Kupujeme uzeniny z kostí a džemy bez ovoce

23.01.2012 Dana Večeřová

Kvalita potravin je téma, které se vyskytuje v posledních letech téměř ve všech médiích – tiskem počínaje a televizí konče. Lidé si začínají daleko více všímat složení potravin, ze které země potravinářské výrobky pocházejí, kdo je jejich výrobcem či mají-li tyto výrobky nějakou renomovanou značku kvality.

Vzrůstá tlak na výrobce, na obchodníky, ale také na kontrolní orgány jako například Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Ta má za úkol, kromě kontroly zdravotní nezávadnosti potravin, zjišťovat, zda je na výrobcích správné označení, zda se do potravin nepřidávají složky, které v nich nemají co dělat, zkrátka, zda jsou potravinářské výrobky vyrobeny skutečně v odpovídající kvalitě.

Bohužel výsledky kontrol, které proběhly v minulém roce, ukázaly, že k falšování či nesprávnému značení potravin dochází čím dál častěji. Celkem bylo za rok 2011 zkontrolováno 3571 šarží výrobků, z nichž požadavkům na kvalitu nevyhovělo 536 produktů, tedy 15 %. Zdá se, že na vině jsou ve velké míře právě dovozové potraviny, protože dvě třetiny prohřešků, ať už v označení či složení potravin, bylo zjištěno právě u potravinářských výrobků ze zahraničí. Některé případy byly doslova alarmující, neboť rozdíly mezi zjištěným a deklarovaným složením byly tak velké, že se nemohlo jednat o technologické nedokonalosti, ale cílené klamání spotřebitele.

Nedostatky byly zjištěny zejména u následujících základních skupin potravinářských výrobků:

U zpracovaného ovoce a ovocných pomazánek byl největším problémem nižší než deklarovaný obsah ovocné složky či její náhrada cukrem. Někteří výrobci také nahrazovali dražší suroviny (například jahody nebo borůvky) zpravidla jablečnou složkou. Místo přirozených konzervačních vlastností cukru byly často využívány syntetické konzervanty. Je potřeba upozornit, že všechny nevyhovují ovocné pomazánky a džemy pocházely od výrobců z Polska.

U zpracované zeleniny, v tomto případě kečupů, byl u kontrolovaných výrobků zjištěnnižší podíl sušiny vnesené rajčaty, tedy opět náhrada dražší suroviny.

Klamání spotřebitele u masných výrobků spočívalo zejména v použití levnějších surovin – strojně odděleného masa. Tato složka má v evropském potravinovém právním řádu specifické postavení, její použití je v řadě výrobků naprosto legální, ale tato surovina musí být vždy uvedena ve složení výrobku. Zcela odstrašujícím příkladem mezi kontrolovanými produkty byl trvanlivý masný výrobek Maďarská spirála, vyrobený v Maďarsku, kde se dokonce vyskytovalykosti o velikosti 2 - 4 mm.

U trvanlivých masných výrobků byla rovněž zjišťována nepřípustně vysoká aktivita vody, která má za následek dřívější kažení těchto výrobků, což spotřebitel zejména u trvanlivých výrobků neočekává. Masové konzervy někdy neobsahovaly deklarovaný podíl masa.

Také u rybích výrobků spočíval princip klamání spotřebitele v použití levnějších složek – vody či ve snížení podílu masa ve prospěch panády (obalu u obalovaných rybích výrobků). Někdy byl vyšší podíl vody v glazuře výrobku; voda se nemusí označovat, pokud je obsah do 5 % hmotnosti.

Zcela specifická byla situace u vzorků medu. Z medu se nesmí odstraňovat žádná z jeho složek. Při jeho uvádění na trh nebo při použití v jakémkoli výrobku určeném pro lidskou spotřebu se ani nesmějí přidávat žádné potravinové složky, včetně potravinářských přídavných látek, a nesmějí do něj být přidávány ani žádné látky jiné než med.

Bohužel, při kontrole vzorků bylo zjištěno, že do medu jsou přidávány sacharidové složky různého původu, které narušují jeho autenticitu a vnášejí do něj cizorodé enzymy nebo jsou tyto cizorodé enzymy přímo záměrně přidávány. Důvod je prostý: kvalitního včelího medu je málo, klesají stavy včelstev, výkupní ceny v ČR jsou nízké. Proto řada dodavatelů medu, zejména do supermarketů, skupuje med po celém světě a přidává do něj cukr a jiné složky za účelem navýšení jeho množství.

S falšováním burčáku se kontroloři SZPI setkávají pravidelně. Burčákem se nazývá částečně zkvašený vinný mošt vyrobený z hroznů vypěstovaných na území ČR (Chráněné označení původu). Při jeho výrobě nesmí být použity zahraniční hrozny, z nich je pouze částečně zkvašený vinný mošt. Zahraniční původ suroviny je prokazován izotopovou analýzou (množství deuteria, izotopy kyslíku a uhlíku). Důvod pro použití zahraničních hroznů nebo moštu je ten, že hrozny i mošt je možné zakoupit mnohem levněji v zahraničí. V roce 2010 se vinaři navíc museli potýkat s neúrodou.

Problémem u suchých skořápkových plodů bylo zejména použití jiného druhu piniových oříšků. Klasické piniové oříšky jsou z Pinus pinea (vyskytuje se ve Středomoří). V ČR jsou ale prodávány piniové oříšky čínské provenience (P. koreana, sibirica atd.), jejichž chuť je nerozeznatelná od „pravých“ pinií. Po několika hodinách až dnech ale dojde u konzumentů ke změně vnímání chuti – oříšky se zdají velmi hořké. Tento stav se nazývající se „pine mouth syndrom“ může přetrvat i několik týdnů. Důvodem používání čínských piniových oříšků je jako v jiných případech náhrada dražší suroviny surovinou levnější, protože piniové oříšky středomořské provenience jsou mnohem dražší.

U ostatních skořápkových plodů bylo zjištěno použití staré levné suroviny, v některých případech žluklé, s přítomností škůdců.