Proč má v 21. století alergii na mléko každý druhý?

24.04.2019 Jana Čiháková

Jednou z nejčastěji zmiňovaných skupin potravin, které různí spasitelé lidstva nedoporučují spotřebitelům k pravidelné konzumaci, jsou mlékárenské výrobky. Možná proto, že samotné mléko je fakticky jediným běžně konzumovaným nápojem živočišného původu, přičemž dnešním, nutričně hodně nebezpečným trendem, je spotřebitele od konzumace potravin živočišného původu cíleně odrazovat.

Lidské poznání v oblasti mléka a mlékárenských produktů se vyvíjí. Poměrně nedávno byla v časopise Journal of Clinical Nuttrition například zveřejněna studie prokazující, že u vyšetřovaných žen ve středním věku (35 až 53 let) došlo při pravidelné konzumaci mléka a mléčných výrobků v dětství ke značnému snížení rizika onemocnění cukrovkou druhého typu (o 38 %).

Podle autorů jde o první studii demonstrující, jak může konzumace mléčných výrobků v období růstu ovlivnit následné riziko vzniku diabetu typu 2 u lidí v dospělosti. Také další výzkumy, jejichž výsledky byly zveřejněny například v Dairy Research Insights a v newsletteru „usdairy“ se zabývaly zmapováním role mléka a mléčných výrobků při snižování rizika onemocnění diabetem druhého typu a také při udržení plně funkčního metabolismu. Podle nich mohou, mimo jiné, tři porce mléčných výrobků denně u lidí trpících metabolickým syndromem snížit jak oxidační, tak také zánětlivý stres a také izolát syrovátkových proteinů může snížit potenciál rizika onemocnění metabolismu. Konzumace jogurtových nápojů fortifikovaných vitamínem D pak má zlepšovat řízení hladiny krevního cukru u pacientů trpících cukrovkou druhého typu.

Podle celé řady lékařů, například profesora kardiologie Salim Yusufa z kanadské univerzity McMaster, „je třeba přehodnotit, co je vysoce kvalitní strava pro světovou populaci. Naše výsledky ukazují, že mléčné výrobky a maso jsou přínosné pro zdravé srdce a dlouhověkost. To se liší od dosavadních rad dietologů,“ konstatoval kardiolog s tím, že dosavadní doporučení jsou částečně zastaralá. Podle stávajících poznatků přitom patří mezi potraviny, snižující riziko onemocnění kardiovaskulárními chorobami ovoce, zelenina, ořechy, luštěniny, ryby, maso - a právě mléčné výrobky.

Každý druhý je alergický…

Hlavní linií „boje proti mléku“ je skutečnost, že mléko obsahuje laktózu, kterou organismus některých lidí nedokáže při trávení štěpit, neboť jim k tomu chybí příslušný enzym laktáza. To je samozřejmě pravda. Mediální zkratka ale následně konstatuje, že mléko je pro lidský organismus alergenem, a že je proto vhodné konzumaci mléka a mléčných výrobků nahradit jinými alternativami. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. V první řadě je vhodné vědět, že je zásadní rozdíl mezi alergií na mléko a takzvanou laktózovou intolerancí. Zatímco alergii může pití mléka vzbuzovat u zanedbatelné části populace, laktózovou intolerancí může trpět, a to i u nás, až 20 procent tuzemské populace. V některých etnických skupinách, jako jsou třeba Afroameričani nebo Číňani, činí podíl lidí s intolerancí dokonce 75 až 90 procent. Právě v tom je ovšem obsažen manipulativní potenciál odrazující od konzumace mléka.

Sledujte zemi původu

Obrovské rozdíly v intoleranci jsou totiž dány především historickými stravovacími návyky. Platí přitom, že větší problémy dělá mléko těm, kteří jej v minulosti příliš nekonzumovali. To je nepříliš známá skutečnost – totiž, že intolerance na laktózu se může v průběhu generací, ale i v průběhu života jedince vytvářet, ale také se může ztrácet. Právě to je podle všeho základní příčinou, proč jsou názory dietologů, vědců i samotných spotřebitelů na vliv konzumace mléka tak různé. Nejde prostě o plošně, stejně a na každého působící vliv, což se týká veškerých potravin obecně. Poučením pro spotřebitele je proto sledovat „zemi původu“ různých studií, které se problematice mléka a důsledkům jeho konzumace na lidský organismus věnují.

Pokud totiž tvoří výzkumný vzorec spotřebitelů lidé ze zemí, kde je podíl intolerance na laktózu vyšší (což jsou v rámci EU typicky severské země), nejsou jejich výsledky měřítkem pro nás, kde je podíl intolerance podstatně nižší.

Tak či tak, je podle dosavadních znalostí mléko alergenem především pro děti, a to pro zhruba 2 až 3 procenta populace, u dospělých jde o pouhé jedno procento. Většina alergií na mléko se objevuje u dětí v první polovině roku života a u více než 70 procent případů samovolně vymizí do 6 let života. Pokud se týká intolerance na mléko, ta je dána geneticky, přičemž v praxi jde o deficit enzymu laktázy, který štěpí mléčný cukr laktózu. Intolerance laktózy není ale alergie, neboť nejde o odezvu imunitního systému člověka. Dávky do 10 g/den jsou navíc poměrně často, jak vyplývá z různých výzkumů, tolerovány většinou dospělých i s nedostatečným množstvím enzymu laktázy. 

Alergie a intolerance nejsou ale zdaleka jedinými „informacemi“, jejichž cílem je mléko a mlékárenské výrobky v mysli spotřebitelů degradovat. Jednou z takových tezí, která navíc působí velmi vědecky a věrohodně, je údajný negativní vliv laktózy a galaktózy v nezkvašeném mléce, které „likvidují přínosy vápníku, vyvolávají oxidační stres a chronické záněty a zvyšují také riziko srdečních záchvatů“. Dlužno podotknout, že oxidační procesy v organismu vyvolává celá řada složek potravin, takže dogmatický výklad tohoto principu by znamenal, že by člověk neměl konzumovat nic, co může v těle oxidovat. To bychom ale brzy zemřeli – ale hlady. Vhodné je také vědět, že zrovna onen zpropadený vápník přítomný v mléce v těle oxidačním procesům nepodléhá.