Rub a líc alternativního stravování

22.01.2015 Mgr. Marie Martiňáková

Veganství, vitariánství, makrobiotika, strava podle ajurvédy... Stravování založené na odlišných principech či jiném výběru potravin, než je běžné. Víte, jaké výhody a nevýhody přinášejí neobvyklé výživové směry? Jsou vhodné i pro vás? A je vhodné se k nim upínat?

Jedním z faktorů, který ovlivňuje zdraví, je výživa. Kryje potřebu energie a ostatních živin nutných pro fungování lidského těla, ale je také spojena s emocemi, nejčastěji s pocitem uspokojení. Vedle běžných stravovacích zvyklostí a výživových doporučení v jednotlivých zemích se světem šíří i jiné výživové směry. Tedy jiné z pohledu současné vědy – založené na odlišných principech či jiném výběru potravin, než je běžné.

Často si jednotlivé směry a doporučení vzájemně odporují, nekorespondují s aktuálními doporučeními a odborníkům z oblasti výživy přidávají vrásky. Na jednu stranu nejsou založené na vědeckých poznatcích o výživě, na druhou stranu je nemůžeme zcela zavrhovat, protože se někdy v praxi osvědčují. A to i přesto, že se může jednat o na první pohled iracionální zásady.

Pro pojem alternativní výživa neexistuje jednoznačná definice. Pro někoho znamená zdraví prospěšnou výživu zbavenou škodlivých látek, pro jiného jsou to odlišné způsoby výživy, většinou dietní povahy, včetně suplementůa přípravků. Obecně lze říci, že termínem alternativní výživa se označují všechny dlouhodobě praktikované způsoby stravování, které se zásadním způsobem liší od stravy obvyklé na daném území.

Proč volí alternativu?

Jaký může být důvod pro to, vzdát se konzumace jistých potravin a kráčet tak „proti proudu“? Tyto směry vycházejí z našich emocí, módy, životní filozofie, přesvědčení nebo tradice.

 Konkrétně je to nejčastěji:

·        snaha žít v souladu s přírodou, nesouhlas se zabíjením zvířat, potažmo kožešinovým průmyslem, s kosmetikou testovanou na zvířatech

·        snaha o ozdravění životního stylu, správnou cestu ke zdraví, případně redukci váhy

·        boj proti nemoci – zastánci této teorie tvrdí, že pomocí vhodně zvolených potravin lze přírodní cestou vyléčit i závažná onemocnění

·        protest proti konvenčnímu a tradičnímu, často v dospívání snaha o odlišnost

·        působení médií

·        preference a odmítání některých potravin a technologií z čistě chuťových důvodů

·        kulturní a sociální důvody – lidé přejímají od dětství stravovací i výživové zvyklosti od svých rodičů, výživové zvyklosti rodiny jsou zase determinovány kulturou, ze které pocházejí

·        náboženství – některá náboženství vymezují konzumaci určitých potravin

Nejčastější typy alternativního stravování 

Alternativní výživa je charakteristická tím, že  v jídelníčku praktikujících osob chybí některé druhy běžných potravin. Nejčastěji jsou to potraviny živočišného původu – jatečná masa, mléko, vejce, atd. Rozdíly ale mohou být také v odlišném způsobu přípravy pokrmů, ve výběru potravin vyprodukovaných v ekologickém zemědělství či v  nezvyklé  kombinaci potravin, se kterou  se setkáváme například u dělené stravy.

Vegetariánství: je nejrozšířenějším typem alternativní výživy, více informací o tomto typu stravování naleznete v samostatném článku na straně 21.

Veganství: jeho stoupenci mimo konzumace veškerých živočišných potravin často odmítají také používání výrobků živočišného původu, např. výrobky z kůže, vlny či hedvábí.

Vitariánství: jeho vyznavači konzumují stravu v syrovém stavu bez tepelné úpravy nad 42 °C, tedy v přirozené formě bez zničení enzymů. Jejich strava je složená pouze z potravin rostlinného původu, ale vyskytují se i stoupenci vitariánství, kteří konzumují nepasterované mléko a mléčné výrobky.

Fruktariánství: je typické tím, že neuznává konzumaci potravin, jejichž získávání je podmíněno „zabitím“ původce, tedy zvířete nebo rostliny. Konzumují pouze plody, hlavně ovoce a ořechy.

