Tomáš Savka si vaří, aby nebyl protivný

22.06.2012 Jaroslav Panenka

Málokdo by od mladého, ani ne třicetiletého, svobodného zpěváka a muzikálového herce čekal, že bude mezi svými koníčky jmenovat na jednom z předních míst vaření. Tomáš Savka si kvůli tomu prý nepřipadá nikterak výjimečný, třebaže přiznává, že mezi svými kolegy volí spíš jiná témata k hovoru. Když se tedy v divadelním zákulisí konečně dostane na jeho kulinářské hobby, mluví o něm s takovým zaujetím, že málem prošvihne začátek představení…

Co vás vlastně přinutilo všimnout si, že v bytě je i kuchyňská linka?

Jednoduše řečeno nouze. Jsem totiž strašně nerad jen o studených jídlech. Potřebuji alespoň jeden teplý chod denně, jinak se cítím nesvůj a pak bývám i protivný. Když jsem ještě bydlel doma, přes týden jsem se stravoval ve školní jídelně, ale věděl jsem, že o víkendu vždycky bude nějaká dobrota od maminky nebo babičky. Od nich mi chutná všechno. Po přestěhování do Prahy mi jejich vyvařování moc chybělo, proto jsem si sám stoupl ke sporáku. 

Ještě před Prahou jste strávil rok na hudební škole v Německu. Jak tam se starají o studenty?

Náš internát měl skutečně vynikající kuchyni. Přes den vařila pro školu, ale fungovala i večer, takže jsme mohli mít dvě teplá jídla denně. A navíc úžasná! Bavoráci to umějí, nikdy nebylo nic ošizené.

A pak přišly hladové začátky v Praze?

Hlady jsem tedy určitě netrpěl. (smích) Nicméně nejdříve jsem se stravoval jen po restauracích. Nejčastěji jsem chodil do pizzerií na milovanou italskou kuchyni, kterou jsem prokládal českou klasikou v oblíbených hospůdkách. Jenže časem se mi začal takový život zajídat, a tak mě napadlo zkusit něco svého.

Vzpomenete si, na jakém výtvoru jste si poprvé skutečně pochutnal?

První úspěch jsem zaznamenal asi v podobě dobrého kuřecího vývaru. Na polévkách se dá hodně naučit a já se učím pořád. Vypadají jednoduše, ale pokud se má polévka opravdu vydařit, může to být věda. Hlavní je vědět, kdy je pro jakou ingredienci správný čas. Některá zelenina měkne dříve, jiná později, něco se dává až úplně nakonec…

Kdo vám byl největším učitelem?

Babička. A taky táta, který žije od osmaosmdesátého roku ve Švýcarsku, kde je hodně rozšířená francouzská a italská kuchyně. I on se učil vařit postupně, naštěstí se ukázal jako přirozený talent. Navíc ve Švýcarsku byly mnohem dřív než u nás v televizi pořady o vaření, jež si nahrával, kupoval si kuchařky… a mně u něj začalo velmi chutnat. Tak jsem se mu čím dál častěji díval pod ruce. Odpozoroval jsem od něj, jaké ingredience do čeho používat a jaké jsou navíc.

Objevil jste nějakou švýcarskou specialitku?

Švýcaři těch vyloženě svých mnoho nemají. Ale málokdo ví, že například sýrové fondue je švýcarská záležitost. To jejich ovšem nemá s fondue, s nímž se nejčastěji setkáte u nás, nic společného. Do pravého sýrového fondue totiž především patří speciální švýcarský sýr, který nevyvážejí do Evropy, koupíte ho pouze tam. Do něj přidávají česnek, muškátový oříšek, bílé víno, které pěstují v jedné z vinařských oblastí Švýcarska, a v neposlední řadě také Kirschwasser, tedy panáka višňové pálenky. To všechno dohromady dává úplně jinou chuť než sýrové fondue, jaké vám přinesou v české restauraci.

Co ještě si ve Švýcarsku nenecháte ujít?

