Pavel Šporcl: I klasika může být moderní a svěží! Ať jde o hudbu nebo o jídlo…

08.02.2021 Jana Čiháková

Při vyslovení jména Pavel Šporcl si určitě okamžitě každý z nás vybaví usměvavého a sympatického houslistu se šátkem na hlavě a modrými houslemi pod bradou. Jaký je ale tento umělec v soukromém životě? Co má nejraději k večeři a nakupuje rád potraviny? Pavel Šporcl časopisu CZ TEST v rozhovoru prozradil nejen jak vzpomíná na vůně jídla z dětství, ale i na jaký pokrm „sbalil“ manželku Báru Kodetovou.

Jak byste sám sebe představil ve třech větách?

To je spíš otázka pro jiné – rodinu, přátele, kolegy. Snad se nevidím moc odlišně… Jsem cílevědomý, trpělivý, od dětství jsem chtěl být dobrým houslistou. S tím souvisí i to, že jsem pilný a soustředěný, bez těchto vlastností v žádném oboru nedosáhnete až nahoru. A také jsem poctivý a přímý, nejen v profesním životě, kde nic neošidím a chci pro diváky připravit vždy ten nejlepší zážitek, ale i jako člověk – snažím se pomáhat, být ostatním oporou a dodržovat určité morální krédo.

I já sama si velmi dobře pamatuji, když jsem vás poprvé spatřila na televizní obrazovce. Okamžitě mě zaujal váš šátek na hlavě. Jak tehdy vznikl nápad tento doplněk na vašich vystoupeních používat?

Hodně jsem přemýšlel, jak do koncertních síní přilákat jiné, mladší publikum, jak ukázat, že i klasická hudba může být moderní a svěží. Nejdřív jsem s mým kamarádem, klavíristou Petrem Jiříkovským, začal vystupovat jen v košili a džínách, žádný frak, a od toho byl k šátku už jen kousek.

Jak se udržujete v kondici? A jak důležitou roli v tom podle vás hraje jídlo? Před časem jste se spolu s vaší manželkou – herečkou Bárou Kodetovou nadchli pro zdravý životní styl, jak to vzniklo?

V kondici se udržuji pravidelným cvičením podle metody DNS profesora Koláře, rád chodím i plavat a také navštěvuji Kryocentrum v Praze, mráz je totiž na regeneraci báječná věc! A samozřejmě základ tvoří strava. Hubnout podle tzv. „low carb“ stravy začala Bára a já se přidal, když jsem viděl výsledky. Nejíme přílohy, pečivo, snažíme omezit rychlé cukry. Oba jsme zhubli, což ocenila hlavně Bára – musela si obnovit šatník...(smích)

Pocházíte z Českých Budějovic, tedy kraje bohatého na rybníky a ryby. Jaký máte vztah k tomuto jídlu a když zavítáte na jih Čech, dáváte si kapří hranolky?

Ryby jsem se musel naučit jíst. V dětství jsme měli jen kapra o Vánocích, a to mi stačilo. V současnosti mám ryby rád, hlavně ty mořské a bez kostí. Jsem totiž magnetem na kosti. Celá rodina milujeme sushi. Na tuhle pochoutku jsem vlastně Báru „uhnal“, když jsem ji vzal do sushi restaurace na první rande. Co mne ale moc baví, je ryby chytat. V létě, když jsem na naší chalupě v Nesměni, chodím se starým prutem ryby chytat a skvěle u toho relaxuji.

Je nějaké jídlo, které jste měl už v dospělosti a řekl jste známou větu: No, jako od maminky! Co to bylo za pokrm a kdo ho uvařil?

U nás vařil tatínek. A uměl mimo jiné vynikající svíčkovou. Teď už si ji dávám málokdy, ale vždy si u toho na něj vzpomenu.

Vy sám vaříte anebo se kuchyni spíše vyhýbáte? A co Vaše žena, jaké jídlo od ní máte nejraději a pomáhají jí už dcery v kuchyni?

Občas něco uvařím, jsem mistr „číny“! Také peču velmi dobrý chleba, na Velikonoce jsem se pustil i do mazanců a povedly se mi. Rád hledám nové recepty třeba na internetu a zkouším, co vytvořím. Jinak je samozřejmě denní vaření na Báře, ale naše dcery jsou už velké, takže pomáhají.

A co činnost, která vaření předchází, tedy u mužů tolik „oblíbené“ nakupování? Sledujete informace z obalů produktů a snažíte se třeba i o podporu domácích českých farmářů, řezníků a dalších produktů z naší země?

To rozhodně ano! Chodím nakupovat dost často. Není to sice moje neoblíbenější činnost, ale když už se do ochodu vydám, tak si to užívám. Jen mi to v poslední době trvá trochu déle právě proto, že čtu etikety a obaly, abych věděl, kolik která potravina obsahuje sacharidů. Máme rádi kvalitní české potraviny a podporujeme naše výrobce tím, že je kupujeme. Myslím, že dnes už je na trhu z čeho vybírat.

Je pro Vás v otázce (nejen) jídla důležitější kvalita než kvantita?

Řekl bych, že kvalita je pro mě důležitější ve všem.

Kdybyste mohl jít s kýmkoliv na večeři, kdo by to byl a co byste si objednal?

Určitě s rodinou na dobré sushi.

Jaké ocenění Vám v životě udělalo největší radost?

Potlesk diváků po každém koncertě je to největší ocenění. Vždy to tak bylo, ten pocit, že jsem ze sebe odevzdal to nejlepší a oni to poznali. A v poslední době třeba Zlatá česká dvanáctka od Českého rozhlasu. Již skoro dvacet týdnů boduji se svým singlem Magical 24 v jejich hitparádě, a to mi dělá velkou radost. Za to patří obrovský dík všem, kteří mi posílali hlasy a posouvali mě stále dál a dál.

Čím si zlepšujete náladu, když je Vám smutno? A máte nějakou radu na boj s depresemi?

Deprese nemám a nikdy jsem neměl. Jsem činorodý člověk a vždy vymyslím něco nového, co bych chtěl zkusit. Na jaře jsem třeba jako jeden z prvních začal streamovat koncerty na svém facebooku! Vyzval jsem fanoušky, aby se svátečně oblékli, nalili si sklenku vína a pobyli chvíli se mnou při krásné hudbě. Nakonec těch večerních koncertů bylo 17! Bylo to velmi náročné období, ale podle ohlasů soudím, že jsem spoustě lidí ty těžké týdny pomohl lépe zvládnout.

Foto Zuzka Bönisch a archiv Pavla Šporcla