Makrobiotika: je celosvětově rozšířený životní styl úzce spjatý s výživou. Vycházel z filozoficko-náboženského systému taoismu, vzniklého ve staré Číně. Makrobiotický způsob výživy je založen na rovnováze potravin s charakteristikami dvou protichůdných a vzájemně se doplňujících přírodních sil jin a jang. Některé potraviny mají podle makrobiotiky tendenci více jin, jiné jang a jejich poměr tvoří „hodnotu“ každé potraviny.  Zastánci makrobiotiky také odmítají užívání léků, konzumaci alkoholu a drog.

Dělená strava: tento způsob stravování povoluje jíst prakticky cokoliv, jen je důležité dbát na kombinování živin. Hlavní zásada spočívá v oddělené konzumaci potravin bohatých na bílkoviny a potravin bohatých na sacharidy. Současná konzumace těchto dvou potravinových skupin údajně brání jejich dokonalému strávení a z tohoto důvodu by se měly konzumovat odděleně. Některé potraviny se označují jako neutrální (tuky, zakysané mléčné výrobky, některé druhy zeleniny), ty je možné kombinovat jak s bílkovinnými, tak se sacharidovými potravinami.

Výživa podle krevních skupin: základem je stravování člověka podle jeho krevní skupiny. Pro každou krevní skupinu autor sestavil podrobný seznam potravin odlišného zastoupení zahrnující 16 skupin, z nichž každá skupina je dále rozdělena do 3 kategorií: velmi prospěšné, neutrální, zakázané. Autor také doporučuje velikost porce, frekvenci konzumace této porce denně nebo týdně a zohledňuje i pohlaví, věk a původ.

Výživa podle ajurvédy: vychází z tradiční indické medicíny, stará přes 5000 let. Jejím cílem je dosažení rovnováhy mezi tělem člověka, jeho duší, smysly a okolním prostředím. Hlavním principem Ájurvédy je poměr tří základních typů energie, který je u každého člověka odlišný. Poměr těchto energií určuje konstituční typ, činnost organismu člověka a zároveň i výběr vhodných potravin pro každý typ. K dalším doporučením patří upřednostňování rostlinné stravy v co nejčerstvějším stavu, vyhýbání se potravinám obsahujícím konzervanty a jiná aditiva, přizpůsobení stravy ročnímu období, klimatu a danému regionu.

 K alternativním způsobům stravování je někdy řazeno i konzumování tzv. organické výživy, biopotravin pocházejících z ekologických farem, které v posledních letech přerůstá v životní styl snažící se nejen o zdravější způsob života, ale i o šetrnější přístup k přírodě a zvířatům.

Zdravotní výhody

Výhody vycházejí z toho, jaké potraviny člověk konzumuje a které ve svém jídelníčku vynechává. Pokud jsme například vegetariáni, je jistě v našem jídelníčku více zeleniny, obilovin, luštěnin  a ovoce, cereálií, ořechů, semen a rostlinných olejů, takže strava obsahuje více vlákniny, nenasycených mastných kyselin, antioxidantů, minerálních látek, folátů, fytosterolů, saponinů a dalších přínosných látek. Zároveň nám tento způsob stravování přináší nízký příjem nasycených tuků a sodíku. Díky tomu může vést ke snížení hladiny cholesterolu v krvi, ke snížení krevního tlaku  či k redukci hmotnosti při nadváze, což jsou nezanedbatelné faktory v prevenci především kardiovaskulárních onemocněních, diabetu 2. typu a onkologických onemocněních. Dostatek vlákniny v potravě chrání také například  před vznikem zácpy, divertikulózy, žlučových kamenů. Navíc je většinou taková strava doprovázena i jistou filozofií, tedy se úplně neslučuje s kouřením, pitím alkoholu, pohodlností a fyzickou neaktivitou.

Možná rizika

Rizika závisí na tom, kdo se alternativně stravuje – zda se jedná o malé dítě, těhotnou nebo kojící ženu, či zdravého dospělého – a jaké potraviny ze svého jídelníčku vynechává. Rizikové jsou zejména extrémní způsoby výživy  s velmi omezeným výběrem potravin, špatná informovanost a nesprávná skladba stravy. Pouhé vynechání některých druhů potravin bez dalších změn v jídelníčku, které by zajišťovaly pestrou, nutričně a energeticky vyváženou stravu, rozhodně není vhodné.

Alternativní stravování: ano, či ne?

