Zapletený symbol Vánoc

01.12.2014 Mgr. Kateřina Kmecová

Vánočka je v naprosté většině domácností nepostradatelnou součástí vánočního hodování. A i když není výlučně vánočním pokrmem a můžeme ji zakoupit po celý rok, největší slávu udělá vždy na slavnostně prostřeném stole.

Zatímco kapra jako další tradiční vánoční pochoutku smažíme díky rozmachu rybníkářství až od 19. století, vánočková historie sahá mnohem dál. Každá rodina má svůj vlastní recept na vánočku, ale její základ tvoří mouka, mléko, vejce, droždí, máslo, cukr, sůl, rozinky a mandle na ozdobení. Lze ji konzumovat samotnou, namáčet si ji v kávě nebo kakau,  či natřít jí máslem, medem či marmeládou.

Nepletený předchůdce

Vánočka má svým tvarem připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, byla proto symbolem nového života a plodnosti. Zároveň mělo křížové pletení vánočky ochránit domácnost před zlými vlivy. Vánočka ale vždy pletená nebývala. Jejím předchůdcem už ze 14. století byla tzv. calta, která měla podobu bochníku. Vzhled se postupně měnil, až se v 16. století vánočka vyvinula v pečivo zapletené z několika pramenů.

Výsada mistrů pekařů

V této době si však vánočku nemohla upéct kdejaká hospodyňka. Její výroba byla zpočátku výsadou pekařského cechu a sloužila zejména jako dar radním a šlechtě. Její výjimečné postavení dokládá i každoroční cesta vánočky na Pražský hrad. Dopoledne na Štědrý den se vydalo šest bíle oblečených pekařů, kteří nesli dlouhé prkno a na něm velkou vánočku. Ta směřovala na stůl nejvyššímu královskému purkrabímu. Přesun vánočky se těšil i velkému zájmu přihlížejících, kteří očekávali, zda se něco nepřihodí – zlomená nebo jinak poničená vánočka  znamenala pro cech obrovskou hanbu. Doma si milovníci vánočky na tomto tradičním symbolu Vánoc pochutnávají až od 18. století. Recepty byly různorodé, lišily nejen v jednotlivých krajích, ale i rodinách.

Dnes je pečení vánoček ve většině domácností obdobně rutinní činností jako výroba cukroví a dalších vánočních pochoutek. Dříve však bylo zhotovování vánočky doprovázeno řadou neodmyslitelných rituálů, které hospodyně dodržovala. Oblékla se do bílé zástěry, uvázala si bílý šátek a těsto zadělávala mlčky. Během kynutí měla poskakovat do výšky, aby jí těsto lépe vzešlo. Pokud se těsto nenakynulo, vánočka při pečení praskla nebo se připálila, znamenalo to pro domácnost špatné znamení.

Pro každého jedna

Hospodyně nepekla vánočku jen jednu, ale obdarovala jí každého člena domácnosti. První z nich měl dostat vždy hospodář, aby se mu hojně urodilo obilí. Největší a nejbohatěji zdobená vánočka byla umístěna na svátečním stole a mohl ji rozkrojit jen hospodář. Na řadu přicházela jako poslední ze sedmi jídel, které by se na štědrovečerním stole měly objevit. Díky tomu, že vánočka byla z kynutého těsta, měla symbolizovat rozrůstání majetku a prosperitu.

Navíc se často podávala s takzvanou odvárkou, tedy hustou omáčkou z rozvařených švestek, hrušek, zahuštěnou perníkem, ořechy a rozinkami, tedy potravinami, které měly zajišťovat v hospodářství hojnost. Kousek z vánočky dostali všichni členové domácnosti, včetně dobytka, kterému měla přinést zdraví a ochranu před zlými silami. V některých hospodářstvích se kousek vánočky házel do studny nebo krbu. Nesnědená vánočka se nechávala na stole pro duše zemřelých, které se tu noc vracely zpátky na zem.

