Houbový kuba – nejen staročeské jídlo vánoční

23.11.2009 Radek Jaroš

S houbovým kubou má řada českých rodin spojeno polední jídlo o Štědrém dnu. Je ale možné, že tradice podávání kuby sahá až do předkřesťanských časů, kdy o slavení vánočních svátků nebylo v Čechách ještě ani vidu ani slechu…

U starých Slovanů býval les v převeliké úctě, a právě houby, coby jeho plody, byly považovány za něco posvátného, hodného uctívání. Je tedy docela možné, že houbový kuba jako pokrm má svůj původ již v předkřesťanské době, kdy mohl být kultovně vychutnáván v rámci pohanských slavností zimního slunovratu.

  Z POHANSKÉHO POKRM KŘESŤANSKÝ

s příchodem křesťanství nebyly u nás naštěstí houby zatraceny coby jeden ze symbolů pohanství. Nadále byly vítanou složkou denní stravy a je doloženo, že i církevní autority jako Cyril a Metoděj je tu a tam sami požívali. Houby u nás zdaleka nekonzumovali jen chudí lidé, bylo pravidelnou povinností poddaných odevzdávat vladaři a šlechtě nařízená množství košíků hub. Kdy u nás došlo k přechodu od kultovního k vášnivému či masovému houbaření není s dokonalou určitostí známo. snad jde o souvislost s častými válečnými konflikty ve střední evropě, kdy prosté obyvatelstvo nacházelo před válečníky spásný úkryt v lesích a bylo zde nuceno se živit vším, co les nabízel. A houby mu zachutnaly, takže se v lesích sbíraly i v době míru. A v době míru a klidu křesťanských vánoc se vrátily na sváteční stůl Štědrého dne jako ideální bezmasé polední jídlo zvané kuba. souvislost názvu se jménem Jakub se sice na první pohled evidentně nabízí, ale doložená není. Jídlo se rozšířilo po celých Čechách a místní původ je někdy připisován Jihočechům. Ale ani to není nijak potvrzeno.

Z ČEHO BÝVAL STAROČESKÝ ČERNÝ KUBA

základem tohoto prapůvodního receptu jsou ječné kroupy a houba zvaná stroček trubkovitý, která dává vzniklému jídlu velmi tmavou barvu. V dnešní době tuto chutnou, ale málo známou a sbíranou houbu v drtivé většině nahrazují známější druhy, zejména hříbky. zato ječné kroupy se při přípravě houbového kuby nadále používají, a to nejen pro svoji znamenitou chuť, kterou si můžeme vychutnat například i v zabíjačkových jelítkách. Ječmen, ze kterého kroupy vznikají broušením obalových vrstev, je bohatým zdrojem minerálních látek a dodává tělu energii, sílu a odolnost. Ne nadarmo býval ječmen každodenní složkou jídelníčku antických gladiátorů … specifikem původního receptu houbového kuby je i používání domácího vepřového sádla, které sice není z dnešního pohledu považováno za zdraví prospěšnou potravinu. Nicméně hotovému jídlu dodává jedinečnou chuť.

STAROČESKÝ KUBA

Ingredience:

400 g čerstvých nebo 50 g sušených hub, 500 g krupek, 2 lžíce sádla, 2-3 cibule, sůl, 2-3 stroužky česneku, trocha sádla na pokropení pokrmu a vymaštění pekáče.

Postup:

krupky s drceným česnekem, solí a sádlem uvaříme doměkka. Zvlášť uvaříme čerstvé či suché houby. Do vymaštěného pekáče klademe střídavě vrstvu uvařených krupek a vrstvu vařených hub. Poslední vrstva musí být vařené krupky. Povrch pokropíme rozpuštěným sádlem a asi 25 minut pečeme.

DALŠÍ VARIANTY:

VÝCHODOČESKÝ KUBA

Uvařené kroupy se smíchají se sušenými (namočenými a posléze uvařenými) houbami, přidají se čerstvé škvarky, drcený česnek, sůl, pepř, kmín a majoránka. Může se domastit sádlem. Směs se dá zapéct do sádlem vymaštěného pekáče.

RÝŽOVÝ KUBA:

kuba se připravuje také v několika obměnách. nejznámější je rýžový kuba. Jak název napovídá, místo krup se při přípravě používá rýže a sádlo bývá nahrazováno rostlinným nebo i olivovým olejem. nemáte-li důvěru ke kroupám, pak vám tato rýžová varianta bude určitě chutnat, a to nejen při svátečním obědu na Štědrý den.