Nakládané sýry: Velké sýrové zklamání

17.06.2015 Mgr. Jana Uhlířová

Věrný kamarád utopence a půllitru piva patří ke klasice nejen letní kuchyně. Nejraději ho máme správně uleželý a okořeněný, neutopený v oleji, s křehkou paprikou. Tak dělá nakládaný hermelín čest svému královskému jménu. Alespoň v našich představách nebo doma naložený. To nad sýrem kupovaným aby jeden zaplakal, odhodil příbor a běžel si googlovat recept...

Řeklo by se, že na tak jednoduché přípravě není moc co zkazit. Vždyť co na tom může být tak složitého? Stačí rozkrojit sýr, podle chuti ho okořenit, přidat cibuli, česnek, fefronky, nové koření, bobkový list a případně své další oblíbené kořenicí přísady, naložit do oleje a pak jen bez jakékoliv další námahy čekat, až se pochoutka rozleží přesně tak, jak to máme rádi. Chyba lávky, alespoň tedy v případě produktů kupovaných.

Pátrání po dokonalé konzistenci

První a bohužel ne poslední věcí, která nás poněkud nemile překvapila, byl velmi omezený výběr. Že už by nakládaný hermelín nikdo nekupoval? Ať jsme se v pražských supemarketech snažili, co jsme mohli, víc než pouhé čtyři vzorky se nám objevit nepodařilo. Přitom v případě podobné hospodské poživatiny – utopenců – byl výběr nesrovnatelně větší. A když už jsme u toho nákupu – nezapomeňte pečlivě zkontrolovat datum spotřeby. Za prvé proto, abyste si omylem radostně do nákupního košíku nevhodili pochoutku prošlou, za druhé proto, že vám datum do značné míry napoví, jakou zhruba konzistenci můžete očekávat a nakolik by se mohla blížit té vaší oblíbené. Pokud máte rádi sýry s vnitřkem téměř tekutým, pak jistě sáhněte po sýru co nejvíce uleženém a počítejte samozřejmě s mnohem větší chuťovou výrazností.

Nakládaný zajíc v pytli

Dva z námi zakoupených vzorků byly klasické české hermelíny, zbylé dva camemberty, tedy dalo by se říct, vzory podle kterých český hermelín vůbec vznikl. Říká se, že do ženy a do melounu nevidíš, ale autor tohoto slavného citátu asi nikdy neviděl vzorek sýru Varmuža, který má téměř celý obal popsaný nápisy, takže se na první zkušební pohled v obchodě o sýru nebo ingrediencích  nedozvíte vůbec nic. Nezbývá tak, než si domů odnést opravdu nakládaného zajíce v pytli.  U obou vzorků o hmotnosti 500 g byly navíc jednotlivá kolečka sýrů rafinovaně naskládaná kolem obvodu tak, aby vytvářely dojem plnosti, ale po otevření obalu nás čeká jen smutný pohled na velkou hromadu cibule a papriky ve středu plastové krabičky. Tenhle trik možná ocení marketingový odborník, ale určitě ne nedejbože hladový spotřebitel.

Obě větší balení camembertů se v podstatě lišila svou konzistencí a chutí ­– zatímco u vzorku Varmuža bylo jasně znát, že má sýr jen pouhé dva dny do konce záruky a po 15 minutách na talíři se nedočkavě rozlil do všech světových stran, u vzorku Toppo, který měl do konce data spotřeby ještš celý týden, byla konzistence výrazně tužší a chuť výraznější. Oba vzorky byly shodně doprovázeny rozměklou cibulí a paprikou, ale nijak výrazněji nás neokouzlily. Nejspíš proto, že jsem ještě netušili, co nás čeká dál. A že může být i hůř...

Hvězda večírku?

Dalším hodnoceným byl totiž Hermelín Atlantik, který se bohužel kvůli příliš natěsno vmáčknuté feferonce nedokázal na testování dostavit vcelku. Výrazný estetický zážitek z úplně rozpadlého, na kousky odděleného sýra pak korunoval přilepený bobkový list a nemožnost pokrm vůbec vydolovat z plastové krabičky. Osamělý strávník se s tímhle neplánovaným sýrovým salátem asi popere, ale neumíme si představit, jak tuhle parádu třeba servírovat na nějaké domácí party... Feferonka ale zničením obsahu krabičky ještě neřekla své poslední slovo – to přišlo až s ochutnáním. Jen naprosto minimální počet kousků byl její vysoce pálivou chutí nepoznamenán a to celkový zážitek z tohoto produktu nevylepšilo. Přesto neskončil poslední.

Tuto „čest“ přenechal vzorku Banquette, který sice dorazil celý, správně rozříznutý a vhodně ochucený, ale zato téměř bez cibule, zato s početnými kuličkami černého pepře, které nenápadně zapadávají do hmoty měkkého sýru a zákeřně číhají na naše zuby. Celý tento tristní zážitek je navíc doprovázen podivuhodnou pachutí, kteoru jsme nebyli schopni identifikovat.  

Doma je doma

Nevýhodou kupovaného nakládaného sýru je, že už s jeho konzistencí ani chutí neuděláte už vůbec nic. Dochutit se dá jen obtížně, doležet ještě hůř. Navíc stačí jediná přísada, která vám nevyhovuje , jako v našem případě pálivá paprika, která dokázala svou výraznou chutí obohatit téměř každý kousek sýra, a máte zkažený celý zážitek. A proč by se měl člověk při svačině trápit, tím spíš, když tyto položky nepatří k nejlevnějším v nákupním košíku?

VÝSLEDKY NAŠEHO TESTU: