PITNÝ REŽIM JAKO OBSESE: AQUAHOLISMUS JE HROZBA MODERNÍ DOBY

11.09.2023 KATEŘINA KMECOVÁ

Dostatečný příjem tekutin je pro lidské tělo zcela zásadní. Proti této tezi nelze nic namítat. Nicméně i protěžovanou „zdravou“ vodu je nutné konzumovat v přiměřeném množství. V posledních letech však narůstá případů, kdy je s tekutinami zacházeno neuvážlivě a namísto očekávané prospěšnosti se tak dostavují spíše zdravotní komplikace, mimo jiné i onemocnění z přetížení ledvin.

Úsloví „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“ zde sedí dokonale. Všude se přece píše o tom, jak je dostatečný pitný režim důležitý pro fungování organismu, udržení váhy i zdravou pleť. Do značné míry tento trend podporují sociální sítě. Sledující z nich mohou nabýt pocit, že takřka neustálý přísun vody je nezbytným krokem pro udržení zdraví, štíhlé postavy a krásné pleti. Zejména mladé dívky pak nadměrné pití vody používají jako všelék. Není tedy náhodou, že výrazně častěji se s aquaholismem setkáváme u žen. Odborníci také zvýšenou koncentraci těchto pacientů definují ve skupině psychiatrických pacientů, zejména s diagnózou schizofrenie. Podle studií se tato diagnóza týká 6 až 20 % psychiatrických pacientů.

ZÁVISLOST STEJNÁ JAKO NA ALKOHOLU

Nadměrné množství tekutin konzumují také často vyznavači půstů – díky ní se z těla údajně vyloučí škodlivé látky, a to přímou úměrou čím více vody, tím více látek se z těla odplaví. Může se zdát přehnané, že mluvíme zrovna o „aquaholismu“, tedy pojmu, který je velmi blízký alkoholismu. Ale i v tomto případě jde o závislost, která může mít závažné, až devastující dopady na naše zdraví. Studie potvrzují, že většina pacientů hledají u vody stimulaci, stejně jako v případě jiných omamných látek, jako jsou drogy nebo alkohol. Aquaholici se srovnání s jinými závislostmi brání – vždyť čistá voda je přece zdravá! Pokud ale pro ně začne znamenat víc než naplnění pitného režimu a vidí v ní zázračnou formu očisty celého organismu, začíná zde hlubší problém. I vodou je tedy možné se v podstatě intoxikovat, symptomy jsou paradoxně podobné jako v případě dehydratace, tedy malátnost, nevolnost, bolest hlavy, křeče či dezorientace.

PLÍŽIVÉ PROBLÉMY

Aquaholismus je záludný v tom, že dlouho nemusejí být žádné nežádoucí dopady viditelné. Signály, že dochází k nadměrnému pití, které tělo přestává zvládat, jsou plíživé, neboť poškození orgánů není dlouho zřetelné. Varováním, že není vše v pořádku, je nadměrné močení více než desetkrát denně. Barva moči je navíc takřka čirá. Dlouhodobé nadměrné přijímání tekutin může poškodit ledviny, srdce a celý oběhový systém. V případě krátkodobějšího zatížení se funkce ledvin poměrně dobře obnoví, při dlouhodobém namáhání je třeba pro rekonvalescenci delší časový úsek. Velké riziko hrozí zvlášť těm, kdo mají narušenou funkci ledvin, a přesto přijímají nadměrné množství tekutin.

VODA JAKO ZABIJÁK

Zdravý organismus má samozřejmě schopnost nepotřebné množství vody vyloučit, ale jen omezenou rychlostí. Ledviny jsou schopné přefiltrovat jen určité množství vody za hodinu. To se pohybuje, v závislosti na dalších parametrech, kolem jednoho litru. Pokud ledviny filtraci nestíhají, výsledkem je takzvaná hyponatrémie, tedy nízká hladina sodíku v krvi. Také hladina dalších elektrolytů je nadměrně naředěna. Přebytečná voda míří do buněk, které mohou nabobtnat. Vzhledem k tomu, že růst mozkových buněk znemožňuje tvrdost lebky, může v krajním případě dojít k záchvatům, kómatu a stavům končícím smrtí. Jak dokázala například studie z roku 2000, nadměrné pití vody může mít za následek nevratná poškození mozku. V méně závažných případech přicházejí bolesti hlavy, problémy s dýcháním a nevolnost. Většinou tento stav naštěstí donutí pacienta k návštěvě lékaře.

MÁLO, NEBO MOC?

Optimální příjem vody je samozřejmě individuální, závisí na tělesné hmotnosti, zdravotním stavu či fyzické aktivitě. Roli hraje samozřejmě i vnější prostředí. Ani tak ale neexistuje žádný důvod, aby člověk za normálních okolností pil pět či šest litrů vody denně. Optimální množství je podle doporučení Světové zdravotní organizace mezi dvěma až dvěma a půl litry, což je množství, které člověk za den různými způsoby (močí, potem, dechem) vyloučí. Jedním z doporučovaných vzorců pro výpočet optimálního denního příjmu tekutin je tělesná hmotnost v kilogramech krát koeficient 0,035. Od výsledku se odečte půl litru metabolické vody a vyjde nám denní potřeba. Nesmíme zapomínat, že nezanedbatelné množství vody přijímáme také prostřednictvím jídla, ve velké míře prostřednictvím polévek, ovoce a zeleniny.

ÚNIK Z PROBLÉMŮ

Aquaholik má nutkání neustále pít, neboť má pocit, že mu to zdravotně prospívá. Je přesvědčen, že pití vody jejich organismus povzbuzuje, opak však může být pravdou. Nadměrné zatížení ledvin způsobuje únavu. Stejně tak se zcela opačným efektem může projevit snaha zbavit se bolestí hlavy nebo svalových křečí. Nikam nevyráží bez velké lahve vody, aby ji měl neustále při ruce. Každé jídlo také doprovází dostatečným pitným režimem. Někteří aquaholici se popíjením vody netají a jsou na svůj přístup pyšní, jiní se s lahví vody raději ukrývají. Nadměrné pití je často podmíněno psychickým problémem a pití vody je únikovou cestou, něčím, co má aquaholik pevně pod kontrolou, dává mu pocit klidu a jistoty. Závislost s sebou často nese úzkosti, že pokud se člověk okamžitě nenapije, udusí se. Naopak po napití se přichází úleva. Prodlevy mezi nutnými doušky se navíc mají tendenci zkracovat.

Pokud máte pocit, že ve srovnání s ostatními pijete výrazně více, je na místě návštěva lékaře, kde se vyšetří, zda žízeň a nutkání pít není dáno nějakou nemocí – ledvin nebo například cukrovkou. Vyšetření odhalí, zda je nadměrné pití příčinou, či důsledkem nadměrného močení. Pokud se ukáže, že jde o problém psychický, je cílem naučit pacienta postupně dávky tekutin snižovat. Hlavní je, aby došel k přesvědčení, že tento přístup nemá žádné zdravotní benefity, naopak si jím ubližuje. Nebezpečí je, že se k nadměrnému pití může ve stresových situacích opět vrátit.  Ke kontrole příjmu tekutin existují dnes aplikace, které v nastavených intervalech pití připomínají. Navíc mohou sloužit, stejně jako kalorické tabulky, k revizi příjmu, během které možná řada aquaholiků prozře, kolik tekutin vlastně denně přijímá.