Pivo v petce je jako bordeaux v krabici

09.03.2015 Mgr. Jana Uhlířová

Asi všichni ten příběh známe: v roce 1991 Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal vydražili zkrachovalý pivovar v privatizaci. Začali si plnit sen o podniku, který bude nejenom vařit poctivé pivo, ale bude mít i názor. Díky kvalitě piva a budování značky se podařilo sen splnit. Jak se ve snu žije dnes, jsme si povídali se Stanislavem Bernardem.

Je český pivní trh hodně konzervativní? Jak Češi reagují na pivní novinky?

Pivní trh byl velmi konzervativní. Kdybychom s produktem, jako je Ale (svrchně kvašené pivo, pozn. red.), přišli před deseti lety, neměl by šanci na úspěch. Trh se vyvíjí a jak přicházejí mladší a mladší ročníky, lidé více cestují, ochutnávají piva v cizině a už nejsou tak naučení na jeden druh piva. Jsou otevřenější zkoušení nových chutí, takže konzervativnost postupně klesá.

Kdo vlastně určuje chuť piva?

V konečném důsledku zákazník, ten rozhoduje, co mu chutná a co ne. V pivovaru je to záležitost mého společníka Josefa Vávry, výrobní ředitelky, podsládků, všech lidí, kteří se na výrobě podílejí, a degustační skupiny, která pivo hodnotí, ladí a kontroluje, zda je vše tak, jak má. V konečném důsledku chuť piva určuje každý člověk ve výrobě.

Spousta pivovarů nabízí pivo v PET lahvích. Předpokládám, že Váš odmítavý názor na ně se nezměnil…

Každý má právo udělat to, co považuje za dobré, ale z širšího pohledu na české pivo takový krok vnímám negativně. Tento přístup devalvuje pověst českého piva. Je to podobné, jako kdyby Francouzi začali bordeaux prodávat v krabicích. Každý produkt má určitou vnímanou pozici – já třeba díky těmto vínům považuji Francii za zemi vína. Pokud vnímám zemi nebo region jako místo výroby kvalitního produktu, pak záleží na tom, jakým způsobem je produkt prezentován. Česká republika je pokládána za zemi kvalitního piva a prodejem piva v plastových lahvích si pivovary podřezávají vlastní větev.

Jaké jsou dnes největší problémy českého pivovarnictví?

České pivo je velmi kvalitní, takže na prvním místě bych nezačal problémy. Jsou tady skryté potíže, které se během času mohou začít negativně podepisovat a bohužel některé se podepisují již řadu let. Dlouhodobý problém je legální korupce hospodských, kdy jim nadnárodní skupiny platí obrovské peníze za to, že vymění značku piva. Je to legální, ale princip „Chceš peníze, tak vyměň značku, a my ti je dáme“ křiví trh. Pak v řadě hospod najdete značky piv, které by tam jinak vůbec nebyly. To je jeden z dlouhodobých problémů, který sem přišel už v 90. letech z Německa.

A další problém?

To je záležitost, která se netýká jen českého piva, ale potravin obecně. Spousta výrobců vidí na prvním místě růst prodeje a zisku. Kde je ale potom zákazník, jeho chutě, kvalita výrobku a hodnota?

My jsme se už před mnoha lety rozhodli, že chceme vybudovat kvalitní, ideálně kultovní značku a dodávat zákazníkovi pivo kvalitní a poctivé. Trvalo spoustu let, než se tento přístup začal vracet, ale v posledních letech funguje velmi dobře. Paradoxně to, že se nezaměřujeme na zisk a růst, nám zisk a růst přináší. A to i na trhu, který stagnuje.

Je to výhradně česká zvláštnost?

Vůbec se, spousta velkých pivovarů a nadnárodních skupin má na prvním místě zisk a objem prodeje. Ještě větší problémy než Češi mají v tomto směru třeba Němci, kde jde trh s pivem dlouhodobě dolů.

Proč?

To pivo je nudné. Není špatné, ale z německých 1200 pivovarů vaří těch 200 větších tzv. eurobier, univerzální europivo. A v Česku jsou tyto poměry podobné. Každý pivovar si musí rozhodnout, co chce dělat. Jestli pivo, které bude mít vše, co má mít, nebo zda chce reklamou dohánět nějaký handicap.

Navíc trend zaměřit se na objem a zisk je škodlivý nejen u piva, ale u potravin obecně. Pak máte v regálech mraky krásně zabalených výrobků, ale když chcete něco skutečně kvalitního, pak musíte dobře přemýšlet, po čem sáhnout. Koncem roku jsem byl v Itálii na horách, koupil jsem si standardní jogurty, byla to značka, která je i u nás, ale v Itálii chutnaly o řád líp než v Česku…

Výzdoba humpoleckého pivovaru je opravdu tematická...

Výrazným marketingem je Vaše firma známá. Vyplácí se stále výrazně osobitá, zapamatovatelná reklama?

Kdyby se nevyplácela, tak ji takto dělat nebudeme.

Původcem nápadů jste Vy sám?

Podílím se na nich, přicházím s impulsy a nápady, spolupracuji s marketingovým oddělením.

Můžete prozradit, co nového chystáte pro letošní rok?

V loňském a předloňském roce jsme hodně inovovali a Bernard Bohemian Ale je na českém trhu zásadní novinkou. Vyrábíme 14 nebo 15 druhů piva, takže s novinkami nebudeme spěchat. V hlavě ale máme spousty novinek, ale společně s vhodným načasováním je nutné zvážit i souvislosti výrobní, organizační, expediční a logistické. Při změně sortimentu musí dojít k zalistování v řetězcích, kdy musíme přesvědčit nákupčí, že má smysl nového produktu objednat víc.

Takže problém je přesvědčit nákupčí v řetězcích.

Ano, vše se kombinuje s neochotou lidí, kteří o nákupu rozhodují, přiobjednat produktu víc a udělat mu větší entrée. Pak nám zákazníci píšou: děláte reklamu, ale nemůžeme vaše pivo sehnat. Nechci žehrat, ale takto to při uvádění novinek funguje. Ale věřím, že vše má svůj čas.

Co ženy a pivo?

Z minulé doby tu převládal názor, že pivo není tím, co by mělo ženy zajímat, ale myslím, že kvalitní pivo, dobře servírované, v pěkné sklenici je naprosto v pořádku. Třeba na Ale máme od žen fantastické reakce, protože dámy asi preferují méně hořká, ne tak výrazná piva. Pro nás je to samozřejmě zajímavá část trhu.

Existuje obecně v pivě móda? A co je v módě právě teď?

Existují trendy značky, v jednu dobu to byla mexická Corona. Vždy přijde módní vlna, kdy se něco pije. Vlna se rozběhne, dobu trvá a pak se začne pomaličku zmenšovat. V posledních letech to byla vlna ovocných piv, tzv. beermixů, která vyběhla nahoru, prodávalo se a zhruba po dvou letech začala prudce padat. Spotřebitele novinka osloví, ozkouší ji, zachutná jim a pak se vrátí k osvědčeným druhům.