Svíčkovou jako v Čechách na Slovensku neumíme

10.04.2015 Jaroslav Panenka, foto archiv Divadla Kalich

Slovenská herečka Alžbeta Bartošová (23) vstoupila na českou divadelní scénu s pověstí nepřehlédnutelného talentu. Naši sousedé o ní mluví jako o své Lucii Bílé. Výjimečný pěvecký rozsah Betka předvádí v pražských muzikálech. Doprovází ji ze Slovenska vedle skvělých profesních referencí i chuť na speciality národní kuchyně?

Jak Váš jídelníček ovlivňuje fakt, že pocházíte ze Slovenska?

Sice mám ráda slovenskou kuchyni, ale dvě moje nejoblíbenější jídla jsou paradoxně typická pro tu českou – totiž knedlo, vepřo, zelo a svíčková. Až když jsem začala žít v Praze, jsem naplno pochopila, že na Slovensku tato jídla nikdy neuvaří tak dobře, jako je vaříte tady. Například moje máma je skutečně skvělá kuchařka, od ní mi chutná všechno, nicméně svíčkovou prostě neudělá takovou jako babička mého přítele Matěje. Svíčkovou od české kuchařky zkrátka vždycky poznám.

Vy sama se o ni taky pokoušíte?

Na ni jsem si zatím netroufla. Držím se jednodušších receptů.

Od kolika let se činíte u plotny?

Už jako malá holka jsem doma pomáhala mámě, ale intenzivněji vařit jsem začala až od okamžiku, kdy jsme se s partnerem nastěhovali do vlastního. Tedy zhruba před dvěma lety.

 Od té doby je pro Vás vaření radostí, nebo spíš povinností?

Přiznávám, někdy jsem v kuchyni opravdu jen z povinnosti, ovšem jsou chvíle, kdy si vaření vysloveně užívám. S Matějem nás čas od času baví připravit si společně dobrý oběd nebo večeři, kolikrát se na to těšíme dlouho dopředu. To pak času stráveného v kuchyni rozhodně nelitujeme. 

Čím přítele spolehlivě potěšíte?

On sní vlastně všechno, co mu uvařím. Ne že by musel! Naštěstí se v chutích shodujeme. Oba máme rádi z masa především kuřecí nebo panenku, oblíbená máme také třeba křidélka s různými omáčkami.

 Napadá vás něco ze slovenské kuchyně, co v Čechách neseženete?

Tarhoňa! To je těstovinová rýže používaná právě především ve slovenské nebo maďarské kuchyni. Nikde v Praze jsem na ni nenarazila, tak si ji vozím ze Slovenska. Nebo jsem zvyklá jíst kulatozrnnou rýži, ta je tady také méně obvyklá. Spíš seženu dlouhou a ještě častěji rýži v sáčcích, ta se u nás doma nedělala. Máma, babičky ani teta nikdy nevařily rýži v sáčku, nebudete mi asi věřit, ale já jsem až do svého příchodu do Čech netušila, že něco takového existuje. Fakt!

Stýská se Vám v Praze po některé ze slovenských specialit?

Ani nemusí, vždyť dneska máte kam jít, ať už dostanete chuť na jakoukoli národní kuchyni. Zvlášť v Praze, kde je tolik restaurací. Sama mám několik vyzkoušených tipů na skvělé brynzové halušky.

Ty nejsou zrovna dietní. Počítáte úzkostlivě kalorie?

Mám období, kdy svůj jídelníček řeším, a období, kdy sním úplně všechno a dokonce bez výčitek. Záleží, jak se zrovna cítím, v jaké jsem momentální formě. Například když mě čeká blok muzikálu Horečka sobotní noci, vím, že se v jídle nemusím nijak omezovat, protože cokoli sním, na jevišti vytančím. Horečka je velký zápřah. Ale pokud se mi nakupí za sebou představení, v nichž se hýbu méně, a cítím, jak jde váha nahoru, začnu se samozřejmě hlídat. Kvůli sobě i kvůli kostýmům. Je to součást mé práce.  

Jak to probíhá, když na sebe začnete být přísnější?

Nevím, jestli můžu užít přímo slovo přísnost. Když chci zhubnout, jako první přestanu jíst pečivo, dopřávám si více zeleniny a ovoce, jím pravidelně menší porce nebo omezuji jídlo večer. Akorát sladké si odepřít nedokážu, to je marné. Bez pečiva se obejdu, bez sladkého nikoli.

Takže pevná vůle má své trhliny?

V tomto ohledu bohužel ano.

Když jste taková milovnice sladkého, pečete také?

Dokonce moc ráda. Peču docela často a během celého roku, ale nejvíc se vyřádím na vánočním cukroví. To miluju. Každý rok připravuji klidně sedm osm druhů.

