Ceny nejsou králíci v klobouku

25.03.2015 Mgr. Kateřina Kmecová

Zákon definuje, jakým způsobem musí obchodník o ceně prodávaného zboží informovat, ale teorie se s praxí vždy neshoduje. Na co má spotřebitel v případě pochybných praktik právo?

Prodávající je podle zákona povinen prodávat výrobky za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji správně účtovat. Musí informovat spotřebitele o ceně zřetelným označením výrobku či cenu jinak zpřístupnit. Zboží musí být označeno cenou platnou v okamžiku nabídky, spotřebitel tedy musí být seznámen s cenou výrobku dříve, než se rozhodne jej koupit, či nikoli. Pokud obchodník povinnost poruší, může mu být uložena pokuta do výše 5 milionů korun.

Pojďme si představit několik praktických případů, se kterými se spotřebitel může při nákupu setkat a jak tuto situaci řešit.

 Případ 1 (dopis čtenáře):

V obchodě jsem narazil na pult, kde bylo avizováno, že kuřecí špalíky jsou zlevněné o 50 %, a kde byla uvedena stará a nová cena za 1 kg. Balíčky jsem vzal a začal pátrat po aktuální ceně za kus, protože ani jeden z balíčků novou cenovkou opatřen nebyl a váha se pohybovala mezi šesti až sedmi sty gramy. Obsluha mi poradila, že mi to spočtou na pokladně. Tam mi cenu za zlevněné zboží namarkovali, a když jsem se ptal po ceně jednotlivých balíčků, tak se shromážděné prodavačky usnesly, že si tu slevu asi umí spočítat samotná kasa. Ale kolik to dělá, to není vůbec jasné, protože paragon, kde jsou jednotlivé položky vytištěny, vyjíždí až po zaplacení celého nákupu. Rezignoval jsem a zaplatil tak říkajíc naslepo. A proto se ptám – copak cena není u balíčkovaného masa povinným údajem? Nebo je to tak, že obchod svým zákazníkům správně bystří mysl početními úlohami – kolik je 0,678 kg krát 44,90 Kč?

Samozřejmě není vaší povinností propočítávat si cenu zboží po slevě. Prodávající musí informovat spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytnutých služeb zřetelným označením, a to i v případě, že na něj byla poskytnuta sleva. Spotřebitel má právo být vždy seznámen s cenou platnou v okamžiku nabídky. V žádném případě není možné zákazníka s cenou seznámit až v okamžiku placení, tedy v momentě, kdy zboží projde pokladnou a je započítána kusová cena výrobku.

 Případ 2 (dopis čtenáře):

V povánočním čase jsem vyrazil koupit si uzené koleno. Prodavačka byla velice ochotná a přiznám, že když jsem zjistil, že u ceny je uvedena 50 % sleva, měl jsem prakticky druhé Vánoce. Jenže to jsem, jak se říká, chválil den před večerem. Slečna dala zboží na váhu a mně začalo být jasné, že nastává problém. Na první pohled a rychlý součet bylo totiž jasné, že cena odpovídá kolenu mnohem těžšímu, než jaké jsem si vybral. Okamžitě jsem prodavačku upozornil, že nesedí cena, a nastalo krátké dohadování. A pak se stala věc, se kterou jsem se ještě nesetkal. Prodavačka vytáhla ze stojánku cenu se slevou a pod ní se objevila nová, dvojnásobná – nezlevněná. „To myslíte vážně?“ zeptal jsem se. Odpovědí mi bylo vysvětlení, že ona za nic nemůže, protože je brigádnice. Copak je možné tahat ceny jak králíky z klobouku přímo před zraky zákazníků? To se příště budou ceny určovat od oka nebo podle toho, jak se kdo bude prodavačům jevit?

I v tomto případě se jedná o porušení zákona o ochraně spotřebitele, konkrétně povinnosti zboží správně účtovat. „Jestliže pracovník pokladny či manažer prodejny například sdělí, že cena uvedená na zboží bude platit až zítra, a zákazník musí zaplatit cenu, kterou uvádí pokladna, takové sdělení pracovníka u pokladny nemění nic na tom, že se prodávající účtováním vyšší ceny dopouští porušení zákona. Porušením právní povinnosti je již samotné uvedení takové neaktuální ceny,“ říká Martin Fröhlich, tiskový mluvčí ČOI.

Spotřebitel musí být seznámen s cenou, za kterou je výrobek v daný okamžik prodáván. „Jestliže dojde k přeceňování akčních cen v předvečer samotné akce a podobně, platí již zmíněné – prodávající musí vždy zajistit, aby uváděl aktuální cenu, za kterou zboží nabízí,“ dodává mluvčí. Opět platí, že ČOI je oprávněna uložit prodávajícími za toto jednání pokutu, nemůže ho však donutit, aby zákazníkovi prodal zboží za cenu uvedenou na výrobku či regále. Jedná se o spor mezi dvěma stranami, do kterého není ČOI oprávněna zasahovat.