Počet obézních dětí je alarmující

07.03.2013 Kateřina Bendlová

Mnozí rodiče dětí potýkajících se s nadváhou či obezitou chápou, že nadbytečné kilogramy jejich potomka jsou zátěží, která se musí řešit, ale v mnoha případech netuší jak.

Nadváha je totiž komplexní problém zahrnující dědičnost, energetickou bilanci, ale i psychickou nerovnováhu a nesprávné nastavení rodinného zázemí. O všech těchto faktorech jsme si povídali s Mgr. Janou Divokou ze společnosti STOB.

Jaké procento dětí v České republice se potýká s nadváhou či dokonce obezitou?

Podle posledních plošných výzkumů z roku 2005 provedených agenturou STEM/MARK je 20 % dětí ve věku od sedmi do dvanácti let a 11 % adolescentů od třinácti do sedmnácti let obézních nebo má nadváhu, což je číslo velmi alarmující. Počet rodin, které se s žádostí o pomoc při řešení nadváhy a obezity obracejí na odborníky, se v poslední době zvyšuje, ale je jistě i spousta rodin, které jsou upozorněny dětským praktickým lékařem na problematiku nadváhy jejich dítěte, ale převládá u nich mylný názor, že z nadbytečných kilogramů jejich potomek „vyroste“, a tudíž nadváhu svého dítěte neřeší.

Jak je na tom ČR ve srovnání s ostatními evropskými a světovými státy?

Prim ve výskytu nadváhy a obezity má celosvětově USA – kolem 30 %. Nejmenší výskyt nadváhy a obezity je v regionech Afriky. Co se týče Evropy, ČR se svými 20 % pohybuje v evropském průměru. Hodně stoupá výskyt nadváhy a obezity v jižních zemích jako jsou Řecko a Španělsko.

Přispívá moderní způsob života k nárůstu dětské obezity?

Protože se ukazuje, že spíše než dědičnost genetická ovlivňuje jídelníček jedince dědičnost „rodinného talíře“, lze říct, že se až tak moc nezměnily rodinné stravovací zvyklosti. Co se však za posledních dvacet let změnilo, je šíře nabídky potravin. Doby, kdy naše maminky stály dlouhé fronty na ovoce či jiné zboží, jsou nenávratně pryč a trh, přesycený spoustou druhů potravin, vytváří takzvané „toxické prostředí“, které nás vybízí ke zvýšené konzumaci často méně vhodných potravin. I pro dospělého je často těžké odolat lákavým nabídkám, natož pro dítě. Také se velmi rapidně snížila pohybová aktivita dětí a naopak se zvyšuje čas strávený u počítače a televize. 

Jak vysoké je procento dětí, u nichž je obezita nevyhnutelná?

Obezita jako „nemoc“, kterou pacient nemůže ovlivnit svým chováním, se vyskytuje jen velmi zřídka. Vyskytuje se zejména u lidí s genetickým postižením, jako je Prader-Willi syndrom nebo Downův syndrom. Dále se může jednat o tak zvanou monogenní obezitu, která je v některých případech ovlivnitelná pomocí léků. Obezita může být také důsledkem poruchy funkce štítné žlázy či může vzniknout jako důsledek užívání některých léků, např. kortikoidů, psychofarmak, antiepileptik, hormonální antikoncepce aj.

Jaké jsou hlavní biologické faktory způsobující dětskou obezitu?

Mezi nejzásadnější patři dědičnost a nevyvážená energetická bilance – tedy (ne)poměr mezi přijatou a vydanou energií, kdy děti přijímají v jídle daleko více energie, než vydávají při pohybu. Dědí se nejčastěji dispozice k úspornému bazálnímu metabolismu, schopnost spalovat živiny, chuťové preference tuků a sacharidů, množství a rozložení tuku na těle nebo BMI. Statistiky ukazují, že dítě, které má jednoho rodiče obézního, se stane obézním asi ve 40 % případů.  V rodině s oběma obézními rodiči má dítě šanci se stát obézním sedmdesátiprocentní v porovnání se 14 % obézních dětí, které mají rodiče s normální hmotností. Ani odborníci se ale ne zcela shodují, do jaké míry je obezita geneticky předurčena. Dědí se určité dispozice, ale jen sám člověk a vlivy vnějšího prostředí rozhodnou, zda se obezita vyvine, nebo ne.

Jak velký vliv má psychika na vznik obezity?

