Regionální potraviny mají budoucnost

13.12.2009 Dana Večeřová

Ochutnali jste někdy Olomoucké tvarůžky? nebo Štramberské uši? nebo třeba Šumavské zelňáky či Židlochovický pršut? Věřím, že ano. První dva potravinářské výrobky určitě, protože ty jsou známy po celé republice a dokonce (díky chráněnému značení) i v Evropské unii.

U zbývajících dvou výrobků si tím ovšem nejsem tak úplně jistá. Šumavské zelňáky ještě snad, protože na Šumavu zavítal již leckdo a kromě toho recept na tuto pochoutku po  domácnostech již poměrně dlouho koluje (i když se nemohu ubránit dojmu, že ty opravdu ze Šumavy chutnají nějak lépe - asi to bude tím vzduchem či vodou). Ale Židlochovický pršut? Ten jedině pokud jste navštívili toto krásně jihomoravské městečko a jedno malé řeznictví a uzenářství na Náměstí Míru. A přitom je tento exkluzivní výrobek již poněkolikáté nositelem ocenění v soutěži organizované  Regionální agrární komorou Jihomoravského kraje v kategorii maso a masné výrobky trvanlivé a nositelem známky „Zlatá chuť jižní Moravy“. A samozřejmě není sám – podobně jsou na tom desítky tradičních regionálních výrobků z celé České republiky – například Blatenská třešňovice, lhenická jablečná šťáva, Otavská klobása, Bačův mls, Pernštýnský salám nebo hradní šunka. Je jen zásluhou regionálních agrárních komor a krajských úřadů v jednotlivých krajích, že tyto speciality jsou díky soutěžím o nejlepší regionální potravinářský výrobek prezentovány veřejnosti. Jinak by o nich věděl jen okruh zasvěcených, kteří buď bydlí v dosahu výrobce, nebo je o těchto pochoutkách informovali příbuzní či známí.

ZEMĚ REGIONÁLNÍCH VÝROBKŮ

Přitom Česká republika tradicí regionálních specialit přímo hýří. Jak už bylo zmíněno v úvodu, jen obtížně se u nás najde někdo, kdo by neznal Pardubický perník, který se nezměněnou technologií vyrábí již 300 let, nebo hořické trubičky, kdy recept na jejich výrobu podle pověsti sdělil místní paní ličkové raněný generál a kuchař císaře Napoleona jako odměnu za své  ošetřování po návratu z Ruska v roce 1812. A můžeme pokračovat i dál – například třeboňský kapr ofi ciální ochrany požívá již více jak 70 let a toto označení je více než 100 let staré. Nebo třeba Karlovarské suchary, které se v tomto lázeňském městě vyrábí podle stejné receptury již několik desítek let. Mají totiž velmi specifi ckou chuť, protože k jejich výrobě se používá karlovarská vřídelní voda. Není tak náhodou, že všechny tyto výrobky a i mnohé další (celkem je jich v současné době 20) požívají evropské ochrany v podobě chráněného označení původu (např. Pohořelický kapr nebo Nošovické kysané zelí) nebo chráněného zeměpisného označení (již zmíněné Karlovarské suchary nebo České pivo). Ale je zde ještě mnoho jiných výrobků, které nedosahují věhlasu svých slavnějších kolegů, protože je zkrátka zná jen hrstka lidí.

REGIONÁLNÍ VÝROBKY JSOU OBLÍBENÉ

Většina spotřebitelů by nepochybně uvítala větší nabídku potravin od malých a středních výrobců, kteří velmi často své výrobky stále vyrábějí podle osvědčených receptur, mnohdy skutečně v rodině předávaných z generace na generaci, a jejichž výrobky se zpravidla vyznačují nezaměnitelnou chutí. Navíc se vyznačují ještě dalšími pro spotřebitele prospěšnými charakteristikami: při své cestě za zákazníkem nemusí běžně cestovat stovky kilometrů, takže nezatěžují životní prostředí nadměrnou dopravou po silnicích. Rovněž jsou méně anonymní, protože jejich výrobci se nacházejí ve vašem blízkém okolí, takže o něm víte samozřejmě mnohem více než o nějakém výrobním kolosu třeba v Polsku nebo Německu. Regionální potraviny mají zkrátka samá plus.

BUDEME JE PODPOROVAT?

Z pohledu spotřebitele říkám: ano, prosím, podporujme je. Nechce se mi totiž nadále být obětí nákupčích obchodních řetězců, které mi svým výběrem sortimentu v podstatě diktují, co si mám koupit. Navíc při cestách Českou republikou bych také ráda věděla více než jen to, kde se nachází zámek, muzeum či přírodní památka. Například to, že se nacházím v oblasti, kde se vyrábí zcela unikátní klobásky nebo chleba. A moc  prohloupím, když je neochutnám. V sousedním Rakousku funguje tento systém naprosto ukázkově. Jen málokde se při vstupu do regionu či spolkové země zároveň nedozvíte, že je to oblast tyrolského špeku, pincgavského pivního sýra nebo třeba štýrské hruškovice. A do regionu se často právě kvůli kulinářským zážitkům a regionálním potravinám návštěvníci rádi vracejí. Cílem nového projektu ministerstva zemědělství ve spolupráci s Potravinářskou Komorou ČR, který je zaměřen právě na podporu regionálních potravin, je tedy zviditelnění těchto tradičních specialit. Zvýšení povědomí o regionálních produktech a jejich podpora je přínosem pro všechny strany – pro zemědělce a potravináře jako jejich výrobce, kraje, kterým pomůže zvýšit atraktivitu regionu v rámci cestovního ruchu, i pro samotné spotřebitele, kterým podstatným způsobem rozšíří nabídku potravin.