Vata i jed i fletcherismus aneb zaručený návod, jak zhubnout

02.07.2021 Jana Čiháková

Co všechno byli v minulosti lidé ochotni udělat, aby se zbavili nechtěných kilogramů? A jak se asi cítili, když po celý den konzumovali jen ocet a brambory, donekonečna přežvykovali jediné sousto, anebo si záměrně nasadili do střeva tasemnici? Projděte se s námi historií nejbizarnějších diet světa.

Hubnutí je nekonečné téma, a zdaleka nejde pouze o záležitost posledních desetiletí. Shodit přebytečné kilogramy se snažili už starověcí Řekové, tam ale šlo především o to usměrnit stravování v zájmu lepší fyzické kondice. V minulosti jsou ovšem známá i období, kdy se oblé tvary cenily a dnešní diktát štíhlých až hubených těl by tehdy sotva obstál. Kupříkladu notoricky známá Věstonická venuše, keramická soška korpulentní ženy, byla pro pravěkého člověka ztělesněním ideálu, bohyně matky, jejíž mohutné tělo symbolizovalo plodnost a vysoký potenciál. Také o mnoho let později, v dobách renesance a baroka, byly žádoucí plné tvary, bujné poprsí a kulaté bříško. Boubelky byly zkrátka v kurzu a hubenost se příliš nenosila.

Až v průběhu 19. století byla odstartována dodnes trvající éra nárazového hubnutí, která ovšem nabrala na síle až ve druhé polovině 20. století. Na scénu se tehdy dostala Twiggy, kostnatá modelka, která při výšce 170 cm vážila pouhých 41 kilo. K velkému překvapení mnohých začala hubená dívky s chlapeckou postavou udávat módní trendy a stala se novodobým ideálem ženské krásy. Zamotala tak hlavu spoustě dívek a žen, které se snažily vyhublé Twiggy alespoň trochu přiblížit prostřednictvím nejrůznějších diet.

Což takhle dát si trochu jedu

V průběhu 19. století, kdy začalo být shazování nežádoucích kilogramů velkým tématem, se mezi hubnutí chtivé osoby dostal i preparát obsahující jedovatý oxid draselný (lidově nazývaný arsenik, utrejch nebo otrušík). Ten se spolu se strychninem (také toxická látka) přidával do hubnoucích preparátů. Přestože šlo o relativně bezpečné množství jedu (toxický obsah v přípravcích byl velmi nízký), stávalo se, že lidé ve snaze urychlit hubnutí překročili doporučené dávkování. Hrozila jim následně otrava i další zdravotní komplikace. Protože se preparát prodával v lékárnách, spousta z nich nepředpokládala, že by součástí diety mohla být jedovatá látka.

Je libo parazita v délce až deset metrů?

Tento způsob hubnutí zdá se poněkud… nechutný. Tzv. tasemnicová dieta získala na popularitě na počátku 20. století, nicméně jejím prostřednictvím mohli hubnout pouze otrlí jedinci. Ti si konzumací syrového hovězího masa vědomě nasadili do střev boubele (larvy) tasemnice, parazita, který v extrému dorůstá délky až deset metrů. Cizopasník vskutku způsoboval hubnutí, ovšem za doprovodu úporných bolestí hlavy, silného zvracení, průjmu a podobně. Dalším úskalím pak bylo následné vypuzování parazita ven z těla.

Hlavně nepolykat!

Koncem 19. a počátkem 20. století začal být populární tzv. fletcherismus. Bizarní způsob stravování, který spočíval v nekonečném přežvykování jednotlivých soust až do chvíle, kdy měla hmota v ústech chuť. Poté ji dotyčný nespolkl, jak u jídla obvykle bývá, ale vyplivl. Horace Fletcher, americký výživový experimentátor, měl svou metodu propracovanou natolik, že udával i počty přežvykování u různých druhů potravy. A šlo často o neuvěřitelná čísla. Fletcherismus se stal populární především u společenské smetánky a býval běžnou součástí některých dobových večírků. Osobnosti tehdejšího kulturního světa pak u stolu svorně přežvykovaly, aby vše nakonec vyplivly. Šlo sice o účinný způsob hubnutí, ale neblahý dopad na zdraví jej v žádném případě nemohl vyvážit.

Život je kyselý

Diety nemusejí být vždy vyvíjeny lidmi, kteří se stravováním hlouběji zabývají. Výživový směr může udávat třeba básník – alespoň tak to bylo počátkem 19. století. Tehdy jeden z hlavních představitelů romantismu, anglický básník George Gordon Byron, vymyslel pravděpodobně nejkyselejší dietu světa. Základem byl ocet a cílem dokonalá očista organismu. Ocet se konzumoval po celý den, občas byly povoleny brambory, které se ale do octa alespoň namáčely. Byron byl ve své době velmi populární, tvrdě na sobě pracoval a usiloval mimo jiné o bledý a politováníhodný zjev. Právě ten byl v dobách romantismu žádaný a díky octové dietě se právě to básníkovi skvěle dařilo. Nejspíš i díky průjmu, zvracení a zažívacím obtížím vypadal utrýzněně. Básník měl řadu následovníků a obdivovatelů, kteří se k jeho způsobu stravování připojovali; otázkou zůstává, jak dlouho jim nadšení vydrželo.

Dva chomáče vaty, prosím

Pocit nasycení, aniž byste přijali nějaké kalorie? Jistě. Dopřejte si chomáč vaty a řádně jej zapijte vodou. Vata v žaludku utěšeně nabobtná a vy budete mít pocit plnosti… Seznamte se s dietou populární ještě donedávna zejména ve světě modelingu. Aby si modelky udržely štíhlou postavu, nahrazovaly část jídla právě vatou. V kombinaci s běžnou redukční dietou šlo o zaručený prostředek, jak si udržet váhu. Nemusíte být ani lékař, abyste si domysleli, co takový způsob stravování z dlouhodobějšího hlediska s tělem i psychikou udělá.

Nádech, výdech - a je po obědě

Nutno dodat, že nejde o dietu jako takovou, ale o životní filosofii. Stoupenci tohoto postoje věří, že potrava není pro udržení života podstatná. Měl by plně postačit vzduch, Slunce a vesmír. Zaručeně se vám podaří zhubnout i ušetřit, nicméně vaše uspokojivé fungování je jen otázkou času. Bez jídla může člověk vydržet až 60 dní, ale velmi záleží na řadě dalších okolností. V každém případě bývá fatální, pokud dotyčný ztratí víc jak 40 % své tělesné hmoty.

Text Lea Raif, foto shutterstock