Největší pečeně mého života

03.08.2015 Michaela Matuštíková

Chcete-li rožnit celé jehně, musíte mít hodně času, dostatek strávníků, někoho, kdo vám dodá jehně a někoho, kdo vám půjčí gril. Všechno ostatní je vlastně hračka.

A je to tady. Když jsem o Velikonocích psala, že bych si chtěla urožnit celé jehně a chybí mi jen dostatek strávníků, někdo tam nahoře mě vzal za slovo a k mým kulatým narozeninám mi doručil plnou chalupu hostů. Což znamenalo, že podle toho, jak si s jehnětem poradím, budu mít buď velkou tlupu hladových nespokojenců, nebo partu spokojených strávníků. Ještě ve čtyři odpoledne nebylo jasné, jak to dopadne.

Střeva nejím

Opékané jehně jsem jedla dvakrát v životě. Jednou v Řecku, kde se sešla půlka vesnice, zvíře přihnal za úsvitu pastevec z hor, na místě ho podřízl, stáhl a celý den se hosté střídali u ručního otáčení nad otevřeným ohništěm. Podruhé mi nabídli tuhle lahůdku nomádi v africké Mauretánii, přišla jsem ovšem až k hotovému, když maso sundávali z ohně. Moc se divili, proč si nechci pochutnat na grilovaných střevech, ale nakonec s pohledy, které jasně říkaly, že Evropanky jsou asi hloupé, slupli černé šňůry sami. Maso měli propečené do křupava. Teď mělo dojít na mé jehně, jemné, ochucené jen bylinkami.

Nakládat není kam

Přípravu jsem nepodcenila. Všechno jsme domluvili a několikrát potvrdili. Sbírala jsem zkušenosti od každého, kdo nějaké měl. Takže jsem se například dozvěděla, že musím použít výhradně český česnek, raději malé stroužky, protože kamarádka prošpikovala maso velkými stroužky zahraničního, a celé jí zhořklo. Někdo radil jehně máčet v láku. Dokud kamarád chovatel tvrdil, že bude malé, tak deset kilo, přemýšlela jsem o dětské vaničce. Ovšem s blížícím se termínem beránek přibýval na váze. Při patnácti kilogramech bylo jasné, že nakládání nezvládnu. Vanu nemáme a sprchový kout je nevhodný. Zvlášť proto, že je bezbariérový. Zvíře se nakonec vypáslo na 19 kilo bez kůže. Když jsem ovšem při vyzvedávání masa viděla jeho dospělé příbuzné, bylo mi jasné, že to jinak dopadnout nemohlo.

Hlava pro radost

Gril přistál na dvoře v pátek navečer a pod náporem deště vydával zvonivý koncert. Počasí jako stvořené na garden party. Jehně, stažené, vyvrhnuté a napíchané slaným roztokem poklidně zrálo v lednici kamaráda chovatele. Když jsme si pro něj přijeli, kamarád zachrastil kbelíkem a ve snaze mě šokovat předvedl hlavu na pyramidě vnitřností. Mě hlava nerozhodí.  Některé hlavy nejím, třeba králičí, což ale neznamená, že z nich nevařím polévku. A jehněčí jsme měli naposledy před lety v Řecku na horách, mám na ni krásné vzpomínky. Když viděl chovatel mou radost z hlavy, přidal šrůtku domácího špeku z vlastní udírny.

Takže ačkoli bylo léto a počasí si to do rána stihlo uvědomit, na plotně se celé dopoledne ve velkém hrnci vařila hlava se zeleninou. Podle řeckého způsobu jsem posléze podávala vývar s kusy masa, se zeleninou a brambory. Při dlouhém čekání na rožněné maso postupně ochutnali skoro všichni, nikdo nebyl zklamán. Přiznávám ale, že jsem pro jistotu ve druhém hrnci spáchala klasickou hovězí polévku s nudlemi. Taky nezbyla. Strávníci se sjížděli, ochutnávali vývary, vykládali na stoly a namátkou také uzobávali šunkofleky, buchty, slané pečivo, zeleninu, ovoce... Při tom jsme pomalu a obezřetně hlídali jehně.