Vynikající bramborové placky, říkají jim rösti. Švýcaři v kuchyni často používají brambory a pro člověka zvenčí není jednoduché se v nich vyznat. Oni totiž berou jinou odrůdu do salátu, jinou do pyré, do kaše, další se zase jako jediná hodí na brambory ve slupce. Také rösti připravují ze speciálních nastrouhaných brambor, které opékají na hluboké pánvi ze všech stran. Přidávají do nich bylinky, špek a sýr.

Vy sám byste něco označil za svůj majstrštyk?

Nenapadá mě oblast, na kterou bych se zvlášť zaměřoval. Snad jen právě díky svým pobytům ve Švýcarsku, kde se často vaří italská kuchyně, vím, co na dovolené v Itálii koupit v  supermarketu za ingredience, když chci připravit například pravé italské rizoto. Takové zboží se u nás špatně shání, narazíte na ně jen ve specializovaných obchodech, tam je nejvšednějším sortimentem každé samoobsluhy. V tom se kapku vyznám. Ale s profesionálními kuchaři bych se srovnávat nemohl.

Prozradíte nám svou stálou kulinářskou výzvu? 

Tou je pro mě jehněčí. Zatím jsem se do něj nepustil, přestože rád zkouším nejrůznější pečínky. Na festivalu ve skotském Edinburgu, kam jsme přijeli s Mirjam Landou odehrát muzikály Touha a Bílý dalmatin, jsem hodně odkoukal od kolegy Ládi Spilky. Pohostil nás tam pořádnou kýtou, kterou nechal nacucat červeným vínečkem, potřel hořčicí, dochutil různým kořením a pak pomalu pekl skoro celý den. Zkrátka takové to chlapské vaření. Myslím, že moc ženských neumí udělat tak dobrou pečeni. Stejně jako třeba guláš je i pečeně spíš chlapskou záležitostí… Čili jehněčí mě stále čeká. Spousta lidí ho nemá rádo, že je prý cítit, ale to není pravda. Když se udělá dobře, je přímo geniální!

Zmínil jste kolegu z muzikálů. Je vaření častým tématem v pánské šatně před představením?

Ani bych neřekl. S klukama bych spíš pokecal o tom, kam v okolí pro nejlepší bagetu nebo kde je nejbližší fast food. (smích) Ale s holkama se dá pobavit o vaření, ony mají docela rády, když se chlap umí v kuchyni ohánět.

Před několika lety jste soutěžil v reality show Bar. Naučil jste se během směn v televizním podniku barmanskému řemeslu?

Už kdysi jsem chodil na brigádu do jedné diskotéky v Karlových Varech. Nejdříve jsem jen sbíral sklo nebo vysypával popelníky a postupně jsem se propracoval až za bar. Tam jsem ale veškerý barmanský um mohl brousit tak maximálně na nalévání panáků s RedBullem. Takže žádné umění. K té reality show se nerad vracím, svou účast v ní považuji za jedno ze svých špatných rozhodnutí. Jestli jsem se tam něčemu přiučil, pak jsem to dávno zapomněl. Sám míchané drinky nepiju, protože mi po nich bývá zle, takže se jim obloukem vyhýbám.

Nic vám to tedy nedalo?

V ten moment každopádně dalo. Už jen ustát velký nápor zákazníků byl oříšek, většinou tam totiž bývalo natřískáno. Potud to byla zkušenost zajímavá. Ale pokud jde o reality show jako takovou – od té doby vím, že bych do žádného takového pořadu už nikdy nešel. Když jsem se na Bar zpětně díval „zvenku“, přišlo mi směšné, jakými malichernostmi se tam člověk zabýval. Jenže v situaci, kdy jste neustále zavřený uvnitř, vnímáte vše jinak.

Přejděme tedy raději k práci, která vám momentálně dělá radost.

Takovou radostí jsou muzikály Osmý světadíl, Robin Hood, Quasimodo, Lucrezia Borgia a od 6. září přibude Pomáda, na kterou se hodně těším. Kromě toho jezdím po vlastech českých s big bandy nebo i menšími jazzovými partami se swingovou muzikou, což je má srdeční záležitost. S bývalými spolužáky z Konzervatoře Jaroslava Ježka jsme založili divadelní soubor, který se jmenuje Pod Hanou a se kterým také křižujeme republiku. Nazkoušeli jsme hru na motivy slavného filmu Světáci a jako druhý titul připravujeme komedii podle další slavné předlohy, knížky Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád.

