S jarní únavou pomohou bylinky a zelenina

18.05.2009 Ivan Dvořák, Jan Stanzel

Cítíte se po zimě sklesle? Válčíte s rýmami, chřipkou, trápí vás kašle? Zíváte a plazíte se s námahou do schodů? A co jste dělali v zimě? Trochu přibrali, na ovoce a zeleninu nezbýval čas? Co pobyt venku? Že by psa nevyhnal? Tak se nesmíte divit. Nedostatek pohybu, vitaminů, minerálů a sluníčka, špatná životospráva si vybírají svou daň.

Imunitní systém je na počátku našeho života dán geneticky, ale postupně stále více nabývá na významu způsob našeho života, naše fyzická aktivita, stres a samozřejmě výživa. Některé byliny a zelenina, respektive látky v nich obsažené, nám mohou pomoci při posilování imunity. Působí jako prevence proti nejrůznějším zdravotním potížím nebo usnadňují jejich léčení. K nim je však třeba přidat i pohyb na čerstvém vzduchu, dostatek spánku atd.

Z nejznámějších bylin to jsou například:

TŘAPATKA NACHOVÁ(Echinacea purpurea), která má přímo v popisu práce posilovat imunitní systém. V prodeji je více přípravků, ale můžeme si je snadno připravit i sami naložením kousků kořene nebo jazykovitých květů například do vodky. Navíc třapatka je krásná trvalka, které se stala dokonce trvalkou letošního roku.

PLODY PLANÝCH RŮŽÍ - ŠÍPKY jsou významným zdrojem vitaminu C, který je pro vytvoření dostatečně silné imunity velmi důležitý. Zároveň nás zbavuje i volných radikálů. Šípkovým čajem zaháníme nachlazení a chřipku. Je však třeba čaj (správně nálev) připravovat velmi šetrně.

KOPŘIVA je typickou jarní bylinkou, kterou používáme nejenom do velikonočních nádivek společně s POPENCEM, ale kopřivový čaj má čisticí účinky. Rovněž kopřivový špebylinkynát je tradiční jarní zdravou krmí. Když je řeč o jarních bylinkách, neměli bychom zapomínat přidávat do jarních zeleninových salátů také listy

PAMPELIŠEK, SEDMIKRÁSKY A PTAČINEC ŽABINEC, který obsahuje velké množství vitaminu C a spoustu důležitých minerálních látek.

PLODY RAKYTNÍKU ŘEŠETLÁKOVÉHO sice nepatří mezi jarní byliny, ale v jarním období jsou silným pomocníkem proti onemocněním a posilují imunitu. Obsahují velké množství vitaminu C, antioxidanty a další biologicky aktivní látky. Užíváme ho nejčastěji jako sirup. Mnozí zahrádkáři si jej připravují sami, ale je možné jej zakoupit.

ŘEŘICHA je něco mezi bylinkou a zeleninou. Každý ji zná. Lze si ji velmi snadno vypěstovat na okně na kousku vlhké vaty během několika dnů. Zvládne to každý. Řeřicha má výraznou chuť a přestože je drobná, skrývá v sobě poklad v podobě látek posilujících imunitu a působících antioxidačně. Jde především o vitamin C, thiamin - vitamin B1 a beta karoten. Obsahuje také draslík, železo, hořčík, vápník a další důležité látky. Řeřicha zbavuje ledviny a močové cesty toxických látek a odstraňuje mikroorganismy, které by mohly způsobit záněty. Dále podporuje tvorbu trávicích šťáv, povzbuzuje činnost žlučníku a jater. Pomůže nám trávit tučná jídla. Podobně jako kopřiva i řeřicha je vhodným čističem našeho těla, především ledvin a krve. Chuť řeřichy je podobná ředkvičce. Výborná je stejně jako ředkvička na chlebu s máslem, přidáváme ji i do salátů, pomazánek, polévek, na vařené brambory či míchaná vajíčka. Rostlinky řeřichy lze zakoupit v plastových vaničkách nebo jsou celoročně v prodeji semena.

ČESNEK A CIBULE nejsou jarní zeleninou, ale boj proti chřipkám si bez nich mnozí neumí představit. Obsahují látky, které označujeme jako přírodní antibiotika, a dále vitaminy a minerály. Užívat bychom  je měli jako prevenci a v případě ochoření ještě zvýšit dávky.