Prostě napíchnout

Zvíře jsme hned po ránu důkladně protkali špekem a stroužky česneku, malými a českými. Pak přítomní muži vedeni mými dobrými radami nabodli zvíře na rožeň. Načež mi vysvětlili, co si myslí o mých dobrých radách.

Rožeň měl totiž základní tyč, na niž se z jedné strany šrouboval dvojbodec a z druhé trojbodec, ostny proti sobě. Čehož jsem si nevšimla a nechala jsem je použít dvojbodec na přední část zvířete. Takže při použití trojbodce na zadek se nám dvě jehly zapíchly do kýt a třetí bodlina trčela volně do prostoru. Vyšroubovat, sundat, napíchnout znovu a lépe. Trojbodlina je určená na přední nohy a hruď, dvojbodec samozřejmě na kýty. Tak jsem si míchala svou marinádu z bylinek, oleje a piva a nechala pány, nechť rozdělají ohníček v kovovém koši.

Jehně jsme natřeli a zaklapli v grilu. Musím dodat, že gril byl elektrický, takže sám plynule a pomalu otáčel rožněm. Podle instrukcí jsem ho nesměla nejmíň hodinu otvírat. Ta muka. Když nekonečná hodina uplynula, zvedla jsem víko a byla zklamaná. Ano, maso pouštělo kapičky šťávy, ale bylo jen tak teplé, že jsem na něm klidně udržela ruku.

„To je v pořádku,“ řekli pánové. „Musíme grilovat pomalu a důkladně.“

A měli pravdu.

Pět hodin k prvnímu soustu

S každou další půlhodinou, když jsme znovu a znovu natírali, se pohled do útrob grilu vylepšoval. Hosté pomalu dostávali hlad. Po čtyřech hodinách už jsem se musela hodně držet, abych neodloupla zkušební vzorek a po pěti hodinách už jsem se neudržela. Maso bylo křehké, měkké, chutné, voňavé... Prostě na tom grilování vůbec nic není. Připravili jsme bagety, omáčky, mísy zeleniny, okrájeli první vrstvu masa, rozprostřeli jsme se po dvoře a zahájili žranici.

Abychom tedy oslavu uzavřeli – stali jsme se tlupou šťastně přecpaných neandrtálců.

Jediný problém byl totiž v tom, že ani patnáct hladových lidí nespořádá, a to nikoli najednou, ale postupně, tak veliké jehně. Před půlnocí na mou otázku, zda si někdo dá masíčko, zaznívaly odpovědi nevrlé, až nepublikovatelné. Uhlí stále žhnulo, ovšem maso už bylo dokonale propečené. Nakonec jsme koš s uhlím dali vyhořet na trávu. Ráno jsme obrali kosti, všichni si odvezli výslužku a já jsem si ještě podle afrického receptu připravila z odřezků kuskus.

Takže jestli máte čas, dost strávníků,...

Pečené jehně

Potřebujeme:

1 jehně

cca 200 g česneku

300 g slaniny

Marináda:

1 l piva

0,5 l oleje

bylinky čerstvé, případně sušené (rozmarýn, tymián, dobromysl a dál podle chuti)

5 pytlů dřevěného uhlí

Postup:

Den či dva předem napícháme svalovinu solným roztokem. Decentně.

V den D umícháme marinádu. Jehně nabodneme na rožeň a zafixujeme. Nesmí proklouzávat ani se jinak hýbat. Je lepší svázat nohy drátem. Břišní dutinu buď okrojíme, nebo rozepřeme třískou, aby se teplo dostávalo dovnitř. Celé jehně důkladně natřeme marinádou.

V koši rozděláme oheň, zasypeme uhlím, nejlépe ještě před napichováním masa, aby mělo čas začít sálat. Zavřeme gril a hodinu neotvíráme. Maso se musí stále točit.

Později čas od času otvíráme gril, maso znovu a znovu důkladně natíráme, polykáme sliny a čekáme, kdy už se začne okrajovat.