Váš partner Matěj Cichra je tanečník. Kdekdo by si myslel, že v domácnosti tanečníka a herečky se nic sladkého ani nemůže vyskytnout.

No vidíte, a Matěj je na sladké úplně stejně jako já!

Je váš životní rytmus v něčem specifický s ohledem na profese, kterým se věnujete?

V naší branži se střídají období, kdy máme strašně moc práce, doma se v podstatě jen míjíme, nemáme čas ani vařit, ani se během dne pořádně najíst, s obdobími volnějšími. To si pak všechno vynahradíme, včetně těch společně navařených obědů, o kterých jsem mluvila.

Vyrůstala jste v Trenčínském kraji, Moravu jste měla na dohled, proto mě napadá, jak na tom asi jste se vztahem k alkoholu…

Určitě se mu nebráním, to bych u nás nevydržela. S chutí si dám skleničku suchého vína a loni v létě jsem se konečně trochu naučila pít pivo. Nicméně víc než jedno malé stejně nevypiju. A jsem samozřejmě na domácí pálenky. U nás v kraji pálí kdekdo, můj táta není výjimkou a poctivě mě zásobuje. Lahvička pálené musí být pořád po ruce, minimálně jako ideální prevence, pokud se o člověka pokouší nějaká choroba. Není nad to vypálit červa.

Býváte nervózní před premiérou?

Konkrétně před premiérou už málokdy, nervy mám napnuté spíš při prvních veřejných generálkách. Vejdu na jeviště a najednou mi v hledišti chybí režisér za svým pultíkem, za nímž sedával celé zkoušení. Už za ním není a já se cítím nejistá. Klidně ať mi dává připomínky, ať si třeba křičí, to mi nevadí, ale hlavně ať tam je! Vím, že oběma nám jde o stejnou věc, tedy přivést na svět co nejlepší dílko.

Jste typ, co nervozitu zajídá?

Ne. Ale když se cítím před představením unavená a nemám dost sil, vím, že do sebe prostě musím něco dostat, doplnit energii. Stačí třeba sladká tyčinka nebo alespoň sklenička coly.

Vnímáte rozdíly mezi českým a slovenským divadelním publikem? 

Někdy jsou výrazné. Například v Horečce sobotní noci se vtipkuje na téma přerušení těhotenství, v Praze se při těchto scénách ozývá z hlediště smích, ale když jsme hráli Horečku v Bratislavě, na stejné pasáže diváci nezareagovali. Je cítit, že na Slovensku jsme více nábožensky založení. A také se, myslím, dokážeme víc odvázat, slovenské publikum na konci Horečky tančí, zatímco Češi častěji jen způsobně tleskají v řadách. Jsme prostě větší blázni. 

Při příchodu do Čech Vás už provázela pověst velkého talentu. Není to paradoxně pro herečku přítěží, velkým závazkem?

Nevnímala jsem, že by mě nějakým způsobem svazovala. Když mi před pěti lety nabídl Michal David roli ve svém muzikálu Kat Mydlář, byla jsem mu za ni moc vděčná, nebýt jeho, nejspíš v Praze dodnes nehraju. Cítila jsem vděk, ale nebála jsem se. Pořád se snažím svou práci dělat tak, aby se lidem líbila – tedy dělat ji co nejlíp.

V Praze jste musela začínat zase od nuly. Stálo Vám za to opustit vydobytou pozici?

Chtěla jsem zkusit jiný kolektiv lidí, nejen herců, ale celkově jiné zázemí. Pražská divadelní scéna mě vždycky lákala, líbily se mi tituly, které se tu uváděly. Proto jsem to riskla a doteď jsem nezalitovala jediné vteřiny.

KDO JE ALŽBETA BARTOŠOVÁ?

Vyhledávaná slovenská herečka, zpěvačka a dabérka. Vystudovala Církevní konzervatoř v Bratislavě, už během studia účinkovala ve slovenských a později i v českých muzikálech. Prošla divadly: Nová scéna Bratislava (muzikály František z Assisi, Cigáni idú do neba, Rómeo a Júlia), Tower Stage Bratislava (Čajočky, Trik Trejsy), Divadlo Broadway Praha (Kat Mydlář, Vánoční zázrak, Kleopatra, Tři mušketýři, Mata Hari), Divadlo Kalich (Horečka sobotní noci, Atlantida), Kongresové centrum (Mamma Mia), Divadlo F. X. Šaldy Liberec (She Loves Me, My Fair Lady).  Zahrála si v úspěšných slovenských seriálech Horúca krv a Búrlivé víno. Svůj hlas propůjčila známým Disneyho postavičkám.

Alžbetiny recepty naleznete zde.