Podporovat uzeniny z dovozu? Není proč

21.05.2019 Jana Čiháková

Uzeniny obecně nemají zrovna pověst, kterou byste si dali do rámečku. Dát si párek, opéct špekáček nebo zavařit na knedlíky s uzeným k Čechům ale patří. Tyto výrobky se nikdy nezařadí mezi potraviny, které by se doporučovali ke každodenní konzumaci, na druhou stranu jsou mezi nimi obrovské kvalitativní rozdíly, tak proč si raději nepřiplatit za garantovanou kvalitu, kterou najdete i pod českou vlajkou?

Zájem  o uzeniny u nás neklesá. Z prodejů je ale patrné, že většina odbytu pochází z dovozu. V žádném případě však nelze říci, že vše, co se k nám dováží, je ošizené a nekvalitní, i když mnohdy výsledky kontrol dozorových orgánů ukazují pravý opak. Z mnoha členských států se k nám dostávají velmi kvalitní produkty. „Nicméně mnoho spotřebitelů stále upřednostňuje cenu a kvantitu před kvalitou. Kvalita výrobků je pak dána především dodavatelsko-odběratelským vztahem, kdy specifikaci výrobku určuje většinou zákazník, tzn. odběratel v České republice. Dá se tedy říci, že dokud bude pro takové produkty odbyt, budeme je stále nacházet i v tržní síti,“ zdůvodňuje situaci tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství Mgr. Bc. Vojtěch Bílý. 

Spotřebitelé podporují zahraniční producenty často i nevědomky. Zatímco maso musí být prodáváno ze zákona s informací o zemi původu, na masné výrobky se tato povinnost nevztahuje. Cena je navíc bohužel stále hlavní determinant, který určuje, co si ve finále ponesete k pokladně. Cena českých uzenin navíc zahraničním nemůže konkurovat, což ovlivňuje nejen například tradiční  výrobní postup, ale i nízká produkce vepřového masa. Jak uvedl Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ: „U vepřového masa poklesla soběstačnost ze 104,9 % v roce 1995 na hodnotu 47,7 % v roce 2016.“  

Když chcete produkt z masa

Nemuset uvést zemi původu tak dává zahraničním dovozcům velký manévrovací prostor pro ovládnutí českého trhu. Čeští producenti se naopak ke svému produktu hlásí rádi a dobrovolně, i přestože to není zadarmo. Výrobci používají označení „česká potravina“, „vyrobeno v České republice“, zobrazují českou vlajku či mapu České republiky. Proto, aby tyto známky ale mohli uvádět v souladu s pravidly, musejí být splněny velmi přísné podmínky.

„V případě masných výrobků musí součet hmotnosti složek pocházejících z České republiky tvořit nejméně 75 % celkové hmotnosti všech složek v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny a výroba musí proběhnout na území České republiky,“ říká  tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství.

Lety prověřené rovná se dobré

Ještě větším ukazatelem dobrého produktu je označení tradiční či lokální speciality. Pro tyto produkty platí nejen minimální limit obsahu masa, ale zároveň i povinnost zachovat tradiční receptury či výrobní postup.  Česká republika nechala na evropský seznam „Zaručených tradičních specialit“ (ZTS) zapsat celkem pětici potravin: Tradiční špekáčky, Lovecký salám, Spišské párky, Liptovský salám a naposledy letos  v březnu přibyla Pražská šunka.

„Zde byl zápis komplikovanější, protože pod tímto názvem se stejný typ výrobku s určitými odlišnostmi vyrábí v pěti zemích,“ prozrazuje Vojtěch Bílý. Pro představu, dostat Pražskou šunku na tento seznam trvalo zhruba šest let. Takto označené produkty navíc musejí existovat na trhu více než třicet let. Kromě označení „Zaručená tradiční specialita“ mohou místní producenti využívat registraci produktů v dalších dvou systémech platných v celé Evropské unii, kterými jsou: „Chráněné označení původu“ a „Chráněné zeměpisného označení“.

„Tato označení napomáhají ke zdůraznění kvality výrobků na trhu. Chráněné zeměpisné označení a Chráněné označení původu je vyhrazeno zemědělským produktům a potravinám vyprodukovaným nebo zpracovaným v určitých oblastech nebo místech. V případě Zaručené tradiční speciality jde o marketingový nástroj pro výrobky s tradiční recepturou či tradičním způsobem zpracování nebo produkce,“ přibližuje Vojtěch Bílý. Pro prodej potravin v České republice mají význam i národní značky kvality potravin, které uděluje a garantuje přímo Ministerstvo zemědělství. Jsou jimi označení „Klasa“ a „Regionální potravina“.

Záleží, kde nakupujete

Ocenění může dostat nejen konkrétní receptura či produkt, ale dokonce i prodejce. Český svaz zpracovatelů masa například každoročně uděluje ocenění Řeznicko - uzenářská prodejna roku. „Cílem soutěže je podpořit špičkové prodejny masa a uzenin. Jde o ocenění určené řezníkům od řezníků. Hlavní důraz při hodnocení je kladen na celkovou organizaci a hygienu prodeje, úroveň personálu, šíři a rozmanitost sortimentu, vybavení prodejny a v neposlední řadě dodržování platných předpisů,“ komentuje Karel Pilčík, předseda představenstva ČSZM. V minulých letech se mezi oceněné prodejce dostaly například prodejna HM Globus Brno - řeznictví v Hradecké ulici v Brně – Ivanovicích, Řeznictví-uzenářství a bufet Maso-Třebovle ve středočeských Mnichovicích nebo HM Globus Trmice - řeznictví v Tyršově ulici v Ústí nad Labem – Trmicích.

Tipy pro dobrý výběr

Nejdůležitější při nákupu produktů by neměla být pro spotřebitele jejich cena, ale především jejich kvalita. „Spotřebitelům lze doporučit, aby si všímali především informací na obale. Potraviny by měly být správně označené a spotřebitel by měl znát jejich složení a zastoupení jednotlivých surovin, ze kterých byly vyrobeny,“ radí tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství. Indikátorem kvality masných výrobků je obsah masa ve výrobku, který musí výrobce deklarovat. Sledovat je nutné i množství přidané vody, které ovlivňuje senzorické vlastnosti produktu. Kvalitní výrobky také neobsahují plejádu přídatných látek. Některé jsou určitě k výrobě nutné, avšak u výrobku z masa není bezpodmínečně nutné používat barviva a zvýrazňovače chuti.