Zajímavosti z říše jídla v měsíci KVĚTNU

02.05.2011 Šárka Škachová

Jak vznikla Coca-Cola? Kdy slavíme Světový den koktejlů? A proč pan Heinz, vynálezce kečupu, posílal své zaměstnance na manikuru?

8.5. 1886

V Atlantě v USA roku 1886 místní lékárník, Dr. John Stith Pemberton, vyrobil sirup, který ve džbánu v lékárně Jacob's smíchal se sodovkou, byl ochutnán, prohlášen za lahodný a osvěžující a 8.5.1886 se prodala první sklenice za cenu v ceně 5 centů. Vznikl komerčně nejúspěšnější nápoj Coca-Cola.

13.5. Světový den koktejlů -

Den jako stvořený pro milovníky míchaných nápojů. Právě dnes, v roce 1806 redaktor amerického týdeníku The Balance and Columbian Repositury poprvé popsal a označil míchaný nápoj – koktejl - za „nápoj posilující, z lihovin druhu všelikého, cukru, vody a bitteru složený, jenž lidově se zove sling.“ Míchané nápoje patřící ke klasice koktejlové magie se již usrkávaly dávno před tím, ale tento tištěný výrok dopomohl k větší popularitě a otevřel cestu k jejich modernímu chápání.

14.5. 1908(Budapešť - Maďarsko) * Nicholas Kurti – narodil se otec molekulární gastronomie

Britský fyzik narozený v Maďarsku, Nicholas Kurti a francouzský chemik Hervé This stáli u zrodu molekulární gastronomie. Do přípravy jídel zapojili laboratorní postupy - emulgování, mražení tekutým dusíkem, přídavné látky rozkládající strukturu suroviny a za pomoci dalších fyzikálně chemických vlivů založili v polovině osmdesátých let nový obor – molekulární gastronomii, kde finální pokrm vypadá i chutná naprosto nečekaně, protože mění svou strukturu i vlastnosti. Polévka se podává v průhledných kuličkách, zelenina připomíná gel ve svěžích barvách a podává se v netušených futuristických tvarech. Molekulární gastronomie umí např. usmažit maso bez tuku a vyrobit zmrzlinu bez ledu. Za tím vším stojí nové přesné postupy, kdy tvůrci přesunuli vaření blíž do sféry kulinární vědy. I když suroviny umí pozměnit svůj tvar, chuť v nich zůstává vždy 100% výrazná a nezměněná.

14.5. 1910 (Karlovy Vary) si připomínáme den, kdy zesnul baron Heinrich Mattoni, majitel stáčírny známé minerální vody

Mattoniho kyselka patřila v letech 1880 k nejznámějším minerálním vodám na světě a svou dobrou pověst si zachovává až do současnosti.

Podnikatel a průmyslník, baron H. Mattoni se narodil v Karlových Varech 11. srpna 1830. Pod jeho vedením vzkvétala nejen minerálka (začal stáčet do skleněných lahví), ale v dobrém se podepsal jako budovatel a patron lázeňství. Obec Kyselka, kde se Mattoniho minerálka začala stáčet,  se v dobách své největší slávy mohla poměřovat s věhlasnými Karlovými Vary. O léčivé síle místních pramenů se vědělo již v 16. stol. Baron H. Mattoni převzal v obci Kyselka správu nad minerálními prameny v roce 1872, tři toky poté vykoupil od hraběte Černína místní lázně. Tehdy se stáčelo na 670 tisíc lahví kyselky ročně. Za 25 let to bylo již 8 miliónů lahví. Pod jeho vedením vzkvétal jak obchod, tak lázeňský život. Vystavěl lázeňský palác, kolonádu, hotely a další objekty a zanechal zde nesmazatelnou stopu.

14.5. 1919 (Pittsburgh - USA) zemřel Henry John Heinz, vynálezce kečupu (1876)

Narodil se 11.10.1844 v Pittsburgu. I když ho proslavila výroba kečupu, oblíbil si křen a svou vlastní křenovou omáčku dokázal vyrobit už jako devítiletý kluk.  O rok později, v deseti letech, mu rodiče svěřili 30 arů pozemků, aby si na nich pěstoval podle svého uvážení co chce. O dva roky později byl schopen svými výpěstky zásobovat nejen domácí kuchyni, ale též domovskou ves a o jeho prvotřídní zboží měli zájem i obchodníci z města. Jako první začal své omáčky a naloženou zeleninu plnit do sklenic z průzračného skla, aby si kupující mohl obsah dobře prohlédnout. Mladý Heinz si zákazníky získával kvalitou a poctivostí. Vystudoval obchodní školu a zaměřil se na účetnictví.

V roce 1872 se objevuje kečup. Pracovat u Heinze něco znamenalo. Platil za muže velkého srdce. Zavedl bezpočet novot, které zaměstnancům život uměly jaksepatří zpříjemnit. Nechal otevřít ordinace závodního lékaře, zubaře, manikérky (v potravinářství se přeci musí dbát o pěstěné a čisté ruce) – vše zdarma! Továrna měla šatny se sprchami a zaměstnanci dostávali čisté stejnokroje. Myslel i na volnočasové aktivity a nechal vybudovat v prostorách továren společenské místnosti, tělocvičnu, odpočinkovou zahradu i bazén. Do výroby angažoval kontrolory jakosti a pro zájemce pořádal exkurze do výroby. Mimořádně činný a štědrý  byl v oblasti charity, k lidským pochybením uměl být shovívavý, ale nepromíjel nepoučitelnost a nepoctivost.

Roku 1886 se vypravil do Londýna se svými nejlepšími produkty a vracel se s triumfem v podobě souhlasu prodávat produkty i tam. Po Anglii začal své filiálky budovat i v Německu a pronikal hlouběji na evropský trh. Pro propagaci svých výrobků použil jako první světelnou reklamu (r. 1990) a angažoval se za prosazení potravinářského zákonu, který by stanovil povinnou kontrolu potravin na federální úrovni a kontroloval výrobu. Po jeho smrti se vedení firmy ujal jeho syn Howard Heinz (1877-1941).