Rozhovor: Václav Noid Bárta

23.01.2012 Jaroslav Panenka

Z rockového pódia nebo muzikálového jeviště z něj prýští testosteron až do zadních řad. Pro jedny romantický rebel, pro druhé potetovaný poděs. Každopádně málokdo si Václava Noida Bártu dokáže představit opásaného kuchařskou zástěrou skloněného nad kouřícím hrncem. Talentovaný hudebník se přitom v kuchyni pohybuje velmi obratně a docela často.

Kdy jste se začal točit kolem sporáku?

Někdy ve svých dvanácti třinácti letech. Máma pracovala do šesti do večera, já přicházel ze školy ve dvě odpoledne – sice po obědě, ale už zase hladový, jak to v tomhle věku zejména u kluků bývá. Jediné, na co jsem si tehdy troufnul, byly těstoviny, které jsem postupem času vylepšoval přidanými ingrediencemi, například salámem. Pak jsem zjistil, že salám se dá i osmažit, vymýšlel jsem si k němu různé omáčky a tak dále. O vaření jsem se zajímal čím dál tím víc, začal jsem si kupovat kuchařky, v televizním programu vyhledávat kulinářské pořady, na něž se rád dívám dodneška. Dokonale se u nich uklidním a pochopil jsem díky nim spoustu technologických postupů.

Má pro vás vaření něco společného se skládáním muziky?

Napadá mě hned jedno porovnání. Současný trend v kuchyních, stejně jako v nahrávacích studiích, je ubírat chemické přísady, protože ty v obou případech škodí. Je lepší vsadit na sílu přírodní suroviny a vykašlat se na přehršel ochucovadel.

Dáváte se do vaření, jenom když na něj máte náladu?

Jsou to spíš takové záchvaty. Záleží na tom, jaký recept zrovna zahlédnu v televizi, na youtube nebo nalistuju v kuchařce. Jakmile mě něco zaujme, okamžitě se rozjedu do nejbližšího obchodu, dovezu nákup domů a už to lítá. V létě pak mívám grilovací mánii, kdy zvu sousedy i z dalekého okolí, a všichni musí, chudáci, povinně ochutnávat moje výtvory. Nicméně zrovna teď mám za sebou půlroční období, kdy mě vařit zase až tak moc nebavilo, protože jsme vinou rekonstrukce neměli kuchyň. A pokoušet se o kulinářské zázraky improvizovaně v koupelně není nic moc.

Pociťoval jste na sobě abstinenční příznaky?

Těm jsem předcházel návštěvami Eliščiných rodičů (modelka Eliška Bučková je zpěvákovou partnerkou – pozn. red.), ti mají velkou krásnou kuchyň a navíc se u nich u stolu pravidelně schází sedm osm lidí, takže je to přímo nádhera. A abych nezapomněl: o prázdninách jsem vařil dětem na táboře, což mě moc bavilo. Představte si malebnou chalupu v Beskydech s funkčními starými kachlovými kamny. Vaření na ohni považuju za základ, různé indukční desky nebo elektrické plotýnky neuznávám. Jsou necitlivé, špatně se mi na nich určuje čas přípravy jídla. Oheň je oheň, jak to pod hrncem plápolá, není co zkazit. 

Vařit pro strávníky u jednoho stolu je něco jiného než pro čtyřicet dětí. Dávkoval jste podle norem?

Ne, podle oka. Když už máte s vařením nějaké zkušenosti, odhadnete, kolik hrstí nebo hrnků čehokoli tak zhruba vychází na porci.

O umu táborového kuchaře nejlépe vypovídají kýble na zbytky za kuchyní. Míval jste je prázdné?

Vidíte, to mě nenapadlo sledovat. Jestli pojedu i o letošních prázdninách, slibuju, že se na ně zaměřím.

Máte zvlášť políčeno na některé národní kuchyně?

Měl jsem období, kdy jsem prozkoumával tradiční jídla mexické kuchyně, zkoušel jsem něco z Itálie, ale nejvíc mě baví česká klasika.

A jsou i takové, kterým se vyloženě vyhýbáte?

Moc mi nejde čína, což je dáno také tím, že nám tu chybí spousta jejich surovin. A obecně vzato mě nebere pečení sladkého. Na to je specialistka Eliška.

Jste kuchař, který po sobě v kuchyni nezanechá stopu?

Tak to tvrdit určitě nemůžu. Nepořádek umím udělat po celé lince, ale následný úklid není zrovna moje hobby. Ten pak většinou zůstává na strávnících. Mistr musí odpočívat.(smích)

Dovedete se v jídle odbývat?

To je bohužel při mé pracovní vytíženosti nutnost. Stíhám vařit tak dvakrát týdně, po zbytek času vyplňují můj jídelníček zejména rohlíky a saláty. Cestou do divadla málokdy minu lahůdkářství, i když samozřejmě vím, že je to špatně. Ale jednou za půl roku si sáhnu do svědomí a pak třeba i dva měsíce držím poctivou dietu.

