VODA JEN PRO BOHÁČE: KAM AŽ SE MŮŽE VYŠPLHAT CENA?

01.04.2022 Petr Havel, shutterstock

Rostoucí požadavky na sledování dosud nesledovaných látek, které mohou být obsaženy v surové i v pitné vodě, mají z obecného pohledu jistě své opodstatnění. Rostoucím problémem se ale stává v této souvislosti, jaké další kontaminanty, zejména v pitné vodě sledovat, a co to všechno bude stát.

Voda v přírodě, následně upravovaná na vodu pitnou, může totiž obsahovat tisíce pozůstatků potenciálně rizikových látek, jejichž zdrojem ani zdaleka není jen zemědělství a pesticidy, ale také průmysl. Stále častěji se přitom v poslední době mluví o takzvaných per- a polyfluoroalkylovaných látkách (PFAS), což jsou extrémně stabilní „věčné chemikálie“ (forever chemicals), které se používají ke zlepšení povrchových vlastností v celé řadě běžných výrobků, jako je papír, kůže, textilie, koberce nebo jídelní nádobí, a jsou také obsaženy v hasicích pěnách, leštidlech na podlahy nebo lyžařských voscích. Skupina PFAS čítá více než 5000 vysoce fluorovaných látek nacházejících se v životním prostředí a zprostředkovaně tedy i v pitné vodě. PFAS se šíří vzduchem, řekami a oceány na velké vzdálenosti, přičemž základní problém spočívá v tom, že jsou velmi obtížně rozložitelné, a proto zůstávají v životním prostředí velmi dlouhou dobu.

VŠE V LIMITECH

I proto vyzval v minulém roce náš senátní výbor pro životní prostředí k zařazení látek PFAS do monitoringu látek v pitné vodě, a podle ekologické organizace Arnika by mělo být také zavedeno hlášení o vypouštění těchto látek do vody a stanovení limitu těchto látek v potravinách. Taková opatření by byla na první pohled žádoucí, neboť PFAS mají mít mimo jiné karcinogenní účinky a zpřísnění legislativy ohledně PFAS připravuje také EU. V příštím roce má například na úrovni EU vejít v platnost limit 0,5 μg na litr vody, stanovený pro sumu všech PFAS, již v současné době platí také takzvaný tolerovatelný týdenní příjem sumy látek PFAS z potravin ve výši 4,4 μg na kilogram lidské hmotnost, který stanovil Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA).

ANALÝZY ZA STATISÍCE

Uvedené limity stanovují přitom pro představu množství, která modelově představují koncentraci jedné tablety léku rozpuštěné ve velkém plaveckém bazénu. I proto se teprve připravuje v EU metodika, jak koncentrace PFAS ve vodě vůbec měřit, která by měla být ale známá až v průběhu roku 2023. To samozřejmě neznamená, že by se kontaminací vod prostřednictvím PFAS nebylo třeba zabývat, i vzhledem k výše zmíněnému počtu látek skupiny PFAS by ale bylo žádoucí intenzitu požadovaných a předpokládaných monitoringů potenciálně rizikových látek na základě principu předběžné opatrnosti postupně regulovat. Je totiž zcela zřejmé, že na zjišťování přítomnosti veškerých takových látek vyskytujících se v přírodě nejsou a nebudou dostatečné laboratorní kapacity, a především je nutné zdůraznit, že sledování dalších nových látek bude stát nemálo peněz, což se dříve či později promítne do cen pitné vody.

