Slavím česko-americké Vánoce

21.12.2011 Alice Škochová

Sedíme s Tonyou v kavárně Nona na Nové scéně, na stolečku džbán s vodou, medem a zázvorem. Je zrovna poledne, ale Tonya je v poslední době v jednom kole, takže na pauzu na oběd to zdaleka nevypadá.

Právě jsi vydala desku, stíháš vůbec takové základní věci jako je jídlo?

Teď jsem si dala zrovna sendvič mezi chatem a rozhovory, ale jinak se snažím v poslední době jíst zdravěji a pravidelněji než dříve. Jinak, když mám hodně práce, jím dost blbě, dám si jen tu a tam něco malého.

V klipu k singlu „39 Reasons“ skáčeš na trampolíně a údajně jsi to vydržela pět hodin bez přestávky. Trénovala jsi nějak a musela kvůli tomu třeba změnit i životosprávu?

Nebylo to tak složité, jak jsem čekala. Akorát jsem ten den moc nejedla, protože jsem se pořád natřásala. I když člověk není fit, může skákat pět hodin, jen ho bude pak bolet celé tělo jako blázen.

Jaké máš možnosti se najíst v zákulisí při koncertu?

Podle toho, s kým zrovna zpívám. S Monkey máme vždycky nějaké kuřátko, pečené nebo grilované, kuřecí řízky, saláty, pokaždé olivy, protože to je oblíbené jídlo Monkey Business. Vždycky tam je nějaké ovoce, džus, není to tak špatné. Taky tatranky. (smích) Občas tam jsou i obložené mísy se salámem, ale to já nejím. Jím jen ryby a drůbež, jiné maso ne. Tác plný salámu mi vůbec nepomůže. (smích)

Jak vypadá tvoje ideální snídaně v den, kdy máš volno?

Tak třeba vajíčka, lívance nebo müsli. Müsli můžu kdykoliv, hlavně když pospíchám, protože s tím není tolik práce. Vajíčka a lívance zaberou samozřejmě víc času. Nejlepší je, když nemusím vařit, ležím si ještě v posteli a někdo mi přinese lívance. Ideální.

Dočetla jsem se, že nerada vaříš, a přitom pocházíš z pěti sourozenců, o které ses musela starat.

No, zábava to nebyla. Když je holce devět, deset let, musí vařit pro ostatní sourozence a oni si ještě stěžují, že to není tak dobré jako od mámy... Kvůli tomu jsem pak nikdy neměla z vaření radost. Sice vařím, ale jednoduché věci a hlavně pro děti, pro sebe ne. Já mám ráda třeba asijskou kuchyni, ale to zase není nic pro ně. Děti mají rády hlavně párky, řízky a takové věci. Ale moc ráda peču. To mi jde dobře, mám z toho radost a chutná to i dětem.

A co tvým dětem vyloženě nechutná?

Kluci nebyli úplně nadšení z dýňové polévky, i když byla úžasná. Mladší trochu snědl, ale starší se bál té oranžové barvy. Jinak je mladší syn dost vybíravý. Třeba udělám rybí rizoto a on sní jen rýži a veškeré maso a zeleninu z něj dá stranou. Lepší je neříkat dopředu, co mají na talíři, nechat je to nejdřív ochutnat a pak teprve dodatečně jim to prozradit. Jinak to nefunguje.

Chodíš někdy v Čechách s dětmi do restaurace?

Moc ne. Když se jdu najíst s dětmi do restaurace, hledám něco, kde mají dětský koutek. To se nemusím bát, že tam budeme jediní s dětmi a veškerý bordel bude na nás. Vedle Kotvy je jedna pizzerie, kde dobře vaří, mají tam úžasný salátový bar se zeleninou, která mi chutná, jako je lilek, cukety nebo řepa, mají tam i mořské plody. Tam se mi líbí, děti jsou v dětském koutku, dají si pizzu a já si dám, co chutná mně.

Změnil se hodně tvůj způsob stravování od té doby, co jsi v Evropě?

Když jsem sem dorazila před šestnácti lety, byla to pro mě v tomto ohledu velká změna, protože věci, na které jsem byla zvyklá, tu nebyly k dostání. Za nějaký čas se to ale změnilo a teď není skoro nic, co by se nedalo sehnat. Můžu si třeba kdykoliv koupit avokádo nebo mango, které miluji a na které jsem byla zvyklá ze Států. V roce 1995, kdy jsem přijela, tu podobné věci prodávali jen ve  Fruit de France. Dnes už se dá nakoupit kdekoliv.

