Lecsó – skutečně pravé maďarské jídlo

30.01.2010 Radek Jaroš

O řadě jídel, která mají jakoby jednoznačný maďarský punc a takřka nikdo nepochybuje, že z Maďarska pocházejí, se dá zjistit zkoumáním historických pramenů opak (guláš aj.). Nicméně oblíbené lečo je skutečně původem maďarské…

Lečo, správně maďarsky lecsó neboli jednoduchý pokrm z paprikových lusků, rajčat a cibule, má kořeny opravdu v Maďarsku. Lečo je mezi tradičními maďarskými jídly klasika a připravuje se buď jako hlavní jídlo, nebo se podává jako zdravá lehká příloha k masu, a to nejčastěji pod biftek. Na rozdíl od naší či slovenské kuchyně se však originální lecsó zcela obejde bez vmíchaných vajíček a navíc je mnohem ostřejší díky okořenění pálivou paprikou. Původní maďarské lečo zdomácnělo i v okolních zemích a dnes je nedílnou a oblíbenou součástí kuchyně české, slovenské, polské (lecco) i německé (letscho). Ve všech těchto zemích bývá častým zvykem zavařování leča, coby možnost jak uchovat zeleninu pro konzumaci v zimních měsících. V Maďarsku se lecsó rovněž zavařuje, ale především jako základ pro gulášovou polévku nebo perkelt. Za vůbec nejlepší druh leča považují Maďaři takové, jež je připraveno v kotli na otevřeném ohni. Tato úprava je zde mezi lidmi tak populární jako třeba u nás venkovní grilování masa …

ROZMANITOST RECEPTUR A CHUTÍ LEČA

Samozřejmě, průběhem času vzniklo nespočet variant tohoto výtečného jídla – za mnohé jmenujme třeba houbové, slaninové anebo fazolové lečo. Mezi zajímavé, a pro nás méně známé varianty patří lečo připravované s brambory, anebo lečo s rýží. V některých maďarských regionech si ho dokonce vychutnávají s kapustou či dýní. Velmi rozšířené a populární je přidávání místních kořeněných klobásek, přičemž na závěr je lečo ozdobeno kopečkem zakysané smetany, která pokrm příjemně zjemní. Zkuste si například místo našeho obvyklého leča zkusit to houbové. Uvidíte, že to bude zajímavá změna kuchyňské úpravy hub oproti naší známé a běžné smaženici.

RATATOUILLE ANEB FRANCOUZSKÁ ANALOGIE LEČA

Jídla podobná leču samozřejmě existují i v dalších evropských zemích. Snad chuťově nejbližší leču je italská peperonata, nicméně zcela nejznámější bude zřejmě francouzský pokrm ratatouille, který kromě rajčat, papriky a cibule obsahuje i česnek, cukety, lilek a typické koření (zejména bazalku, majoránku a tymián). Původ i nejvyšší obliba ratatouille přináleží okolí města Nice, odkud posléze došlo k jeho rozšíření do oblasti jižní Francie, ale i do španělského Katalánska, kde jídlo zdomácnělo pod názvem xamfaina. Ratatouille je většinou servírována jako příloha k masu či jinému jídlu, někdy je podávána i samostatně s chlebem, občas se též používá jako náplň do palačinek.

HOUBOVÉ LEČO:

Ingredience:

1 kg čerstvých hub, 4 barevné papriky, 3-4 klobásy, 4 vejce, 3-4 rajčata, 2 cibule, olivový olej, pepř, sůl

Postup:

Nejprve nakrájíme na plátky cibuli, dále papriky i rajčata na větší kousky a klobásky na kolečka. Taktéž houby očistíme a nakrájíme na menší plátky. Na rozpáleném oleji zpěníme cibuli, pak k ní přidáme houby, podlijeme lehce vodou a cca 12 minut dusíme. Poté přidáme papriky, rajčata, vejce, sůl i pepř a za občasného míchání podusíme asi 10 minut. Hotové houbové lečo podáváme s čerstvým chlebem.

RATATOUILLE:

Ingredience:

3 různobarevné papriky, 2 cukety, 1 lilek, 2-3 cibule, 3 lžíce oleje, 5 rajčat, 2 stroužky česneku, 1 bobkový list, mletý pepř, tymián, bazalka, majoránka, petrželka, sůl

Postup:

Lilek, papriky i rajčata nakrájíme na plátky, kostičky či kolečka. Na olivovém oleji zpěníme cibulku a přidáme nakrájenou zeleninu. Osolíme, opepříme a dusíme opatrně a citlivě asi 30 minut tak, aby nevznikla kaše. Poté vmícháme čerstvou bazalku, majoránku i tymián a nakonec ozdobíme nahoře petrželkou.