PESTICIDY POD DROBNOHLEDEM

Spotřebitelé navíc houstnoucím monitoringem rizikových látek získávají pocit, že vodní zdroje v ČR i pitná voda samotná je stále více kontaminovaná, což se mimochodem projevilo i v kauze kvality pitné vody, které se loni věnoval Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), podle něhož v naší zemi rostlo ve vodě množství pesticidů. Jak ale v reakci na závěr NKÚ uvedlo Ministerstvo zemědělství (MZe), z hlediska zatížení zdrojů vody není možné sledovat pouze absolutní hodnoty výskytu, neboť počet sledovaných látek stále roste. „Zatímco v roce 1991 bylo sledováno 5 účinných látek pesticidů a 0 jejich metabolitů a v roce 2001 stále pouze 6 účinných látek a 1 metabolit, v roce 2011 šlo o 66 účinných látek a 19 metabolitů, a v roce 2020 již monitoring cílil na 149 účinných látek pesticidů a 47 jejich metabolitů,“ konstatovalo MZe. Ministerstvo také připomnělo, že kromě růstu počtu sledovaných metabolitů se v posledních letech rozšířila a zkvalitnila monitorovací síť, zpřesnily se analytické a metodické postupy a došlo tak k výraznému prohloubení znalostí o jejich výskytu v povrchových a podzemních vodách. „V žádném případě tak nelze hovořit o zhoršení kvality vod, jen dnes máme díky citlivějším metodám přesnější obraz skutečného stavu zatížení povrchových a podzemních vod těmito látkami,“ zdůraznilo MZe.

PILOTNÍ MĚŘENÍ

To samé lze ale vztáhnout na znečištění vod průmyslovými produkty, včetně PFAS. Protože se ale připravuje monitoring PFAS i na úrovni EU, zahájil loni Státní zdravotní ústav ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze, Ústavem analýzy potravin a výživy a s Pražskými vodovody a kanalizacemi monitoring celkem 28 PFAS v pitné vodě, které definuje směrnice EU. Zatím byly odebrány vzorky ze zhruba 180 vodovodů ze všech krajů ČR vybraných tak, aby reprezentovaly strukturu zásobování pitnou vodou. Výsledkem je, že nálezy PFAS v pitné vodě jsou v ČR ve srovnání se zahraničními studiemi velmi nízké. „V žádném z analyzovaných vzorků nedošlo k překročení nového legislativního limitu podle Směrnice EU pro pitnou vodu,“ zní přitom závěr šetření. Z uvedených výsledků provedeného screeningu také vyplývá, že parametr PFAS v pitné vodě v ČR nedosahuje takové úrovně, aby bylo nutné plánovat doplnění dalších technologických stupňů při úpravě pitné vody. Zatím.

Koncem loňského roku pak proběhlo k tématu PFAS jednání evropských vodohospodářů (EuEau), které konstatovalo, že monitoring je žádoucí, hlavním cílem je ale prevence rizik kontaminace životního prostředí těmito látkami u zdroje znečištění. „Řešit odstranění PFAS až technologickou úpravou pitné vody je ekonomicky neúnosné,“ zdůrazňují evropští vodohospodáři. A právě to je zcela zásadní sdělení.

CENA ZA KUBÍK

Pokud by totiž evropská i naše legislativa tlačila na povinnost dodavatelů pitné vody monitorovat příliš vysoký počet PFAS (tuzemský screening se zaměřil „jen“ na 28 z nich), znamenalo by to v praxi výrazné zvýšení cen pitné vody. Důležité je pak v této souvislosti připomenout již uvedenou skutečnost, že v přírodě se takových látek vyskytují tisíce. Jde (a půjde) tedy o to, stanovit pouze rozumný výčet potenciálně nejvíce rizikových látek, s vědomím, že vše se prostě zkontrolovat nedá. Jinak by totiž ceny pitné vody vzrostly tak, že by se spotřebitelům vyplatilo kupovat vody minerální a další produkty, které jsou již dnes alternativou pitné vody. Což není nic proti ničemu, jde jen o to, aby i na základě dosavadních zjištění z tuzemského trhu nedocházelo ke zbytečnému zdražování obecně nepostradatelné položky každodenního života a nákladů rodinných rozpočtů.

Problematika PFAS může mít navíc nemalý dopad i do cen potravin. Do životního prostředí se totiž tyto látky dostávají mimo jiné také prostřednictvím kalů z čistíren odpadních vod, tyto kaly ale zvyšují úrodnost půdy a na pole opětovně dodávají hmotu, kterou z nich smyla vodní eroze nebo odstranila eroze větrná. Pokud budou kaly podléhat ještě větší regulaci, než je tomu v současné době, bude zemědělcům tento komponent při obhospodařování pozemků chybět, což může v důsledku vést k dalšímu růstu nákladů ústících například do zdražování potravin.