Pštros je dnes už ryze tuzemskou potravinou

18.09.2014 Pavel Hanuška

Když si při studiu na zemědělské škole Lukáš Krejný měl vybrat místo praxe, zaujala ho nabídka pštrosí farmy. Dnes vlastní firmu s chovem a zpracováním masa, která je největším producentem v Evropě.

Proč vůbec kupovat a jíst pštrosí maso?

Pštrosí maso je jedinečné tím, že neobsahuje prakticky žádný cholesterol. Navíc se svou barvou blíží masu z divokých zvířat. Stále je to ale maso drůbeží, a tak i tepelná příprava stačí poměrně krátká. Navíc nemá žádnou výraznou typickou chuť, je tedy vhodné pro prakticky všechny úpravy. Od nejznámějších steaků přes guláš až třeba k naší národní svíčkové s knedlíkem. Z vnitřností je také výtečná polévka.

Jak Vás vůbec napadlo začít pštrosy chovat a zpracovávat jejich maso?

Prvopočátkem byla má praxe při studiu, kde jsem vůbec poprvé poznal, že se pštros dá chovat i v našich podmínkách. Vlastnil jsem deset hektarů zemědělské půdy a přemýšlel jsem, jak uživit rodinu. Bylo mi jasné, že s touhle výměrou pozemků to nemůže být ani chov skotu, ani pěstování nějakých plodin. Tak jsem si vzpomněl na pštrosy, kteří byli dobrou alternativou.

Chov, porážka a zpracování ale jistě potřebuje i jisté zázemí.

Ano, proto jsem koupil od bývalého zemědělského družstva rozpadající se kravín a v něm postupně vše vybudoval. Samozřejmě, že to nebylo úplně jednoduché. Jsme v Čechách a tady se úspěch neodpouští.

Jak to myslíte?

Všichni se mi smáli, když jsem s podnikáním v ruině kravína začínal a měl jsem jen dluhy a problémy s produkcí a odbytem. Když se mi začalo dařit, najednou mi začali házet klacky pod nohy. Kdo podniká v produkci potravin a navíc se živými zvířaty, ten ví, jak to chodí.

Ale veterinární a hygienická kontrola je jistě nutná.

Samozřejmě. Protože máme porážku, je tu veterinář velice často. Kontroluje stav zvířat před i během porážky, odebírá vzorky do laboratoře a samozřejmě kontroluje i stav chovu. Nicméně je mnoho dalších kontrol.

Je chov pštrosů komplikovaný i jinak?

Jistě, je tu mnoho faktorů, které ovlivňují chov a jeho efektivitu. Pokud by vše klapalo, byla by to vysoce výdělečná činnost. Ale na plodnost pštrosů a následně jejich zdravotní stav a přírůstky na váze má vliv velice mnoho faktorů. Třeba počasí je velkým limitem. A tak si naplánujete třeba odchov tři sta kuřat, vše na to připravíte a kvůli špatnému počasí jich nakonec odchováte jen sto. To se samozřejmě negativně odrazí v ekonomice chovu.

Jak stará zvířata se porážejí?

Ideální je maximální stáří 14 měsíců, potom už mají tuhé maso. Prodáváme jak rozbourané a zpracované maso a vnitřnosti, tak i zadní čtvrtě a půlky. Docela oblíbení jsou i celí pštrosi, vhodní na grilování vcelku. Stažený a vyvržený pštros má okolo 50 kg, takže ideální možnost na večerní grilování. Oproti třeba selečímu masu je pštrosí maso rychleji hotové a není tak třeba trávit u rožně mnoho hodin předem.

Kolik pštrosů ročně na jatkách zpracujete?

Dnes je to okolo tří tisíc zvířat ročně. Z našeho vlastního chovu pochází asi tři sta zvířat, ostatní dovážíme z jiných farem.

Kolik máte celkem dodavatelů a odkud?

Celkem máme okolo čtyřiceti farem, které nám zvířata dodávají. Čtyři farmy jsou české, zbytek je z okolních států, ale třeba i z Rumunska.

 Jen čtyři farmy z ČR? Kam dodávají ti zbylí chovatelé?

Ono už jich o moc více není. Když se před asi dvaceti lety začali pštrosi u nás chovat, bylo jich podstatně více. Byl tu jeden podnikatel, který pštrosy vykupoval a zpracovával. Jakým způsobem, o tom raději nebudeme mluvit. Pravdou je, že když jsme začínali, měli jsme problém zvířata na porážku z jiných farem dostat, protože tenhle člověk se snažil, aby mu monopol zůstal. Pak začal dovoz pštrosího masa z Jihoafrické republiky, kde je chov státem dotován, a tak mnoho českých farem zkrachovalo. Nám to sice způsobilo velké problémy, ale přežili jsme a dnes jsme největším dodavatelem v Evropě.

Znamená to, že pštrosí maso exportujete?

Devadesát procent naší produkce jde do zahraničí. A to nejen maso. Pštros se dá totiž zpracovat takřka celý. Kromě masa a peří se například zpracovávají pštrosí řasy nebo kůže. Právě ty jsou pro nás velice výdělečným artiklem. Prodáváme je syrové nasolené a odběratel si je už sám zpracovává.

Takže se u Vás střídají kamiony, které přivážejí živé pštrosy a odvážejí čerstvé maso?

Vůbec ne, vše si obsluhujeme sami. Jde nám o to, aby zvířata cestovala v pohodě. Máme speciální vůz s boxy, kam se vejde celkem 14 pštrosům, a jezdíme si pro zvířata k našim dodavatelům. Nedávno nám jeden partner říkal, že v Itálii mají na pštrosy kamion a vozí jich tam celkem 60. Nějak mi to vrtalo hlavou a zkusil jsem si to spočítat. S našimi boxy by se jich do kamionu vešlo asi 25, šedesát zvířat v kamionu musí být naprosto šílené a zcela jistě ne všechna zvířata dopravu přežijí. U nás mají při přepravě veškerý komfort. A stejný systém máme i s masem. To odvážíme odběratelům do zahraničí sami. Snažíme se s našimi partnery mít opravdu solidní obchodní vztahy a dodávat jen nejvyšší kvalitu. Pokud mu maso odvezeme my, máme jistotu, že se s ním cestou nestane nic, co by na ni mělo negativní vliv.

 Plánujete další růst firmy?

Samozřejmě, a proto se snažíme v současnosti získat další pozemky v nejbližším sousedství naší firmy a dále rozšířit i vlastní chov, který nám vlastně vytváří jakýsi polštář v případě přechodného výpadku některého dodavatele.

Myslíte, že pro Čechy stále trochu exotické pštrosí maso má u nás budoucnost?

Myslím, že ano. Exotické se může zdát na první pohled. Ale je nutné vědět, že například co se týká masa z naší farmy a chovu, jde o produkt stoprocentně tuzemský a tedy prakticky stejný jako ostatní tradiční české produkty. Navíc nevozíme pštrosy z nijak extrémních vzdáleností, takže i například produkce masa ze zvířat z rumunských chovů zatíží životní prostředí podstatně méně, než třeba dovoz masa z Jižní Ameriky. Dnes je trendem vybírat si lokální produkty a naše pštrosí maso je v tomto směru nejlepším příkladem, ačkoli pštrosi nejsou u nás původním zvířetem. Ale to třeba brambory také ne a přitom je dnes považujeme za typicky českou potravinu.