Žijeme v toxickém prostředí plném potravinových lákadel. Často jíme spíše z jiných podnětů, než je hlad – dostupnost všelikých potravin, reklama  apod. Zautomatizovaná doba nás ani nenutí vykonávat tolik pohybové aktivity. Jídlo může být pro řadu lidí velmi silným „umocňovačem“ pohody nebo uklidňujícím prostředkem. Malé dítě zabrečí – maminka mu dá namísto toho, aby jej pochovala nebo jinak zklidnila, sladkost a dítě se postupně učí, že špatné pocity se zaženou jídlem, které se pro ně stane rovnítkem pohody. Děti jsou pod stále větším tlakem. Nadváha a obezita bývá nezřídka spojována s neschopností a leností. Jedná-li se o dítě citlivé, může být posměšky vrstevníků a často i nepromyšlenými slovy dospělých poznamenáno do budoucího života.

 Navozují si děti úmyslně nadměrnou konzumací jídla pozitivní emoce nebo si naopak kompenzují ty negativní?

V případě emocí mluvíme o takzvaných vnitřních podnětech ovlivňujících naše jídelní chování. V praxi se setkáváme s tím, že spouštěčem k jídlu jsou zejména negativní emoce.  Velmi často je proto jídlo jakýmsi náhradním prostředkem za lásku a přijetí, kdy jako základní lidská potřeba nahrazuje právě potřebu lásky, přijetí, bezpečí. Nezřídka se však stává jídlo kamarádem ve chvíli, kdy se dítě nudí. Spojené je jistě i s pozitivními emocemi – například radostí z úspěchu, kterou oslaví jídlem.  

Jsou více náchylné k obezitě děti, které si o stravování ve větší míře rozhodují samy bez dozoru rodičů?

Novým prvkem poslední doby je fakt, že si děti více obstarávají jídlo samy. Se vstupem do školy často dostanou od rodičů místo svačiny peníze a ve věku, kdy se vytvářejí chuťové preference, podléhají nabídkám automatů se sladkými nápoji a tyčinkami. Starší děti často nechodí na školní obědy a volí lákavější varianty. Zvyšující se konzumace jídel mimo rodinné prostředí, tedy v restauracích či zařízeních rychlého občerstvení, je spojena s příjmem stravy o větší energetické hodnotě. Přitom doma připravené jídlo společně konzumované členy rodiny představuje většinou kvalitnější stravu s větším příjmem ovoce a zeleniny. Příjem nekontrolované potravy však vzrůstá i doma. Podílí se na tom jednak více času, který tráví dítě u televize, a dále různé technické vymoženosti usnadňující přípravu pokrmů.

Jaké jsou hlavní zásady prevence dětské obezity a jak již probíhající obezitu omezit?

Je vždy lepší, pokud se nadváha či obezita u dítěte nevyvine. Pokud mají sklony k nadváze rodiče, je dobré neotálet a zaměřit se na stravovací a pohybové návyky dítěte od nejútlejšího věku. Životní styl rodičů ovlivňuje zásadním způsobem zdravotní stav budoucího potomka.  Pro správný vývoj dítěte je tedy vhodné, pokud rodiče vědomě dodržují zásady zdravého životního stylu. Dětský jídelníček by měl být především pestrý a vyvážený. To znamená, že by kromě přiměřené energetické hodnoty měl zajistit příjem vhodného poměru základních živin, čili bílkovin, tuků a sacharidů, dostatek vitamínů a minerálních látek. V dětském jídelníčku by neměly chybět především mléčné výrobky, tvrdé či přírodní sýry, libové maso, celozrnné pečivo, u dětí do 10 let však maximálně 1 kus denně, přiměřená porce přílohy, zelenina a ovoce. Omezeny by pak měly být sladkosti, slazené nápoje, sladké a bílé pečivo, slané chipsy a jiné podobné pochutiny, uzeniny a smažená jídla. Důležitý je také pravidelný jídelní a pitný režim. Dítě by mělo mít jídlo pravidelně rozloženo do pěti až šesti dávek denně. Pitný režim by měl být kryt zejména neslazenými nápoji. Obecně je doporučeno, aby denní příjem tekutin u dětí činil něco kolem 1,5 l.

Když už se nadváha u dítěte objeví, je vhodné ji začít řešit co nejdříve. Určitě je vhodné zkonzultovat postup s praktickým lékařem, který dítě zná od narození a může tak dobře posoudit situaci. Získejte potřebné informace, a pokud máte pocit, že situaci sami nezvládnete, vyhledejte odborníka, například na stránkách www.hravezijzdrave.cz.