27.08.2015 Jaroslav Panenka
„Co nadělám, se svým ostře řezaným obličejem se kladných rolí jen tak nedočkám,“ směje se herec Vladimír Marek, když přijde řeč na jeho filmografii plnou zloduchů nejrůznějšího ražení. Rozhodně se neostýchejte pod dojmem z jeho záporáckých rolí usednout s Vladimírem ke společnému stolu. Objevíte v něm zábavného, kultivovaného společníka s velkým rozhledem.
Nevzpomínám si na žádnou, přitom se doma v kuchyni samozřejmě také činil. Naši to měli rozdělené. Táta nakupoval a vařil, maminka uklízela, prala a šila.
Rozhodně nevedl, ale rád jsem se mu koukal při vaření pod ruce a občas jsem se na něco zeptal. Takže k vaření jsem se vedl já sám. Myslím, že táta z toho měl zjevnou radost.
Jak si tak vybavuji, snažil se vařit pestře z toho, co bylo k mání. Nikdy se mi nezdálo, že by s něčím bojoval. Táta si s danou situací prostě věděl rady jako každý vynikající kuchař.
Přímo o pýše bych snad ani nehovořil, ta to nikdy nebyla. Nicméně jako každý, kdo se kdy postavil ke sporáku, mám pochopitelně velkou radost pokaždé, když vidím, že mým strávníkům chutná.
To ano. Myslím, že za ni můžu považovat svíčkovou na smetaně.
V kuchyni se ze zásady neperu. Já tam chodím vařit, a protože to, co hodlám vařit, umím, nedochází k žádným bojovným stavům nouze.
Nejsem na nějaké velké ohlížení. Jediné, co sentimentálně opravdu postrádám, jsou fialkové bonbóny. Pamatujete na ně?
Na začátku této dlouhé cesty stojí věc, která předurčila, co bude mou celoživotní láskou a povoláním. Tou bylo rodinné loutkové divadlo s krásnými marionetami firmy Münzberg, přechovávané u babičky a dědečka. Byl jsem ještě zlatovlasé pachole, rodiče mi hráli pohádky a já zíral. Od té chvíle už mě žádné jiné hračky nezajímaly. Všude jsem budoval divadla nebo divadlíčka, rozvěšoval opony a vytvářel jevištní iluze do chvíle, kdy se o ty špagátky, provazy či nitě někdo z rodiny málem přerazil. A pak jsem jednou pod vánočním stromkem našel divadlo, které mi vyrobila celá rodina. Dědeček zkonstruoval kostru, maminka s babičkou ušily mnoho opon, táta se postaral o osvětlení. To bylo to zásadní uhranutí divadlem, které mě provází do dnešních dnů. Děkuji za ně svým rodičům. Svému rodinnému divadlu.
Josef Krofta tenkrát angažoval celý náš ročník, když se na nás předtím zajel podívat do kladenského loutkového divadla. Léta v Draku považuju za tu nejvyšší divadelní školu. Teprve tam jsme docenili poučku, že divadlo je záležitost kolektivní. Bez vzájemné inspirace nemá valný význam, na každém komponentu záleží. Hrát v Draku byl splněný sen.
Samozřejmě, ty mě nemohly s mojí povahou minout. Zvědavost mě vedla k ochutnání toho, co bylo pro tamější kuchyň vždycky tím nejlepším a nejtypičtější. Ochutnal jsem skutečně všechno možné, hmyz či plazy nevyjímaje.
Věřte mi, opravdu ne. Moje zvědavost totiž vždy byla silnější než pud sebezáchovy a já se nechával rád překvapit. První exotický zážitek, který mám dodnes v paměti, bylo seznámení s Japonskem a jeho kuchyní. Do té doby jsem netušil, jak dobrým pokrmem je sushi nebo různé plody moře pojídané zasyrova. Zájezd do Japonska mě ovlivnil opravdu zásadně, zdaleka ne jen gastronomicky. Jejich kultura a tradiční divadlo zejména mě uhranuly na celý život.
Určitě naše první představení ve Spojených státech amerických. Byli jsme hosty festivalu Puppeteers of America. Hráli jsme před obrovským hledištěm na monstrózním jevišti, na němž se dekorace k Šípkové Růžence skoro ztrácely, přestože byly poměrně masivní. Nezapomenu na ty neutišitelné standing ovations na konci. Na následnou reprízu se někteří diváci dokonce slétali soukromými letadly, takovou pověst si inscenace stačila rychle vydobýt!
Rozhodně mohu říci, že jsem dobrý, naprosto nevybíravý strávník. Ze mě musí mít každý kuchař radost.
Kdepak dřina, za tím jsou naštěstí geny. Muži z maminčina rodu byli vždy štíhlí.
Klid a sklenka whiskey.
Přes prázdniny jsme ještě dohrávali inscenaci Zkrocení zlé ženy, která měla letos na Letních shakespearovských slavnostech derniéru, a v nové sezoně vás můžu pozvat na několik pražských scén. V Divadle Kalich hraji ve dvou krásných muzikálech autorské dvojice Ondra Soukup & Gábina Osvaldová: Mauglí a Johanka z Arku, s ní jsme na sklonku minulé sezóny oslavili dokonce už patnáct let od premiéry, plus v muzikálovém dramatu Dana Landy Tajemství. V Divadle Hybernia se bude nadále uvádět výpravný muzikál Antoinetta - královna Francie. Pokud jde o činohru, dále hostuji v Rokoku v čapkovských Věštkyních, vraždách a jasnovidci a v Divadle Na zábradlí v Kabaretu Kafka.
Moudrý člověk netrpí. Jen se nachází v situaci, kterou by jiní označili jako zoufalou.
KDO JE VLADIMÍR MAREK
Vystudoval loutkoherectví na DAMU. Sedmnáct let byl v angažmá v divadle Drak, další řadu let strávil v Divadle Na zábradlí (Strýček Váňa, Racek, Cabaret aj.), nyní působí na různých scénách. Vedle velkého počtu činoherních inscenací si zahrál v mnoha muzikálech. Točí pro televizi (Clona, České století, Cukrárna, Expozitura, Motel Anatema, Četnické humoresky aj.). Hrál např. ve filmech Czech Made Man, Hranaři, Kvaska, Musíme si pomáhat, Krvavý román, Svatba upírů, Pevnost, Už, Perníková věž. Natáčí rovněž pro zahraniční produkce (Serena – USA, Muž, který se směje – Francie a mnohé další).
04.02.2020 | Odborníci na gastronomii i hosté to přirovnávají k zázraku. Podle mnohých dostanete nejlepší sushi na světě právě zde. Restaurace Sushi Sawada v japonském Tokiu je přitom téměř neviditelná.
27.05.2018 | Na východě Francie se dnes vydražily tři vzácné lahve žlutého vína z oblasti Jura ročníku 1774, a to v přepočtu za více než šest milionů korun. Jedna se prodala za 107.700 eur (2,8 milionu Kč), druhá za 76.250 (dva miliony Kč) a třetí 73.200 (1,9 milionu Kč).
28.05.2018 | Americká společnost Coca-Cola poprvé za více než 125 let své existence uvedla na trh alkoholický nápoj.
Zajděte si pro svou porci čtení o kvalitě potravin. Nové číslo koupíte v prodejnách Kaufland, Albert, Globus, Tesco a COOP, na vybraných novinových stáncích sítě Valmont a dalších, včetně vybraných poboček České pošty.