Lesk a bída jídelníčků

15.07.2013 Tereza Květoňová

V souvislosti s jídlem připravovaným ve školních jídelnách se stále vracejí a omílají poznámky o „univerzální hnědé omáčce“ a „blafech“, co se nedají jíst.

Příznačné na těchto názorech je to, že je převážně vyslovují lidé, kteří do školní jídelny nevkročili nejméně posledních deset let. Realita dneška je už přece jen jiná. Pestrost potravin a receptů na jídla je o hodně širší. Celkově lepší nabídka a kvalita pokrmů má však jen omezený vliv na oblíbenost a hodnocení školních jídelen.

Posláním školních jídelen je už od počátku jejich existence nejen nasytit strávníky, ale hlavně vařit jim zdravě a dodat obědem, případně dalšími jídly, všechny potřebné živiny a vitaminy. Vždyť oběd má pokrýt cca 30 až 35 % denního příjmu energie. Tzv. doporučené denní dávky živin (v gramech na jednoho žáka a den) jsou uvedeny přímo ve vyhlášce o školním stravování. Plnění předepsaných dávek pak zjednodušuje metoda hodnocení spotřebního koše, která sleduje 10 základních komodit potravin, důležitých pro zdravý vývoj dětí. Jsou to maso, ryby, tekuté mléko, mléčné výrobky, volné tuky, volný cukr, zelenina, ovoce, brambory a luštěniny. Dávky jednotlivých potraviny jsou pak odstupňované podle věku dítěte.

Cílem a povinností školních jídelen je sestavit měsíční jídelníček v takové skladbě, aby byly všechny potraviny zastoupeny v potřebném množství. Přitom je jasné, že obliba jednotlivých potravin ze spotřebního koše je mezi dětmi značně kolísavá. Jedna věc je pak méně oblíbenou potravinu na jídelníček zařadit a splnit si tak povinnost, druhá a nepoměrně obtížnější, je docílit toho, aby děti jídlo skutečně snědly a získaly tak z něj potřebné živiny. Dobrá školní jídelna má fantazii a dokáže např. neoblíbené luštěniny propašovat do jídel, ve kterých je děti snědí, aniž by věděly, že je právě pozřely. K završení všeho to ještě komplikuje dnes již běžná nabídka dvou či více jídel.

Vracení plných talířů

Je to věčný boj. Personál jídelny se může někdy snažit sebevíc, ale stejně nedocílí toho, aby děti jídlo snědly. Rodiče často vidí jediný důvod v tom, že jídelna připravuje jídla, která nejsou dobrá. „Často se na nás obracejí rodiče nespokojení s nabídkou jídel ve školní jídelně svých dětí a žádají o pomoc. Při detailnějším rozhovoru se však v drtivé většině dobereme k závěru, že mají rodiče zkreslenou představu o tom, co by jejich děti měly ve škole k obědu dostávat. Někteří totiž požadují, abychom ve školních jídelnách prosadili podávání u dětí oblíbených pokrmů – tedy více hranolků, sladkých jídel, pizz, knedlíků s omáčkami, nebo naopak čistě veganské či makrobiotické pokrmy. Těmto požadavkům však není možné z pochopitelných důvodů vyhovět – neodpovídají zásadám zdravé stravy dětí,“ uvádí k problematice skladby jídel Barbora Kalošová z Poradenského centra Výživy dětí.

Důvodem neoblíbenosti některých pokrmů ve školních jídelnách je jednoduše to, že děti jídlo z rodiny neznají. Zároveň nejsou zvyklé ochutnávat novinky, protože jejich jídelníček se v rodině omezuje na pár oblíbených jídel, sladkosti, bílé pečivo a hranolky. To, co by měly děti získat výchovou v rodině, a sice naučit se jíst co nejširší škálu potravin a pokrmů již v útlém věku, nemůže ani při nejlepší vůli školní jídelna nahradit. Rodiče tak hrají v souvislosti se školním stravováním a správným stravováním vůbec mnohem větší roli, než si sami uvědomují. Samostatnou a poněkud smutnou kapitolou je pak to, že děti mají stále častěji problém i se samotnou kulturou stravování, např. používáním příborů. To vede k tomu, že pokud se předkládají k obědu plátky, byť měkkého, masa, vracejí je děti často téměř netknuté.

 Kde oběd můj?

Z výzkumu Českého zdravotnického fóra, který byl na školní mládeži realizován na přelomu loňského a letošního roku, vyplývá, že téměř 70 % žáků ZŠ chodí na obědy do jídelny pravidelně každý den. Dalších 21 % ji navštěvuje několik dní v týdnu nebo obědvá doma. Celkové procento obědvajících je tedy poměrně vysoké. To je určitě pozitivní zjištění.

Už méně pozitivní je, že na základě výsledků výzkumu žáci obědvají méně často s rostoucím věkem a že na tomto trendu se podílejí více dívky. Ty častěji obědvají jen několikrát týdně nebo jen výjimečně. Starší děti mají pak častěji záporný postoj ke kvalitě jídla nežli ty mladší.

Výše uvedená zjištění se dají poměrně jednoznačně přičíst vlivu reklamy a médií na postoje teenagerů. Zatímco mladší děti jsou ovlivněné především rodinou, u starších jsou to už vzory z reklam či z řad vrstevníků, kterým se daří reklamní trendy co nejlépe napodobovat. Specificky se to pak projevuje u dívek, kde hraje s rostoucím věkem čím dál větší roli štíhlost a snaha napodobit ideál krásy, jak ho nepřirozeně prezentují média v čele s módními magazíny. Jíst oběd ve školní jídelně není zkrátka pro naše teenagery z různých důvodů „cool“, ať si o tom odborníci na výživu, škola i rodiče říkají, co chtějí.