Ke swingové muzice, které se věnujete, patří v obecných představách jistá noblesa a vybraná konzumace. Je tomu stále tak?

Myslím, že ano. Když si obléknu sako, určitě si nedám buřta a pivo. To spíš sáhnu po skleničce dobrého sektu nebo Prosecca. Už samotné oblečení vás zkrátka navede. Na pivo si s chutí zajdu až po koncertu. (smích)

Kdo je Tomáš Savka

Pochází z Karlových Varů. Od čtyř let hrál na housle, později na klavír a kytaru. Vystudoval gymnázium v Sokolově a rok studoval na hudebním gymnáziu v německém Amberku. V roce 2003 skončil v poslední čtyřce finalistů prvního ročníku soutěže Česko hledá SuperStar. Od roku 2004 žije v Praze a živí se zpěvem. Vydal alba Neslibuju modrý z nebe (Platinová deska) a Já si tě stejně najdu (Zlatá deska). Je absolventem Konzervatoře Jaroslava Ježka, obor muzikálové herectví. Jako sólový zpěvák vystupuje s předními českými big bandy. V divadle ztvárnil od roku 2005 přes deset rolí (např. hlavní role vojáka Chrise v české verzi muzikálu Miss Saigon, role Mária v muzikálu Bídníci, role Stevena v Draculovi a role Franka v původním českém muzikálu Baron Prášil). V roce 2010 se díky Mirjam Landa zúčastnil mezinárodního divadelního festival Fringe v Edinburghu s anglickou verzí muzikálů Touha a Bílý Dalmatin. Nyní ho můžete vidět v muzikálech Osmý světadíl, Robin Hood, Quasimodo a Lucrezia Borgia, přes léto bude zkoušet Pomádu. Více na www.tomassavka.com.

RECEPTY:

Jehněčí kýta na pivě a tymiánuu

Doba přípravy: 120 minut, pro 8 osob

Ingredience: 3 až 4 kg jehněčí kýty s vyjmutou stehenní kostí, 4 stroužky nasekaného česneku, 3 lžíce čerstvého tymiánu, 3 lžíce panenského olivového oleje, mořská sůl, namletý černý pepř, 500 ml černého piva, 120 ml tekutého medu, 1 kávová lžička rozdrcených jalovcových bobulek, 2 bobkové listy

Postup: Kýtu pečlivě potřeme lžící oleje a ochutíme poloviční porcí česneku i tymiánu, osolíme a opepříme. Takto upravené maso srolujeme, svážeme a vložíme do pekáčku, přetřeme olejem a ještě jednou osolíme a opepříme. Vedle smícháme pivo, med, jalovec, česnek, tymián a bobkové listy. Tuto směsku nalijeme do pekáčku kolem masa. Pekáč vložíme do předehřáté trouby na 190 °C, ihned snížíme teplotu na 160 °C. Každých 10 minut podléváme tekutinou v pekáčku. Ohledně délky pečení počítáme zhruba se 30 minutami na kilo masa. Po vyjmutí z trouby necháme pečeni 10 minut odpočinout zabalenou v alobalu.

Röstii

Doba přípravy: 30 minut, pro 4 osoby

Ingredience: 1 kg uvařených olejnatých brambor, 1 cibule, sůl, olej

Postup:Brambory uvaříme ve slupce a opláchneme studenou vodou. Až druhý den je oloupeme a nahrubo nastrouháme. Přidáme k nim najemno nasekanou cibuli a osolíme. Na těžké pánvi rozehřejeme olej, vložíme na ně brambory a přitlačíme je ke dnu. Smažíme tak dlouho, až jsou na spodu zlatohnědé. Během smažení je po krajích i zespodu uvolňujeme špachtlí. Poté placku obrátíme a totéž opakujeme na druhé straně. Po dopečení získáme základní rösti. Existují varianty s přidanými těstovinami, cibulovými kroužky, slaninou, rajčaty a tak podobně.