Na koncertních šňůrách se stejně jako většina muzikantů živíte bagetami z regálů benzínových stanic?

Ty přímo miluju! Vždycky se na ně moc těším, pak sním půlku a udělá se mi špatně. Přesto příště neodolám.

Jak váš vztah k jídlu ovlivnil fakt, že jste se vyučil řezníkem?

Paradoxně negativně. Na praxe jsme chodili do vývařoven, kde nás k řemeslu moc nepustili, spíš jsme byli za pomocné síly. Pamatuju si, jak jsem jednou celý týden v kuse obíral uzené maso od kosti. To ho pak nemůžete ani cítit. Dodneška uzené nemusím.

Je pravda, že jste nějakou dobu byl dokonce vegetarián?

Ano, začalo mi z principu vadit, jaké podmínky panují ve velkochovech. Teď asi někoho naštvu, ale byl jsem párkrát u toho, kdy si jejich zaměstnanci léčili svoje mindráky na bezbranných zvířatech. Takové chování mě dokáže rozpálit doběla.

Máte víc jídel na „trestné lavici“?

V dětství na ni patřila koprovka nebo drožďová pomazánka. O nich jsem byl přesvědčený, že je už nikdy jíst nebudu. Ale pak jsem byl na civilní službě v kuchyni školky a tam jsem je znovu objevil. Snad ani neexistuje jídlo, které bych nesnědl, i to uzené vezmu čas od času na milost. Vlastně třeba takového kapra nemusím.

To ho vynecháváte i při štědrovečerní večeři?

A to jsem ke všemu rybář! Jenže já úlovky zase pouštím. Tradice mám rád, včetně těch vánočních, ale o Štědrém večeru si dávám řízek.

A přišel k vám i tak Ježíšek?

Ježíšek za mnou chodí celkem často. Do šatny karlínského divadla. (smích)

Kdo je Václav Noid Bárta?

Momentálně ho můžete vidět s jeho novou kapelou Noid, dále v titulní roli muzikálu Robin Hood v Divadle Kalich či jako Jidáše v rockové opeře Jesus Christ Superstar v Hudebním divadle Karlín. Pochází z muzikantské rodiny, sám se o hudbu zajímá od svých čtyř let. Učil se na klavír, flétnu, klarinet. Později na kytaru, basu a bicí jako samouk. Vyučil se řezníkem, poté maturoval na střední ekonomické škole. Řadu muzikálových rolí ztvárnil na jevišti divadla Ta Fantastika, pro tuto scénu napsal hudbu k muzikálu Němcová!, ve kterém hrál Josefa Němce. Je rovněž podepsaný pod muzikou k dalším představením, stejně jako k filmům Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (remix CD), Chocking hazard a Kajínek, v němž si také zahrál.

Recepty

Kuřecí křidýlka Buffalo Wings

Doba přípravy: 30 minut (plus 90 minut na marinování) pro 2 osoby

Ingredience: olej do fritézy, 55 g másla, 60 ml pálivé omáčky, mletý černý pepř, drcený česnek, 60 g polohrubé mouky, 0,6 g sladké papriky, 0,4 g cayennského pepře, 2 g soli, 10 kuřecích křidélek

Postup: Zahřejeme olej ve fritéze na 190°C. V kastrolku smícháme máslo, pálivou omáčku, pepř a drcený česnek a na mírném ohni mícháme, dokud se máslo nerozpustí. V misce smícháme mouku, sladkou papriku, cayennský pepř a sůl. Do misky vložíme kuřecí křidýlka, důkladně je promícháme s kořením, mísu přikryjeme a maso necháme asi na 60 až 90 minut uležet. Křidýlka poté fritujeme po dobu asi 10 až 15 minut, dokud nezačnou zlatavět. Následně je vyndáme z fritézy a smícháme je s marinádou z kastrolku. Podáváme například s řapíkatým celerem.

Burritos s kuřecím masem

Doba přípravy: 25 minut, pro 2 osoby

Ingredience: 500 g mletého kuřecího masa, 400 g kukuřice, 2 papriky, 1 pórek, 4 rajčata, 4 lžíce zakysané smetany, 2 lžičky kukuřičného škrobu, 4 lžíce oleje, 4 tortilly, 4 lžičky mexického koření, 4 lžíce kečupu, 4 lžíce rajčatového protlaku

Postup: Na pánvi rozehřejeme olej a opečeme na něm maso. Zeleninu očistíme, nakrájíme na nudličky a přidáme spolu s kukuřicí bez nálevu a kořením k masu. Škrob rozmícháme s kečupem a protlakem, vmícháme do prohřáté masové směsi a krátce povaříme. Směs rozetřeme na placky, zarolujeme a podáváme s kopečkem zakysané smetany.