Kotouč neprošel, rostlinné "maso" se smí pořád nazývat masem

19.01.2021 Jana Čiháková

Ačkoli se na úrovni Evropské Unie i naší země řeší již několik let problematika dvojí kvality potravin z hlediska možného klamání spotřebitele, prostor pro klamání spotřebitele vytváří i sama legislativa Evropské Unie. Mimo jiné rozdílným přístupem k názvosloví celých skupin potravinářských výrobků, konkrétně výrobků živočišného původu, které jsou nahrazovány rostlinnými analogy.

Náhrada živočišné složky té, které potraviny není nic proti ničemu, pokud není výsledkem zdraví spotřebitele ohrožující výrobek. Značně zavádějící je však skutečnost, že zatímco název mléko a názvy dalších mlékárenských produktů jsou podle EU vyhrazeny pouze produktům vyrobeným z mléka od hospodářských zvířat (tedy živočišného původu) a podobné výrobky vyrobené zcela nebo s přídavkem rostlinné složky se mlékem nebo názvy jiných mlékárenských produktů nazývat nesmějí, v případě masa to neplatí. Název hamburger nebo párek (a další názvy uzenářských výrobků) bude tak možné používat v budoucnosti i pro potraviny, které živočišnou složku vůbec neobsahují. Bohužel tak i na úrovni EU platí, že „všechny potraviny jsou si rovné, ale některé jsou si rovnější“.  

Klamáníčko, klamání

Naši zemědělci často tvrdí, že takzvaná Společná zemědělská politika“ není zas tak úplně společná s tím, že podmínky, a to i ty dotační, jsou v různých zemích EU odlišné. Jak je ale vidět, tak úplně společná není ani potravinářská politika, která stále více podléhá různým zájmovým lobby, v uvedeném případě lobby odpůrců konzumace červeného masa. Přitom je zřejmé, že veganský párek, klobása nebo burger mají vzhledem ke svému složení jiné energetické, nutriční, alergologické a zdravotní vlastnosti oproti klasickému párku, klobáse či burgeru, což se ovšem při stejném názvu spotřebitel nedozví. Oproti dvojí kvalitě potravin je navíc složení rostlinných analogů skutečně zásadně odlišné, takže jde evidentně o jiný výrobek, který by také měl nést jiný název. Argument, že si může složení rostlinných analogů spotřebitel přečíst na jejich obalech (pokud ovšem jde o balený výrobek), je bohužel úplně stejný, jako že si může spotřebitel přečíst na obalech výrobků složení potravin, které spadají do kategorie dvojí kvality. V obou případech mimo jiné chybí spotřebiteli srovnání.

Cukr nebo něco podobně bílého

Proti označování analogů masných výrobků názvy tradičních masných výrobků opakovaně protestovali v EU zástupci masného průmyslu napříč všemi členskými státy, zamezit přijetí takového kroku se také snažilo několik členských zemí, včetně ČR, avšak marně. Zvítězilo marketingově ovlivněné „veřejné mínění“ převažující části evropských politiků. To je ovšem do budoucnosti hodně špatná zpráva, neboť ve výsledku se může s ne zas tak velkou nadsázkou stát, že se pod názvy jako „cukr“, „sůl“ nebo „mouka“ budou prodávat blíže neurčené sypké směsi z čehokoli, a jediným kritériem bude vizuální podobnost s cukrem, solí nebo moukou. Jinými slovy, úředníky a aktivisty označené nezdravé potraviny by mohly být nahrazeny „něčím zdravým“, na trh ovšem uváděným pod názvem produktu „nezdravého“.