Nad řepkový olej není aneb fakta (nejen) o cílené propagaci olivového oleje

14.10.2019 Jana Čiháková

O řepce jako plodině se každoročně mluví především na jaře, hlavně ovšem jako surovině pro výrobu biopaliv. O řepkovém oleji bychom ale měli mluvit, a hlavně jej používat, celoročně – jde totiž o nutričně nejhodnotnější rostlinný jedlý olej, navíc v porovnání s dalšími druhy jedlých olejů za rozumnou cenu.

Není tak na škodu si pozitiva řepkového oleje i některé změny, které v jeho složení šlechtěním výchozích rostlin nastaly, připomenout. Také proto, že by se často nezasloužená negativní image řepky olejné mohla v myslích některých spotřebitelů projevit i v nezasloužené negativní image řepkového oleje. Což by byla škoda, protože i přes neustále rostoucí nabídku různých alternativních rostlinných olejů a jejich variant přetrvává aktuálně již letité doporučení Světové zdravotnické organizace WHO, ale i americké „Food and Drug Administration“ (FDA), k pravidelné konzumaci řepkového oleje jako možnosti prevence chorob oběhového aparátu a srdečních onemocnění, a to v objemu zhruba 1,5 lžíce řepkového oleje denně. Také podle německé Společnosti pro výživu (DGE) patří řepkový olej k celosvětově nejzdravějším rostlinným olejům a je zcela jednoznačně doporučován ke každodenní konzumaci. Jiných rostlinných jedlých olejů se přitom tak široké spektrum doporučení netýká.

Dejte si omega 3

Výhody pravidelného používání řepkové oleje potvrzuje i potravinářský technolog a člen správní rady projektu „Vím, co jím“ Jiří Brát, který se problematice rostlinných jedlých olejů prakticky celý život věnuje. „Řepkový olej má nejlepší složení také pro českou populaci,“ konstatuje Brát s tím, že je tomu tak především díky příznivé skladbě mastných kyselin, které řepkový olej obsahuje. Ze všech běžně používaných olejů má podle něj řepkový olej nejnižší obsah nasycených mastných kyselin, a to zhruba 7 až 8 procent, což je poloviční obsah například v porovnání s často nekriticky obhajovaným olejem olivovým a přibližně sedmdesátiprocentní podíl v porovnání s olejem slunečnicovým. V řepkovém oleji je přitom podle Jiřího Bráta kolem 10 procent omega 3 mastných kyselin, které jsou považovány za nejvíce prospěšné pro lidský organismus, více než řepkový olej obsahuje omega 3 mastných kyselin z běžných olejů pouze lněný olej, ten ale patří mezi dražší, snadno oxiduje a k masivní konzumaci se nepoužívá.

Kromě toho obsahuje olej z řepky také zhruba 20 procent ceněných omega 6 mastných kyselin a důležitý je i vysoký obsah kyseliny olejové, který činí 60 procent. „Někteří diabetologové nadřazují kyselinu olejovou se svými přínosy pro pacienty trpící cukrovkou nad polynenasycené kyseliny,“ zdůrazňuje Brát. Je to přitom právě kyselina olejová, která činí z řepkového oleje optimální tuk na smažení, neboť má oproti slunečnicovému, ale zejména panenskému olivovému oleji vyšší tepelnou stabilitu.

Olivový olej na pánev nepatří

Prakticky ve všech televizních pořadech o vaření se přesto neustále pracuje s olivovým olejem, ať už panenským nebo „obyčejným“, což není nic proti ničemu (kromě většího průvanu v peněženkách spotřebitelů), kdyby se ale olivový olej používal především ve studené kuchyni, jako zálivka do salátů, nebo i k přípravě různých pokrmů. Ne ale na smažení. Kvalitní olivový olej samozřejmě řadu pozitiv má, v řadě nutričních parametrů (tedy v onom podílu složení mastných kyselin) s řepkovým olejem prohrává. Vyhrává ale v marketingu, což je patrně stále ještě pozůstatek někdejšího projektu Evropské unie, která s cílem pomoci s odbytem olivového oleje především chudším členům EU z jihu Evropy vyčlenila na propagaci olivového oleje nemalé finanční prostředky. A vypadá to, že to byly (alespoň pro někoho) účelně vynaložené peníze.  Je tak trochu paradoxem, že jej preferuje řada lidí, kteří se jinak konzumace přemíry tuků s ohledem na zachování svého atraktivního vzhledu obávají.