NEJBAREVNĚJŠÍ ROZHOVOR S NEJBAREVNĚJŠÍ KUCHAŘKOU KAMU: O vesMÍRu na Kostarice

13.10.2023 Jana Čiháková

V Čechách jí nenazvou jinak než nejbarevnější kuchařka. Je ale i vášnivý snílek s hlavou v oblacích, věčné dítě a vášnivá cestovatelka, kterou před pár lety život zafoukal na Kostariku, aby zde mohla žít svůj nejbarevnější a nejsladší sen. Kamu uvaří všechno s pestrostí, o které se vám nezdálo. Třeba i vlastní vesMÍR.

Kamu, právě jste se vrátila z Kostariky, kde už několik let úspěšně podnikáte. Jaký je návrat domů? Nechybí Vám Čechy?

Kostarika je nádherná země, která mi nabízí zcela nové možnosti v mém tvoření a osobním růstu, to ano. Ale Čechy jsou v mém srdci, je to moje rodná země, a to je důvod, proč se sem tak ráda vracím. Kolikrát si řeknu, ne, tento rok nepoletím, ale srdce je silnější a já nakonec stejně zvednu plachty a vrátím se tam, kde jsem vyrostla. Něco na tom je, kořeny vymazat nelze a navíc oba dva z mých domovů nabízí něco úplně jiného. Považuju za velké štěstí, že mám k dispozici dva rozdílné světy, kde v každém nacházím to, co je pro můj život důležité.

Váš partner je barista, Vy jste skvělá kuchařka – máte společně ideální předpoklady pro to vést spoustu úspěšných projektů po celém světě. Jak jste se poznali a kdy jste začali budovat společné sny?

Máme opravdu veliké štěstí, že jsme na sebe narazili. A byla to vlastně docela náhoda. Já dlouhodobě cestovala a vařila po světě a Robí žil zase dlouho v Austrálii, kde pracoval jako barista a pak také hodně cestoval, aby byl blízko svému milovanému surfingu. Jedno léto před šesti lety jsme zrovna oba přijeli do Čech a náhodou na sebe narazili. Pravda je, že když jsme se poznali, srdce nám zaplesalo. Oba jsme hledali to samé, parťáka, se kterým můžeme cestovat a hlavně otevřít si vysněnou restauraci u oceánu. Je to tak, oba jsme totiž měli tentýž sen, a když jsme se spojili, bylo nám jasné, že my dva před sebou máme krásnou cestu plnou zajímavých projektů i zážitků. Věděli jsme to hned od prvního dne, co jsme se poznali. Ba vlastně od druhého. Seděli jsme s kocovinou po první společně strávené bujaré noci ve vietnamské Sapě u polévky Pho, sdělovali si naše životní záměry a asi po hodině povídání, jsme vymysleli název naší firmy, naší restaurace a naplánovali si celý život. Oba si věci moc rádi manifestujeme, a jakmile jsme spojili naše síly, nešlo to zastavit a vše, co jsme si vysnili, se opravdu děje. Celý náš životní příběh jsme sepsali do naší společné knihy Jak si uvařit svůj vlastní vesMÍR a s ním i mnoho nástrojů a technik, které nám pomáhají žít podle našich představ a tím vlastně žít i ten náš společný sen.

Proč právě Kostarika?

Začali jsme společně cestovat po světě a hledat "to" místo, až si nás našlo docela samo. Zjistili jsme, že Kostarika splňuje úplně všechny požadavky, které jsme měli. Skvělé suroviny, úžasné vlny na surfing, božská příroda, ekologicky nastavená politika a také Španělština, kterou jsme se oba chtěli naučit. Je to nádherná země, kde je ještě stále hlavní vírou pro většinu obyvatel příroda, a to nás zlákalo. Byli jsme blízko tomu, co jsme si vždycky přáli a naše intuice jasně našeptávala, že toto je to místo, kde chceme zakořenit a začít budovat.

Koupili jste bistro u oceánu, který nyní nese poetický název Koru. Původně šlo ale o zkrachovalou restauraci plnou komplikací… To je velká výzva. S čím jste se zpočátku museli potýkat?

