Žemlovka čili zemlbába

16.03.2009 Radek Jaroš

Je toto podivuhodné jídlo dědictví Rakousko - Uherské kuchyně chudých, anebo mystickou staroslovanskou pochoutkou symbolizující sepětí jedlíka s matičkou zemí?

ÚVODEM

Snad žádný jiný pokrm české kuchyně nevzbuzuje mezi naší populací tak kontroverzní reakci jako žemlovka. Někteří jí zbožňují už od dětských let jako jedinečnou mňamku, která doma bleskově mizí ze stolu, zanechávající přecpané členy rodiny v slastném transu ne nepodobném indické nirváně. Naopak jiní ji považují za rozčvaňhaný blivajs, který jakoby již někdo předžvýkal. A od dětských let se jí vyhýbají jako čert kříži. Ano, žemlovku buď milujete, anebo nenávidíte. Rozumná zlatá střední cesta prakticky neexistuje. Anebo že by ano? Uvidíme…

ŽEMLOVKA, PŮVODNĚ SEMMELAUFLAUF?

Jestlipak víte, že existují dvě hypotézy, vážící se ke vzniku tohoto jídla? Známější je ta, že výraz „zemlbába (semlbába)“ je vlastně germanismem vzniklým z názvu Semmelaufl auf, kterýžto na západ od našich hranic označuje jídlo zcela totožné s naší žemlovkou. Semmel znamená žemli (housku), aufl auf pak nákyp, neboli houskový nákyp. Jablka, která jsou nedílnou součástí pokrmu, nejsou tedy v názvu nikterak zmiňována.

Zajímavostí však je, že například v bavorském dialektu se žemlovka nazývá Opfescheitahaufn, čili něco jako „jablka na hranici“, kde hranice je míněna jako hromada dříví určená k podpalu.

…ANEBO ZEMLJI BABA?

Stojí jistě za pozornost, jak se do českého názvu zemlbába dostala ta bába… Odkazuje to snad na skutečnost, že jako chudé zbytkové jídlo bylo doménou nebohých babiček vejminkářek?

Anebo je význam zcela jiný?

Existují totiž i smělé hypotézy, že zemlbába je v podstatě klasickým uctívaným pokrmem z dob slovanské prehistorie. V těchto bájných dobách ovšem pod názvem „zemlja baba“… baba tehdá neznamenala nerudnou starou semetriku, nýbrž kouzelnici, dnes řekněme čarodějku. Význam jídla pak tedy údajně znamenal Země kouzlo čili Kouzlo země a odkazoval na neobyčejnou úctu, kterou Slované cítili k chlebu či jinému pečivu vzešlému z obilných klasů. Ctitelé této hypotézy pak argumentují, že naopak Germáni jsou ti, kdo z původního slovanského názvu zemlja pro sebe přejali tento pojem a poněmčili ho do podoby semmel – neboli housky či žemle.

ŽEMLOVKA TRADIČNÍ

Jak tedy zní klasický žemlovkový recept, neboli pro někoho chlouba, pro jiné pohroma školních i závodních jídelen? Většina odborných kuchařek se shodne přibližně na následujícím receptu.

Ingredience:

• starší bílé pečivo (rohlíky, žemle, veky)
• 4–5 jablek
• moučkový cukr
• 3 vejce
• 3 dl mléka
• máslo a strouhanka na vymazání a vysypání zapékací formy
• trochu skořice případně rozinky či vlašské ořechy

Postup: Zapékací misku vytřeme máslem a lehce posypeme strouhankou. V mléce rozšleháme vejce a ve vzniklé směsi namáčíme plátky pečiva, které klademe v souvislé vrstvě na dno. Na vrstvu pečiva nasázíme na plátky nakrájená jablka, pak posypeme cukrem a skořicí, případně přidáme rozinky a ořechy. Střídavé kladení vrstev opakujeme, poslední vrstvou musí být pečivo. Nahoru ještě umístíme kousky másla. Naplněnou zapékací misku vložíme do trouby předehřáté na 160 °C. Pečeme asi 30–40 minut pěkně dozlatova. Před podáváním pocukrujeme.

…I PŘITAŽLIVĚ NETRADIČNÍ

Autor článku se čestně přiznává, že patří do skupiny nelítostných odpůrců zemlbáby. Přesto ho při pátrání po variantních receptech žemlovky několik z nich natolik zaujalo, že by byl po letech znovu ochoten tento pokrm ochutnat. Tak kupříkladu se dá půlka či ještě větší část jablek nahradit banány či jahodami. Též se dá přidat tvaroh, který z tohoto pokrmu v tu ránu učiní bílkovinnou bombu vhodnou i pro kulturisty. Svébytné je i přichucování ovocné vrstvy rumem. A korunu všemu dává chutný vanilkový krém, kterým se dá upečená žemlovka ozdobit. Tutéž dochucující funkci může převzít i šlehačka. Takže dobrou chuť…