl ve znamení velkého burgeru denně, abych jednodušeji doplňoval energii, protože jsem bral antibiotika.
Ale nemusím, popravdě si úplně s ovocem a zeleninou nerozumím. Mám radši kus masa a zeleninu jako přílohu. Ale když už ovoce a zeleninu, tak kvalitní z trhu nebo domácí od rodičů a sousedů z vesnice. To stejné platí u vajec a masa.
Kvalita, ale i cena vzhledem k tomu, jakou mám spotřebu masa a vůbec potravin. Proto mám třeba rád vietnamské tržnice, kde se dá koupit kvalitní zelenina za pár korun. A co se týče masa, tady opět spoléhám na zdroje z vesnice u rodičů. Krůty, divočáci atd. A když nejsou, dají se už teď v Praze najít špičkoví řezníci. A u těch holt utratím za maso i víc, než bych chtěl.
Zmrzlinu. To je můj největší problém. Vzdám se čokolády, knedlíků, omáček a dokonce i uzenin. Ale zmrzlinu neopustím.
Pokouším osud a hledám v kuchařkách svých dvou oblíbenců. Přeci se nebudu opakovat. Ne že by na tom bylo něco špatného – třeba můj táta se umí opakovat skvěle, jeho guláš i svíčková jsou vždycky famózní.
Třeba zahajovací párty v Puppu byla úžasná. Kuchaři se extrémně vytáhli, grilovaný mečoun byl úchvatný. A k tomu jsem si dopřál svoji oblíbenou večeři na benzínce – párek v bagetě. Je to sice extrémní „prasárna“, ale k festivalu patří. Taková tradice.
24.05.2018 | Díky populárním farmářským trhům se v posledních letech stal hitem chléb kvasový. Přitom už v 15. století za vlády Jiřího z Poděbrad se peklo dvanáct druhů chleba. V České republice přitom máme dnes více než 700 pekáren, které vyrobí denně zhruba milion pecnů. Jak ale poznat ten skutečně kvalitní?
29.05.2018 | Nápojářská společnost Coca-Cola HBC ČR a Slovensko dnes otevřela v pražských Kyjích dvě zmodernizované linky za více než 300 milionů korun. Bude nově vyrábět nápoje rostlinného původu, tzv. rostlinná mléka, pod značkou AdeZ pro 11 evropských států, v ČR a na Slovensku se začnou prodávat na přelomu roku.
23.05.2018 | Ve sklepě prospaly osm generací, ale teď se vše může změnit: v sobotu v Lons-le-Saunier na východě Francie vydraží tři patrně nejstarší lahve vína v oběhu: místní specialitu, Vin Jaune du Jura (žluté víno z oblasti Jura), ročník 1774.
Zajděte si pro svou porci čtení o kvalitě potravin. Nové číslo koupíte v prodejnách Kaufland, Albert, Globus, Tesco a COOP, na vybraných novinových stáncích sítě Valmont a dalších, včetně vybraných poboček České pošty.