Tlačenky: malované maso nezklamalo

24.02.2014 Mgr. Kateřina Kmecová

Při redakčním testování jsme se tentokrát zaměřili na balené tlačenky. Všichni víme, jak by správná zabijačková pochoutka měla chutnat. Vědí to ale také výrobci?

Zimní měsíce jsou zabijačkovým obdobím, a my jsme se proto rozhodli posvítit si na jednu z nejoblíbenějších pochoutek. Tlačenku, která patří mezi časté pivní chuťovky, vám většinou naservírují i těch restauračních zařízeních, kde si na zbudování kuchyně raději netroufli.

Pro testované vzorky jsme se vypravili do českých obchodů, ve kterých jsme ukořistili šest výrobků. Brali jsme jen tlačenky balené, abychom mohli snadno identifikovat, kdo je pod produktem podepsaný.  Svou pozornost jsme zaměřili pouze na tlačenky vepřové a odpustili si všechna zlepšovadla, kterými si tlačenku nejčastěji dochucujeme – cibuli i ocet. Tlačenky se nám tak vzhledově i chuťově odhalily v celé své nahotě a vězte, že to u některých zase tak špatné pokoukání a pošmáknutí nebylo.

Nic se neschová

Většina z testovaných vzorků byla zabalena jako salám, jen jeden produkt byl prodáván tak, jak tlačenku známe, tedy nakrájený na kolečka. Pouze vzorek Ponnath si tedy kupující může dopředu obhlédnout, u ostatních musí doufat ve své štěstí, že sáhnul po správném zajíci v pytli. Někteří výrobci navíc zvolili další maskovací manévr – zcela nečitelné obaly. Do obchodu doporučujeme chodit vybaveni lupou pro případ, že byste chtěli sáhnout po tlačence od Kosteleckých uzenin. A obrnit se velkou dávkou trpělivosti a zapojit svou fantazii, pokud by vás napadlo prostudovat si obal výrobce MP Krásno, který si oblíbil elegantní černou – bohužel ve spojení s velmi tmavým obalem vytvořil prakticky neidentifikovatelnou zadní část obalu.

Na druhou stranu po rozbalení a prvním zakrojení už žádná hra na schovávanou neplatí. Tlačenka je vlastně úžasně upřímný produkt – co na řezu, to na jazyku. Jak bude chutnat, velmi snadno odhadnete podle prvního pohledu na mramorovanou nabídku. Však taky pořadí hodnocení vzhledu jednotlivých vzorků plně odpovídá jejich umístění v chuťovém žebříčku.

Kam se podělo maso?

Ať chceme, nebo ne, do tlačenky nepatří jen libové kousky masa, ale také méně vábné exempláře. To každý konzument ví a nikoho by nějaký ten kousek kůže neměl překvapit. Kdo se nad touto skutečností ošklíbá, ať tlačenku raději nejí. Na druhou stranu jde o to, abyste neměli pocit, že každá kostka libového masa z vás dělá výherce jackpotu.

U testovaných výrobků jsme byli příjemně překvapeni hlavně výrobky z Masozávodu Krahulčí a firmy Ponnath. Obě splnily a předčily naše očekávání, se kterými jsme se k testování balených tlačenek uchýlili. Je sympatické, že oba výrobky by obstály v konkurenci i nebalených tlačenek, které jsou k dostání na pultech řeznictví nebo v restauracích. Nutno však poznamenat, že ani zbylé výrobky bychom neoznačili za neodpustitelný průšvih – všechny odpovídaly standardní tlačence, i když u posledních dvou umístěných o nějakém vyloženém pochutnání nemůže být řeč.

V konkurenci obstojí

Informace na obale mohou být při nákupu vodítkem jen do určité míry, neboť vzorky s nejnižším obsahem masných surovin (tedy masa i vnitřností) skočily ve středu našeho hodnocení. Lépe však odpovídaly představě, kterou by měla tlačenka splňovat – rovnoměrnou mozaiku a vyváženou chuť. Budiž výrobcům ke cti, že až na jednoho (MP Krásno) se vyhnuli všemožným vylepšovadlům a zvýrazňovačům a použili jen autentické suroviny (jakkoli rozdílné kvality), které do tlačenky patří. Ačkoli si většina strávníků zvykla tlačenku objednávat jako „přílohu“ k pivu, je dobré také vědět, že i na pultech obchodů čekají vyzkoušeníhodné exempláře, jež se mohou s těmi hospodskými směle měřit.

VÝSLEDKY:

Výsledky našeho testování nepocházejí z laboratoří a nejsou založeny na přesných chemických analýzách, nýbrž na subjektivním senzorickém hodnocení členů redakce. V tabulkách naleznete výsledky testování. Nejedná se o body, nýbrž o pořadí jednotlivých vzorků ve dvou parametrech – vzhled a chuť.