A nakupuješ na trzích, nebo dáváš přednost supermarketům?

Trh jsem ještě ani jednou nestihla, ale plánuji, že tam zajdu. Nakupuju v supermarketu, ale do obchodů chodím pro různé věci. V jednom nakoupím levněji základní věci jako těstoviny, rýži, vajíčka, do jiného supermarketu jdu pro maso a ovoce, protože vím, že tam mají lepší kvalitu.

Přinesla sis z domova nějaký recept, podle kterého ráda vaříš?

Mám z domova recept na „sweet potato pie“, koláč ze sladkých brambor. V Čechách už je běžný „pumpkin pie“, dýňový koláč, ale „sweet potato pie“ je moje specialita, kterou tu nikdo jiný nedělá. Doma jsme používali sladké brambory v konzervě, tady používám čerstvé. Tradičně se v naší rodině jí tenhle koláč na Díkůvzdání.

Oblíbené české jídlo?

Miluju zelňačku, nejlépe, když se podává v chlebu. Pak mám taky ráda ovocné knedlíky, ale zelňačka vede.

Co si myslíš o mužích, kteří doma vaří?

Chlap, který doma vaří, se ke mně může rovnou nastěhovat. Já budu klidně umývat nádobí. To je, myslím, fér.

Jak vnímáš naše tradiční vánoční zvyky a jak ti chutnají české vánoční pokrmy?

Moc se mi líbí a za ta léta jsem si tak zvykla, že je považuji za úplně normální. Snažím se ale do určité míry spojit naše americké zvyky s českými. Třeba stromeček mám nejraději ozdobený alespoň týden před Štědrým dnem, nejlépe čtrnáct dní, na rozdíl od Čechů, kteří jej zdobí až na poslední chvíli. Moc se na to vždy těším a zdobení stromku pojímám jako mejdan pro všechny zúčastněné. Kapr mi nechutná, ale dobře připravenou rybí polévku si ráda dám. Místo kapra peču na Vánoce raději kuře nebo husu. Cukroví nepeču, ale to je kvůli tomu, že na to nemám čas. Třeba takové vanilkové rohlíčky mi moc chutnají. V Americe speciální vánoční pečivo nemáme, máme jen „cookies“, neboli sušenky, které se jedí při všech možných příležitostech.

A co děti? Dostávají dárky od Ježíška, nebo od Santy?

Od obou. Na Štědrý den slaví klasicky po česku i s dárky a druhý den ráno dostanou navrch ještě dárky od Santy, který je přinesl během noci. Takže na tom dost vydělají.

Vzpomínáš si ještě na svoje první Vánoce v Čechách?

Vzpomínám. Byla jsem u kamarádky a její babička nám připravila nefalšované české Vánoce se vším všudy – kapr, rybí polévka, cukroví, vánočka... Pak zazvonil zvoneček a přišel Ježíšek. Vůbec jsem nerozuměla tomu, jak se tam ty dárky dostaly.

Počkej, kolik Ti bylo?

Já věděla, že je tam dala ta babička, ale nechápala jsem, jak to mohla všechno stihnout. Připravit večeři a mezitím naaranžovat dárky pod stromeček. Babička byla prostě „profík“!

Kde slavíš Vánoce? Chtěla bys být na Vánoce někdy doma?

Slavím v Čechách. Já jsem doma tady.

Kdo je Tonya Graves?

Tonya Graves se narodila v Peekskill v New Yorku, od roku 1995 žije v Praze.

Má dva syny ve věku 3 a 6 let.

Je populární především díky svému působení v kapele Monkey Business, kromě toho se věnuje svým sólovým, především jazzovým projektům.

30. září 2011 vydala debutové sólové album I'm The Only Me, na němž spolupracovala s kytaristou ze Support Lesbiens Hynkem Tomanem.  Na nové, žánrově velmi pestré desce si můžeme poslechnout i duet s frontmanem kapely Support Lesbiens Kryštofem Michalem. Během uplynulých šestnácti let posbírala několik Andělů – cen Akademie populární hudby.