Je to pravda. Původně jsme chtěli koupit pozemek a vybudovat něco od píky. Jenže pak se nám čirou náhodou do cesty připletla polorozpadlá budova, která byla postavena před 20 lety jako pekárna. Pak z ní byla restaurace a pak ještě restaurace, bar a další podniky. Něco tam na mě dýchlo a já jakobych věděla, že to je to místo, které máme přivézt k životu. Baví nás recyklace a upcyklace, takže už jen přestavba budovy pro nás byla veliká výzva. A 20 let se může zdát jako mladá stavba, ale na Kostarice je všechno jinak. Tam si vše žije vlastním životem, takže objekt byl celý porostlý džunglí, všude byli netopýři, jejich výkaly, vše provlhlé. Já viděla krásnou restauraci a můj muž mnoho a mnoho práce. Stálo nás to oba hodně úsilí. Již od samého papírování až přestavby. Vyměnili jsme dokonce několik firem, protože na Kostarice vše funguje prostě jinak. My Evropané máme zcela jinou mentalitu a život na Kostarice je jedna velká vysoká škola trpělivosti a vnitřního klidu, obzvlášť pokud jde o spolupráci s místními. Jsou to skvělí lidé, to ano, ale jejich životní heslo je PURA VIDA, což znamená čistý život, ale v jádru to spíš znamená něco jako těžká pohoda. A co se názvu týče, KORU je název naší firmy, pod kterou spadají všechny naše další projekty jako knihy, restaurace a naše produkty. Je to z maorštiny a znamená to nový začátek. Na tom jméně jsme se shodli s Robím již tenkrát v té vietnamské restauraci. Navíc je to prý jako Kamu a Robi dohromady. Název naší restaurace je Mycelium, což je síť podhoubí, kterou najdeme v podzemí, jsou to spletité kořeny hub, které v přírodě fungují jako komunikační síť mezi rostlinami, stromy i houbami. A my milujeme houby.

Bylo těžké sehnat finance na tak velký projekt?

Samozřejmě. Nebyli jsme žádní boháči, spíš takoví bohémští cestovatelé, ale udělali jsme veškerá opatření, abychom místo získali. Kupovali jsme ho během pandemie, kdy ceny byly hodně nízko a navíc budova byla ve vážně zuboženém stavu, takže jsme ji i s velkým pozemkem koupili za dobrou cenu. Původně jsme přijeli na Kostariku dopsat knihu, ale jakmile jsme se do místa zamilovali, Robí odjel do Čech prodat můj byt, obytný vůz a další majetky, já mezitím dopsala knihu, on se vrátil s penězi a rozjeli jsme to. Nyní fungujeme tak, že co vyděláme, okamžitě investujeme do našeho projektu a posouváme se dál.

Nyní budujete retreat centrum s ubytovacími kapacitami. Jak tedy funguje celý Váš koncept?

Zdá se, že pomalu budujeme takovou krásnou vesnici, kam lidé budou moci přijet načerpat síly, ochutnat skvělé jídlo, zasurfovat si, zacvičit si jógu, absolvovat Wim Hof kurz s mým mužem, který je certifikovaným instruktorem. Chceme vytvořit prostor, kde se lidi budou cítit skvěle a kde se budou moci propojit s přírodou a to třeba i prostřednictvím naší organické zahrádky a malé farmy, kterou jsme také vybudovali. V našem centru máme restauraci, kavárnu, pekárnu, zmrzlinárnu, jógové centrum a dostavujeme i ubytování, abychom mohli pořádat retreaty se vším všudy.

Začali jste ale veganskou zmrzlinou. Dokonce jste se ji jela naučit připravovat i do Itálie… Co inovativního jste objevila ve způsobu přípravy?

No, abych pravdu řekla, tak jsem se tam sice naučila mnoho věcí, ale nakonec si tu zmrzlinu stejně dělám zcela po svém. Nepoužívám smetanu ani jiné mléčné produkty, místo toho trhám kokosy a manga ze stromů, čokoládovou zmrzlinu dělám z avokáda a vanilkovou z kešu, které kupujeme od místního farmáře. Kuchařinu člověk asi nezapře, baví mě experimentovat a přicházet na své vlastní cesty zcela ve všem. Název zmrzlinárny je Gelato Mágico, neboli kouzelná zmrzlina, takže čarujeme i s přísadami, které se do zmrzlin ani běžně nepoužívají.

Nyní máte i restauraci Mycelium, kde se prolínají chutě všech zemí, které jste procestovala. Má zde prostor i česká kuchyně, jaké máte případně ohlasy?

Náš koncept je sice postaven na kostarických lokálních surovinách, ale výsledná jídla hýří barvami a chutěmi z celého světa. Protože jsme Češi, rádi do našich jídel vnášíme i naše kořeny, takže se u nás setkáte s omáčkami i knedlíčky. Hrajeme si a vytváříme jídla, která jsou plná fantazie, a bouráme tím veškeré hranice. Mám úžasný tým, který jede na podobné vlně jako já a kombinujeme věci, které by mnoho kuchařů nejspíš dohromady nikdy nedalo. A ono to funguje. Lidé se k nám vracejí a říkají nám, že návštěva naší restaurace byla tou nejlepší v jejich životě, což je naprosto úžasné a žene nás to dál.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V NOVÉM ČÍSLE CZ TEST