BESKY: JEDINÝ LIMIT JE NAŠE HLAVA

27.04.2022 Jana Čiháková

Otočit život o 180 stupňů, zvlášť když máte našlápnutou kariéru úspěšné brand managerky, chce sakra odvahu. Není ale výzva, která by pro nejkrásnější amatérskou kuchařku roku 2021, Besky, nebyla lákavá – obzvlášť, když ton ve vás rezonuje v každé vůni, chuti i detailu…

Besky, máte před sebou spoustu skvělých projektů, věnujete se naplno své škole vaření i kuchařce – vše pod názvem Nebesky s Besky. Bylo složité opustit jistoty a vrhnout se jinam?

V  současné době mám tolik aktivit, že skutečně potřebuji čas sama pro sebe a  opravdu se nyní chci na plno věnovat vaření. Na druhou stranu  – jsem vystudovaná inženýrka, vím, že kdyby jednou nevyšly moje plány a  sny, tak se nechám zaměstnat, není to problém. Ale zatím do toho chci dát všechno a  chci jít svou vlastní cestou.

Když se vrátím k názvu Nebesky s Besky… čí je to nápad?

To je vlastně nápad můj, který mě napadl už během soutěže… prostě to tak přišlo.

Ten claim je vlastně strašně chytlavý!

Myslíte, že když máte marketingovou průpravu, máte zároveň i výhodu v tomto ohledu? Myslím, že určitě ano. Vždycky je výhoda propagovat sám sebe, a  hlavně za sebe. Už jen protože ten, kdo nejvíce rozumí svému záměru, jste jen vy. Ve chvíli, kdy už jde o  zprostředkovanou myšlenku, ztrácí to glanc. Samozřejmě se dá poptat „feed“ (kanál příspěvků na sociální síti Instagram, pozn. red.:) na zakázku, ale je to krátkodobá záležitost, která bude lidi bavit dva, tři měsíce, ale když jdete sami za sebe, vnímáte, a i okolí vnímá, tu vaši energii a ten pocit je úplně o  něčem jiném… Já jsem Slovenka, jsem energická a  přesně to je zřetelné na tom Instagramu.

Koho Vás baví učit vařit, dá se to vůbec nějak rozlišit?

Zatím jsem naladěná tak, že nedělám rozdíly, jestli je člověk amatér nebo ne. Je mi jedno, jestli mi přijde na kurz 15letá slečna, která přišla, možná, jen proto, aby mě viděla, a přitom si něco zkusila, nebo někdo jiný. Já při těchto příležitostech zažívám tak krásný stav, který mě stoprocentně naplňuje, že já, ač jsem také amatér dokážu již předat nějaké svoje zkušenosti a  nápady. A  profesionálové, kteří přijdou rovnou v  rondonu, jsou pro mne ohromnou výzvou. Je sranda obhájit si to svoje.

Měla jste na kurzu s někým třeba už konflikt?

Zatím vše proběhlo v rámci krásné atmosféry. Vždy jsem měla bezvadné skupiny lidí. Ale moc dobře vím, že pracuji s lidmi, situace, kdy někdo vybuchne se mohou stát, přeci jen každá z nás si neseme břímě. Já s  tím dopředu počítám, že se to může stát, zároveň ale vím, že bych si to rozhodně nevzala osobně. Pojďme se ale vrátit na začátek.

Jaká vzpomínka se Vám vybaví, když se řekne „přihláška do MasterChef Česko“?

Ano, tento okamžik si moc dobře pamatuji, seděla jsem u  mamky doma a  ona vařila nějaké obyčejné jídlo  – myslím smažený květák, a  já řekla: Mami, já tě přihlásím, vždyť ty jsi přeci ta, která celý život vaří, stará se o nás. Byl akorát první lockdown, nikdo nevěděl, co bude, jak bude, každý se připravoval na smrt (smích). Teď se tomu smějeme, ale to klima po psychické stránce bylo tenkrát náročné. No a moje máma to odmítla, že je stará, že už se na to necítí. A tak jsem si řekla, že to zkusím já, a ještě snad ten den jsem natočila i  první video, které bylo podmínkou přihlášení.

Jste pro mnoho lidí velmi výraznou osobností, která prošla soutěží. Na takové se nezapomíná. Přesně si pamatuji moment, kdy jsem Vás zaregistrovala – suverénně jste se svým postupovým jídlem před nastoupila porotce a oni Vám pochlebovali, že nejste vůbec nervózní. Tenkrát jste s úsměvem odvětila: „Tak… to je klam“ a pak zasmečovala skvělým kari. Nebyl to trochu risk – rovnou asijská kuchyně?

Pravda je, že mně je asijská kuchyně nesmírně blízká. Moji rodiče byli i v době, ve které jsem se narodila, zcestovalí. Byli jsme v  Indonézii, Thajsku  aj. Thajské kari nebo kuřecí satay, to byla jídla mého dětství.

Teď jste mne hodně překvapila, čekala jsem, že až se zeptám na chutě z dětství, povíte, že to byly například typické slovenské šulance…

Tak šulance také, ale ne na ten tradiční způsob s  mákem a  cukrem. Moje mamka na sladké moc není. Na rozdíl ode mne. Já sladké miluji, vlastně se považuji víc i  za cukrářku než za kuchařku…

To je vidět i z Vašeho Instagramu, že je tam víc dortů, mimochodem naprosto famózních.

Děkuji, mě cukrařina baví víc, je kreativní, je na ní dostatek času…

V soutěži jste pracovala v enormním stresu, na stáži u šéfkuchaře Radka Kašpárka také. To asi není pro každého…

Pro každého určitě ne. Ten stres a nápor dělá skutečně hodně. Divák ani netuší, že každý ze soutěžících má svého „placového režiséra“, který ví, kdy zakročit. Bohužel je to vždy v těch vypjatých chvílích, kdy se vám něco nedaří. To je přesně ten moment, kdy takový člověk přijde s kameramanem, zazoomuje na vás a vy pod tímto enormním stresem musíte ještě mluvit na kameru o situaci, která vám nevyšla. Je to však vtipné, jak neustále člověk umí překračovat své hranice. Na stáž u Radka Kašpárka vzpomínám moc ráda. Ve Fieldu je skvělá atmosféra, je to v podstatě taková rodina a Radek se o to krásně stará. Sice je to náročné, protože každý musí jet na 100 procent, ale on té práci umí dát takový krásný lidský přístup. Co tam bylo super, že okolo poledne si všichni sedli a  skutečně se společně naobědvali, jako rodina, zrelaxovali, a pak se šlo zase do práce.

U čeho relaxujete nebo si dobíjíte baterky?

Miluji spánek! Takže ten mi hodně pomáhá regenerovat i  mysl, pak ráda nabírám energii skrz hudbu anebo při pečení anebo zdobení dortu.