JARNÍ ZELENINA

Mezi klasiku patří zcela jistě ŘEDKVIČKA,  která pochází z Japonska. U nás však zdomácněla a patří k oblíbeným zeleninám, které si na jaře pěstujeme nebo koupíme ve svazcích. Kromě vitaminu C, kyseliny listové, karotenu, vitaminu B a důležitých minerálů obsahuje i dostatek tolik potřebné vlákniny. Dokáže si poradit s mnohými střevními bakteriemi, zlepšuje trávení, posiluje imunitu, snižuje cholesterol, ochraňuje tělo před volnými radikály, čistí tělo od těžkých kovů, podporuje tvorbu hormonů štítné žlázy, působí proti tvorbě žlučových, ledvinových a močových kamenů - mají močopudné účinky. Onu známou štiplavou chuť, na kterou si někdy stěžujeme, způsobují hořčičné oleje, které však působí jako dezinfekce. Chrání nás však před bakteriemi a plísněmi na sliznicích.

Již dávno jsou ty tam doby, kdy ředkvičky byly jen červené nebo červenobílé, kulaté nebo oválné. Dnes si můžeme vypěstovat i ředkvičku bílou, fi alovou nebo žlutou. Atraktivní jsou i ředkvičky dorůstající velkých rozměrů, přitom jsou velmi chutné.

Zahrádkáři většinou vědí, kolik hnojiva ředkvičkám dopřáli a dají si pozor na přehnojení. Dusičnany by našemu tělu neprospěly. Jistotou by měly být bioprodukty. Určitě však nekupujeme ředkvičky povadlé až gumové, případně popraskané. Čerstvé ředkvičky mají svěží listy, jsou pevné, křehké a šťavnaté.

První KEDLUBNY jsou další oblíbenou jarní zeleninou, která obsahuje hodně vitaminu C, karotenu, vitaminu E, vitaminy skupiny B a také vitamin K. Je v nich rovněž kyselina nikotinová, listová a panthothenová, vápník, draslík, železo, zinek, draslík, fosfor, hořčík, sodík, chlór, bór, železo, jód, kobalt, měď, molybden, nikl, stříbro, chróm, fl uor, zinek, síra a selen. Zapomenout nesmíme na vlákninu, která napomáhá trávení. Celkově kedlubny podporují látkovou výměnu a tím nám mohou pomoci od přebytečných kil. Kedlubny, podobně jako další brukvovité zeleniny, působí jako prevence rakoviny. Zvyšují vylučování žluči, urychlují vyprazdňování žlučníku. Ozdravují pokožku a vlasy. V neposlední řadě díky látce inositolu zvyšují naši odolnost vůči stresu a napomáhají schopnosti soustředit se. Vitamin K působí preventivně proti vnitřnímu krvácení.

CHŘEST čili Asparagus sice u nás nemá takovou tradici jako například v sousedním Německu, ale jeho léčivé a regenerační účinky byly známé již nejméně před pěti tisíci lety. Nejstarší doklady o pěstování chřestu pocházejí z egyptské pyramidy u Sakkary. Egypťané chřest přinášeli jako oběť bohům, staří Řekové a Římané si zase cenili chřestu jako afrodiziaka. Chřest obsahuje velké množství betakarotenu, vitaminu E a C a vitaminy skupiny B - thiamin (B1), ribofl avin (B2), pyridoxin (B6), biotin (H) a niacin (B3), kyselina pantotenová (B5) a velké množství kyseliny listové (B9). Ze stopových prvků chřest obsahuje draslík a zinek, dále fosfor, železo, jód a sodík.

Chřest bývá považován za přírodní tonikum a afrodiziakum, což vysvětluje právě vysoký obsah vitaminů a minerálů a celkově příznivé účinky na lidské zdraví. Stimuluje tvorbu krve, udržuje v kondici cévní systém a srdce, zlepšuje zásobování mozku kyslíkem. Obsahuje kyselinu listovou a niacin, které jsou nezbytné pro obnovu buněk, krvetvorbu a správné fungování hormonálních procesů. Napomáhá i zdravému spánku, působí na nervovou soustavu, zvyšuje schopnost soustředění. Podporuje čištění organismu, působí močopudně a zbavuje tělo škodlivin.

Pouze lidé trpící dnou by chřest neměli příliš konzumovat, protože obsahuje purin, který zvyšuje hladinu kyseliny močové v těle. Bohužel u nás je asi lepší si chřest pěstovat, než si pro něj zajít do obchodu.

Koupit kvalitní čerstvý chřest dá shánění, což je asi způsobeno malou poptávkou. Datum sklizně bývá uvedeno málokdy. Výhonky musí být pevné, nescvrklé, hlavičky nepovadlé, a hlavně se podívejte na spodní část, která bývá často chycená plísní!

