Ve většině zemí EU nepředstavuje údajně dvojí kvalita větší problém

06.04.2021 Jana Čiháková

Dvojí kvalita potravin, tedy prodej potravin ve stejném obalu, ale odlišného složení, je v naší zemi tématem už mnoho let. Jako prakticky všechny problémy překryla sice v poslední době i toto téma pandemie koronaviru, přesto je ale v současné době možná aktuálnější, než se na první pohled zdá.

Důvodem je novela zákona o potravinách, která je právě v legislativním procesu, ale o níž se mluví především kvůli návrhu na zavedení kvót na závazný podíl potravin tuzemského původu prodávaných v tuzemských obchodních sítích. Původně ovšem byl jedním z důvodů této novely záměr specifikovat podmínky dvojí kvality potravin a tento záměr také v novele zůstal.

Dvojí kvalita jako „nová“ tsunami?

Dvojí kvalita potravin se v minulosti dostala i „na stůl“ EU, která jí sice označila v obecné rovině za klamavou praktiku, jak ale dvojí kvalitu hodnotit a co ještě klamání není a co už je, nechala na jednotlivých členských zemích. Také proto, že ve většině zemí EU nepředstavuje údajně dvojí kvalita větší problém, na což si EU nechala vypracovat studii. To si přitom vyžádalo nějaký čas, takže výsledky byly nakonec publikovány až v polovině roku 2019, což proces legislativního začlenění dvojí kvality výrazně zbrzdilo, pokud si uvědomíme, že nejen v naší zemi bylo toto téma téměř dominantním potravinářským tématem v roce 2017.

Ve skutečnosti se ale o dvojí kvalitě začalo diskutovat mnohem dříve, už po roce 2010, takže opětovné vzedmutí v roce 2017 bylo jakousi druhou vlnou, která ovšem měla v našich podmínkách sílu tsunami.

Není to tak jednoduché

Šetření v rámci EU přitom nedopadlo pro ČR nijak slavně a EU jej v zásadě interpretovala tak, že nejde o zas tak závažný problém, minimálně ne pro staré členské země. Evropská Komise přitom provedla kontrolu celkem 128 různých potravinářských výrobků z 19 členských zemí, a to ve 1 380 odebraných vzorcích potravin. Závažné podezření na klamání spotřebitele Komise konstatovala u devíti procent vzorků, podezřelých pak bylo 31 procent vzorků.

Důležité však je, že ze zmiňovaných 128 druhů potravin bylo plných 90 z trhu ČR, což v praxi znamená, že výsledek nebyl ovlivněn situací v jiných členských zemích, ale fakticky šlo spíše o poměrně reprezentativní sondu z tuzemského trhu. Skutečnost, že šetření dvojí kvalitu potravin prodávaných v naší zemi potvrdilo, bylo tedy třeba promítnout do hodnocení klamavých praktik v legislativě národní, a právě to se momentálně děje.

Zmiňovaná tuzemská novela zákona o potravinách ovšem také není moc konkrétní, což je dáno tím, že EU považuje za klamavou praktiku jen výrazně jiné složení výrobků v identických nebo velmi podobných obalech. Takto obecná formulace je proto i v novele zákona o potravinách, což znamená, že parametry dvojí kvality musí stanovit dozorové orgány. Tím, na který to „spadlo“, je přitom Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), která už také zpracovala a s dotčenými stranami zkonzultovala metodiku, podle níž hodlá dvojí kvalitu hodnotit. Lze tak předpokládat, že zatím definitivně neschválená metodika už mnoha změn nedozná, což je důležité především proto, aby byly metody hodnocení předvídatelné a výrobci potravin i maloobchod se na ně mohli připravit.

