Seznam o původu zboží v řetězcích by se měl změnit

16.01.2015 ČTK

Tabulky u vchodu do prodejen podle novely zákona o potravinách nezobrazují skutečný původ sortimentu, ale podíly jednotlivých dodavatelů podle sídla v daném státě.

Pravidla pro zveřejňování pěti zemí, z nichž odebírají obchodní řetězce nejvíce potravin, by se podle potravinářů měla změnit. Na tiskové konferenci to řekl prezident Potravinářské komory Miroslav Toman. Ministerstvo zemědělství připustilo, že pokud se neprokáže přínosnost seznamu, mohla by se pravidla pro jeho sestavování změnit.
    Potravináři jsou připraveni iniciovat novelu, podle níž by řetězce musely seznam sestavit na základě toho, kde jsou jimi prodávané výrobky vyrobeny. Údaje, které musí od začátku roku zveřejňovat obchodníci, jsou prý "nic neříkající". Tabulka totiž nezobrazuje původ sortimentu, ale podíly dodavatelů podle sídla v daném státě. Podle údajů z loňského června je skutečný podíl zboží českého původu v regálech řetězců výrazně nižší, než uvádějí čísla na tabulkách.
    Například hypermarkety Globus uvádějí, že odebírají od firem se sídlem v Česku 93 % zboží, Billa ještě o půl procenta více. Například Lidl odebírá 44 % zboží českého původu.

Je pro spotřebitele seznam přínosný?

    Podle mluvčího ministerstva zemědělství Hynka Jordána je informace o největších dodavatelích potravin jednou z informací, která může pomoci spotřebitelům při rozhodování o nákupu. Podobné ustanovení platí například na Slovensku. "Nejedná se o informaci o původu, jelikož tyto údaje nejsou v rámci vnitřního trhu povinné pro všechny potraviny, ale pouze pro uvedený druh komodit," řekl mluvčí.
    Údaj o původu je v EU nyní povinný například u ovoce, zeleniny, olivového oleje a hovězího masa. Od dubna bude povinný také u vepřového, drůbežího, skopového a kozího masa. "Pokud se v praxi ukáže, že tento seznam není pro spotřebitele přínosný, je ministerstvo připraveno iniciovat změnu," připustil Jordán.

Co je česká potravina?

    Z údajů, které obchodní řetězce loni v červnu poskytly ministerstvu zemědělství, vyplynulo, že podíl českých potravin je mezi 40 a 75 %. Nejvyšší podíl domácích produktů měly tehdy družstevní prodejny Coop, následované řetězci Globus, Penny Market a Tesco. Nejméně českých potravin v nabídce měly Lidl a Kaufland.
    Toman zopakoval, že se potravinářům nelíbí návrh ministerstva zemědělství, podle něhož by za českou mohla být označována pouze potravina, která obsahuje 75 % složek domácího původu. "Definici české potraviny, kdy se plošně stanoví, že musí obsahovat 75 procent české suroviny, považujeme za vyloženě nešťastnou," řekl bývalý ministr zemědělství Toman, který označil tvůrce zákona za nekompetentní.
    Podle potravinářů by podíly hlavní suroviny pro jednotlivé skupiny potravinářských výrobků měly být diferencované tak, jak to stanovují pravidla značky Český výrobek-garantováno Potravinářskou komorou. Například pro výsekové maso či mléčné výrobky je podle potravinářů podíl 75 % příliš nízký a mohl by činit 100 %. Naopak například u čokoládových cukrovinek, pro něž se musí hlavní složka dovážet, by měla být hlavním hlediskem receptura či sídlo výrobce.
    "Podle této definice bychom museli v tuto chvíli zlikvidovat belgickou čokoládu a švýcarskou čokoládu," poznamenal Toman. "Podle mých informací se ale ve Švýcarsku ani v Belgii dosud kakaové boby nepěstovaly," dodal sarkasticky. "Dle našeho názoru jde o receptury, jde o přidanou hodnotu, o zaměstnávání, nejde pouze a výhradně o surovinu, abychom se tady vzájemně likvidovali," uzavřel.