Naopak zahrádkáři mohou být velmi úspěšní. Chřest je vytrvalý a jeho pěstování snadné. Je však třeba počkat s první sklizní tři roky od výsadby, dokud rostliny nezesílí. Optimální jsou chráněná a slunná stanoviště s propustnou a živinami dobře zásobenou půdou. Dobře zapěstovaný chřest budeme sklízet po mnoho let a ještě zbyde trochu zeleně do kytice. Pěstuje se buďto zelený chřest, nebo výhonky zakrýváme a získáme chřest bílý. Existuje více odrůd.

Chřest můžeme zpracovávat na různé způsoby. Nejjednodušší je vařit oloupaný chřest v osolené vodě 10-15 minut, pak nechat okapat a na talíři jen omastit máslem nebo pokapat olivovým olejem. S novými brambory je to pochoutka. Výhodné je vařit celý svazek pohromadě, což zabrání polámání. K tomuto účelu se používají speciální hrnce.

DALŠÍ INFORMACE

Naše tělo si žádá rostlinnou složku potravy: vlákninu, vitaminy, aromatické látky, rostlinné enzymy, minerálie obsažené v zelenině. Snad ani nemá takovou potřebu energie, jak se obyčejně říká. Zejména v zimě, po období zvýšeného přísunu masa, salámů a výrobků z bílé mouky, cukru, ořechů, máme pocit dluhu, nedostatku vitaminů. Zpravidla v momentě jdeme do sebe a začínáme žít, na přechodné období, zdravě, snažíme se vitaminy a vše zdravé doplnit. S nástupem jara, s příchodem slunečných dní nabýváme pocit, že se vše vrací k dobrému a že slunce nám dává vše, co potřebujeme, zeleninu (podle intenzivních reklamních kampaní) nahradíme průmyslově vyráběnými vitaminy. I přestože bereme vyvážené množství desítek vitaminů a minerálů, začínáme trpět již zmíněnou takzvanou jarní únavou, jejíž jednou příčinou je nedostatek „živých“ vitaminů a ostatních aktivních látek obsažených v zelenině a ovoci.

Přidáme ještě několik pravd, které hovoří ve prospěch zeleniny, nejen té jarní. Konzumace zeleniny člověka „vnitřně vylehčuje“, vláknina v ní obsažená čistí jeho útroby od těžkých kovů, snižuje hladinu škodlivé formy cholesterolu. Zelenina má v racionální výživě člověka důležitou hodnotu pro vysokou biologickou a nízkou energetickou hodnotu. Obsahuje minimum tuků (do 0,5 %), bílkovin okolo 2 % (česnek má cca 6,8 % bílkovin). Velká většina z nás na to zapomíná a bere zeleninu jen jako doplněk stravy, ne jako základní složku. Přitom naši předkové se museli obejít (do určité doby) bez brambor, fazolí, bez velké spousty bílého i celozrnného pečiva, bez masa, mléčných a masných výrobků v míře dnes snadno dostupné. Pro ně byla zelenina (se svou nízkou energetickou hodnotou!) základní složkou potravy. Vedle toho, že měli menší přísun energie, pravdě podobně měli na druhou stranu větší výdej energie. Co bylo tím omezeným energetickým zdrojem? V zimě měli prakticky jen uskladněné zelí, pastinák, tuřín, řepu, možná mrkev, česnek, cibuli, jako zdroj cukrů, škrobů hrách, bob, vikve, hrachory, obilí (jedli výrobky z mouky pšeničné, ječné, žitné...), sušené ovoce, med.

Živočišnou složku tvořila nejspíše zvěřina, vodní ptactvo, ryby, někdy i nějaké to domácí zvíře, ale jen tehdy, když již nebylo vhodné k chovu, nebo nebylo čím krmit, či zvířata strádala ze zdravotního hlediska.

Skloníme-li se v pokoře před zkušenostmi našich dávných předků a vyjdeme z jejich zkušeností, měli bychom v zimě jíst co nejpestřejší spektrum vší zeleniny, kterou lze v běžných podmínkách domu se sklepem uchovat. Tedy zelí, omezeně kapustu, červenou řepu, kořenovou zeleninu (mrkev, pastinák, celer, petržel), černý a ovesný kořen, pór, cibuli, česnek, černou ředkev, křen. Z listové zeleniny lze uchovat poměrně dlouho endivii, štěrbák, mangold, v zimě se rychlí čekanka (ve tmě se rychlí jen poslední dvě století), ne již tak často i pampeliškové puky.

I když je nám na odiv kladen vysoký obsah vitaminů v paprice, zajímavé látky obsažené v rajčatech, lilku, melounech (jsou zeleninou), pokusme se založit stravu na „domácí“, celoročně dostupné zelenině.