Do těsta mohla hospodyně zapracovat minci – nálezci měla zaručit zdraví a bohatství po celý nastávající rok. Stříbrnou minci do vánočky zapékali i někteří pekaři a zákazníci se tak stávali i účastníky vánoční loterie. V chudších domácnostech peníz zastoupil šípek nebo stroužek česneku. Jinde se ze stejného důvodu zapékal hrášek zaručující celoroční štěstí.

Jinde se neplete

Tvarově i svým složením velmi podobná české vánočce je chala, židovský chléb. Většinou je upleten ze šesti pramenů a na stole se objevují chleby dva jako symbol many padající z nebe Židům během jejich exodu z Egypta. Není ovšem tak sladký jako vánočka a nekonzumuje se na Vánoce, nýbrž o každé páteční večeři. Sladší chala se podává jen jednou ročně, a to na Nový rok, kdy ovšem nemá podobu pletence, nýbrž spirály.

I u nás je o Vánocích k dostání štóla, pocházející z Německa. Štóla má tvar bochníku, který připomíná Ježíška zabaleného v plenkách. Uvnitř najdeme většinou kandované ovoce a ořechy, na vrchu je bohatě sypaná moučkovým cukrem. Její složení se liší podle krajových zvyklostí, nejznámější je drážďanská štóla, neboť právě v Drážďanech měla být štóla v 15. století poprvé upečena. Zpočátku se do ní nesmělo přidávat máslo, ale jen olej, protože se jednalo o církevní postní pokrm. Zákaz byl zrušen až v roce 1491 papežem Inocencem VIII., který ovšem výrobu zatížil poplatky, ze kterých se následně platila výstavba církevních staveb. Drážďanská štóla je v současné době chráněna ochrannou známkou, aby nedocházelo k jejímu napodobování. V sobotu před druhou adventní nedělí se tradičně konají Slavnosti drážďanské vánoční štóly, kdy je na náměstí Schlossplatz vystavena a vzápětí rozkrájena a rozdána čtyřtunová štóla.

Pečivo podávané v jiných zemích se vánočce tvarově nepodobá, ačkoli složení bývá obdobné. V Itálii jako sladkou tečku podávají panettone, vzhledově podobnou naší bábovce. Chuťově se vánočce moc neliší, je plná rozinek a kandovaného ovoce. Ve Francii si pochutnáte na la bûche de Noël, tedy vánočním polenu. Tvar dezertu odpovídá názvu, který pochází z dob, kdy Francouzi chodili večer na mši a dávali do kamen velké poleno, aby jim mezitím nevyhasnul oheň. Má tedy symbolizovat teplo a pohodu domova. V Portugalsku, Španělsku či Latinské Americe si o Vánocích pochutnávají na královském koláči. Může mít několik podob, ale vždy odkazuje ke svátku Tří králů.

Jak ji uplést?

Nejtradičnější způsob je pletení z devíti pramenů, kdy nám vznikne třípatrová skládaná vánočka. Základ tvoří čtyři prameny, prostřední vrstvu cop ze tří pramenů a vršek pak spirála ze dvou pramenů. Podle lidových pověstí měly spodní prameny symbolizovat slunce, vodu, zemi a vzduch, tři prostřední rozum, cit a vůli a poslední dva vědění a lásku. Jednotlivá patra se vždy důkladně pomašlují vaječným žloutkem. Větší vánočky je dobré vyztužit několika špejlemi, aby se při pečení nezbortily. Pokud jste zruční, můžete se pustit i do pletení celé vánočky najednou ze šesti pramenů.

Říká se jí různě

Vánočka se připravuje ve všech regionech, ale ne všude se jí takto říká. Setkáme se s názvy pletenice, pletanka, calta, húska, žemle, štědrovnice, štědrovečernice, vandrovnice, štědrovka, štricka, štrucla či ceplík.