Nová metodika zohledňuje reformulace

Pro spotřebitele je patrně nejdůležitější informací, že se metodika nevztahuje pouze na výrobce potravin, ale právě také na obchodníky. Teoreticky by se tak neměly potraviny dvojí kvality v maloobchodní síti vůbec prodávat, neboť by tím obchodníci riskovali zbytečné pokuty. Lze jen dodat, že v praxi se množství výrobků naplňující prohřešek dvojí kvality za poslední roky skutečně snížilo. To však neznamená, že na trhu už žádné takové produkty nejsou nebo nebudou, a právě k jejich identifikaci slouží metodika SZPI, která dokonce za určitých podmínek prodej potravin odlišného složení v podobných obalech připouští.

Metodika SZPI přitom reaguje, a to je velmi důležité, také na probíhající proces reformulace, což jsou změny ve složení výrobků s cílem zlepšit jejich nutriční vlastnosti. Jde mimo jiné o snižování obsahu soli nebo cukru, případně obohacení potravin o vitamíny a další pro tělo prospěšné látky. O snížení obsahu soli, cukru nebo tuku se totiž spotřebitel v praxi v současné době nedozví, neboť na obalu výrobků nelze uvádět výrazy jako „méně“, nebo „se sníženým obsahem“, protože by šlo, až na výjimky, o nepovolené výživové tvrzení.

Snížení obsahu těchto látek lze uvést na obalu podle evropské legislativy pouze za předpokladu, že pokles příslušné složky představuje alespoň 30 procent, což je ale často už zcela jiný a minimálně jinak chutnající výrobek. Výrobci tak reálně a se šlechetnými úmysly snižují obsah soli, cukru a dalších látek obvykle jen o jednotky procent, což je žádoucí a v zájmu spotřebitele, tím se ale v praxi mění složení potraviny a ta by pak mohla naplňovat parametry „dvojí kvality“. Podle metodiky SZPI je ale zřejmé, že při reformulaci o dvojí kvalitu nepůjde.

Každá země má jiné zákony

Sankce za odlišné složení výrobků ve stejných obalech se také nebudou týkat takových případů, kdy bude odlišné složení vycházet z požadavků národní legislativy, která u některých druhů potravinářských výrobků zakazuje používat určité látky, přičemž legislativa jednotlivých členských zemí se liší. Známe to ostatně i z legislativy naší, která nad rámec požadavků unijní legislativy stanovuje složení některých produktů, jako například špekáčková vyhláška. Jinými slovy, respektování zákonů a vyhlášek, které nejsou ve všech zemích EU zcela identické, se za dvojí kvalitu považovat také nebude. Uvedené dvě základní výjimky nejsou jediné, metodika SZPI k hodnocení dvojí kvality uvádí i další příklady a kdo má zájem, může si podrobnosti nastudovat přímo na stránkách SZPI v článku „Základní principy kontroly dvojí kvality potravin“.

Na praxi si ještě chvíli počkáme

Pro spotřebitele, ale také pro výrobce potravin i jejich prodejce je pak důležitý ještě jeden princip – totiž, že se o případném prodeji potravin odlišného složení ve stejných nebo podobných obalech musí spotřebitel dozvědět a výrobce nebo prodejce má povinnost o tom spotřebitele informovat. Možností, jak tomu dostát, je docela dost, výrobce nebo prodejce tak může učinit například prostřednictvím letáků, ale také na svých webových stránkách – vždy ale musí jít o veřejně dostupné informace. „Za předpokladu, že spotřebitel je dostatečně informován o rozdílech z důvodu oprávněných a objektivních faktorů“, jak zní formulace z metodiky SZPI, by tak tyto případy inspekce za dvojí kvalitu nemusela považovat.

Zmíněné principy kontrol dvojí kvality potravin začne SZPI uplatňovat logicky poté, co vstoupí v platnost stávající novela zákona o potravinách. To by mělo být podle všeho letos, a kontrola potravin tak bude mít konečně k dispozici nástroj, kterým bude možné dvojí kvalitu postihovat.

Text Petr Havel, foto shutterstock