Každý alternativní styl může být přínosem, ale také rizikem. Závisí na stupni omezení sortimentu potravin živočišného původu a skladbě konzumovaných potravin. Rozhodně nelze předem spojovat alternativní výživu s nutričními nedostatky. Řada alternativních způsobů stravování je – jak se i dále dozvíte v našem novém seriálu – po nutriční stránce adekvátní.      

Kladem alternativních výživových směrů bývá střídmost stravy, duševní vyrovnanost a snaha o zdravý životní styl. Naopak hrozící zdravotní rizika se zvyšují se stupněm striktnosti vylučování potravin ze stravy. Jsou tedy typy svým složením považovány za nevhodné pro některé populační skupiny a jsou i takové, které nelze doporučit bez rizika nikomu. Vždy bychom měli mít na paměti, že strava má svým složením zajistit nejen dostatek energie, ale i vhodné zastoupení všech nezbytných živin.

Víte, že…?

Bílkoviny (proteiny)

Jsou nezbytné pro budování a obnovu buněk a tkání. Hlavními zdroji bílkovin v potravě jsou mléko, sýry, maso, ryby, vejce, ořechy, luštěniny a obilniny. Biologická hodnota bílkovin je velmi proměnlivá právě podle typu a počtu obsažených aminokyselin. Některé aminokyseliny označujeme jako nezbytné, esenciální. Proteiny, které obsahují všechny esenciální aminokyseliny, jsou kvalitní, plnohodnotné a mají vysokou biologickou hodnotu. Takové bílkoviny se nacházejí právě v mase, mléce, sýrech, vejcích, rybách a sójových bobech.      

Proteiny, které neobsahují všechny esenciální aminokyseliny, mají nízkou biologickou hodnotu. V potravě je nutné kompenzovat chybějící esenciální aminokyseliny jinými zdroji, ve kterých obsaženy jsou, jinak vzniká deficit a z něj plynoucí malnutrice, tedy porucha výživy.

Tuky (lipidy)

Pod termínem tuk vnímáme tradičně jak oleje (tekutiny), tak tuky pevné konzistence při pokojové teplotě. I tuky mají ve výživě nezastupitelnou roli. Jsou koncentrovaným zdrojem energie, nezbytné pro funkci buněčných membrán, působí jako rozpouštědla pro některé vitaminy, mají dlouhotrvající sytivost. Chemicky jsou tuky estery vyšších mastných kyselin a glycerolu. Mastných kyselin existuje více než čtyřicet, vzájemně se odlišují podle toho, zda mají mezi svými atomy uhlíku jen jednoduché, nebo i dvojné vazby.

Ty kyseliny, které mají pouze vazby jednoduché, se označují jako nasycené. Kyseliny s jednou nebo více dvojnými vazbami se označují jako nenasycené. Některé z nenasycených mastných kyselin potřebuje lidské tělo jako esenciální, tedy nenahraditelné. Nedokáže je samo syntetizovat, je proto nezbytné zajistit jejich přísun potravou. Mezi esenciální nenasycené mastné kyseliny patří např. kyselina linolová nebo kyselina arachidonová. Přestože je tuk nejmocnějším zdrojem energie ze všech živin, jeho poměrné zastoupení ve výživě by nemělo překročit 30 % celkové energetické dávky.

Sacharidy

Jsou velmi důležitou živinou, dodávají tělu energii pro všechny druhy aktivit i pro udržení normální tělesné teploty. Jsou také významnou stavební složkou buněk a zdrojem vlákniny. Většina sacharidů je produktem rostlin. Chemicky jsou sacharidy složené z atomů uhlíku, vodíku a kyslíku. Podle počtu molekul rozlišujeme sacharidy jednoduché – monosacharidy, které se dále slučují do dvojic, tzv. disacharidů, jež dále tvoří větší a větší celky a komplexy molekul, tzv. polysacharidy. K monosacharidům patří glukóza, galaktóza a fruktóza.

Do skupiny disacharidů řadíme sacharózu, maltózu a laktózu. Polysacharidy se navzájem velmi liší chemickým složením, protože obsahují rozdílný počet a odlišné uspořádání jednoduchých cukrů. V potravinách se nejčastěji nacházejí škroby a celulóza, hemicelulóza a pektin.

Pro svou dostupnost a relativně nízkou cenu jsou sacharidy nejdůležitější živinou z hlediska dodávání energie. Ve vyspělých státech nesmírně vzrostla konzumace sacharózy během 19. a hlavně 20. století. Vysoká konzumace sacharózy má přímý vztah k výskytu zubního kazu, k výskytu obezity a zhoršuje průběh cukrovky.