Naši předkové vítali příchod jara dosti bouřlivě. Dokázali i na konci zimy připravit hodnotné pokrmy, a to nejen z pohledu energetického. Pod sněhem čekaly sedmikrásky, drobné brukvovité plevele, kořeny pampelišek velmi rychle obrážely jemnými nahořklými listy. Jakmile vyrašily kopřivy, mohl se začít vařit špenát. Do špenátu patřila i lebeda a merlíky, které porůstaly komposty, rostly tam, kde byl v půdě dostatek dusíku. Popenec, řeřišnice, řeřichy, bršlice kozí noha dávaly jarním salátům své aroma, nikdo nehledal bazalku či saturejku, když se nad sněhem objevil kopeček tymiánu, který přežil se zelenými listy do jara.

Módní či moderní - rychlené výhonky (naklíčená vojtěška = alfa-alfa, ředkvička, baby mungo, sedmidenní mungo, cizrna, fazole adzuki, vlastně i řeřicha, lichořeřišnice) mají svého předchůdce v pučálce, namočeném a naklíčeném hrachu. V teple, ve tmě pod pokličkou v troše pravidelně vyměňované vody se nechal narašit hrášek. Ten se v době, kdy se nad slupkou ukázal klíček, osušil a upražil, možná na másle, možná jen tak nasucho. Přidal se k němu na zkaramelizování cukr, med nebo sůl s kořením a jídlo plné vitaminů a růstových látek bylo na světě.

Vlastníci zahrádek mají možnost mít v podstatě čerstvou zeleninu i v zimě. Ten, kdo má možnost hospodařit na své zahradě, může mít po dobu, kdy není zamrzlá zem, stále čerstvou mrkev či karotku. Stačí ji vysít někdy koncem léta, ranější a rané odrůdy i v září. Podle toho, jak která odrůda narůstá, se řídí sklizeň. Od té narostlé, nejmohutnější, k té nejslabší. Aby příliš brzy nezamrzla v zemi, je vhodné řádky schovat pod peřinu ze suchého listí, vysévat karotku do pařeniště, studeného skleníku. Pozor! Je třeba ji sklidit do dubna, jakmile se začne chystat na kvetení, ztrácí na chuti, šťavnatosti. Porosty se musí chránit nejen před zimou, ale i před hlodavci. Ty je třeba nakrmit něčím jiným. Před zimou, v srpnu, září se seje i špenát, polníček, zimní saláty, květák, kapusta, cibule. Začínají na jaře dříve vegetovat než první raná zelenina, přinášejí dřívější sklizně. Nejsou sice tak jemné a křehké jako saláty ze skleníku, ale přinášejí své. Výhodou ozimé zeleniny je vyšší obsah vlákniny, než je v zelenině rychlené. Od podzimu pod sněhem čeká stará dobrá kadeřavá kapusta, zimní cibule, pór. Když si uvědomíte, kolik salátu na vás při obědě čtyřčlenné rodiny z jedné hlávky zbude, nebudete se trápit s dusičnany…

Naučíte-li se pěstovat mrkev či karotku na zimní sklizeň, podobně budete sklízet i lahůdkovou či chřestovou zeleninu – černý nebo ovesný kořen. Pravý chřest můžete sklízet z hrůbků nebo zpod hliněných zvonů někdy od dubna do 25. června. Od té doby musíte chřest začít hnojit a nechat ho růst, aby nabyl síly do dalšího roku. V dubnu se ze země tlačí i rebarbora. Kdy ji budete sklízet, je na vás. Možná při délce řapíků okolo 15 cm. Rebarboru hnojte a zalévejte, ať rychle narůstá, nemá v „stonku“ tolik tuhých vláken. Objeví-li se květenství, vylomte ho, ať rostlinu nevysiluje. Jedna rostlina koláč je málo, když jsou tři, vylomí se z každé 3-4 listy, za 14 dnů další. Když vás omrzí mřížkový koláč s rebarborou, udělejte si z ní pikantní zavařeninu, zamrazte ji na zimu.

Pokud vysejete na zimu kedlubny a podaří se vám je uchovat před většími mrazy, porostou také dosti časně – i když budou tužší – budou vaše! Kupujete-li ředkvičky na časné výsevy, nechte si poradit informacemi na zadní straně obalu, najděte si na internetu, jaká ředkvička je vhodná k rychlení, jaká na výsev ven. Když je zaměníte, budete čekat na sklizeň ze skleníku delší dobu, než byste měli, ani kvalita sklizně nepotěší. Z vašich kedluben i ředkviček můžete použít i listy. Starší kedlubnové do polévky, mladé do salátu společně s ředkvičkovými. Ty dodají salátu pikantní, peprnou chuť.