Můžeme se naučit umění dlouhého života?

21.04.2015 Mgr. Marie Martiňáková

Název makrobiotika lze volně přeložit jako „umění dlouhého života“. Jde o celosvětově rozšířený životní styl, velmi úzce spojený s výživou. Kolébkou této filozofie je Tibet a Čína, za zakladatele se považuje Japonec George Oshawa (1893-1966).

Na člověka je v makrobiotice pohlíženo jako na součást přírody. Jeho psychický a fyzický stav jsou nerozlučně spjaty. Základní princip vychází z dynamiky protichůdných sil jin a jang. Zatímco některé potraviny mají tendenci více jin, jiné více jang. Mezi JIN potraviny patří například cukr, med, čaj, čokoláda, karob, mléko, jogurt, smetana, tekutiny, olej, ovoce, některé druhy zeleniny. Do JANG potravin řadíme třeba červené maso, ryby, drůbež, sýry a vejce, kořenovou zeleninu, semena, pozemní rostliny, sůl. Ideální makrobiotická strava není ani extrémně JIN ani JANG, ale na rozhraní a v rovnováze. Mezi nejvíce harmonické potraviny patří obiloviny, zejména rýže, luštěniny a některé druhy zeleniny.

Základ jídelníčku

Mimořádné postavení mají obiloviny a celozrnné výrobky, které tvoří základ denního příjmu. Dalšími nezbytnými potravinami v jídelním lístku jsou zelenina, luštěniny a mořské řasy, v menší míře ovoce, ořechy a semínka. V malém množství je možná konzumace ryb, mořských živočichů a drůbeže. Zelenina a ovoce jsou nejvhodnější krajové. Tepelnou úpravou zeleniny se posouvá její tendence od pólu JIN k pólu JANG, proto se větší část konzumuje v podobě vařené či dušené. Při úpravě zeleniny se s ní zachází šetrně, volí se čerstvá a ideální je krátké tepelné zpracování.

Makrobiotici se vyhýbají konzumaci jatečných druhů masa, mléka, mléčných výrobků, tropického ovoce, rafinovaného cukru, vajec, brambor, bílé mouky a výrobků z ní. Odmítají konzervované, chemicky ošetřené a přibarvované potraviny, užívání léků, konzumaci alkoholu a drog. Vyznávají střídmost, skromnost a pozitivní životní postoj.

Stupně makrobiotické diety

Makrobiotické učení je někdy propagováno dogmaticky, jiní stoupenci jsou benevolentnější. V nejpřísnějších stupních se lidé živí neloupanou rýží, z níž si údajně tělo vše potřebné vytvoří. Vyznavači makrobiotiky věří, že se některé látky mohou v lidském těle „biologicky transmutovat“, že konzumace potravy je proces transformace zeleného života rostlin na červenou živočišnou krev. Dle jejich názoru se tak například hořčík obsažený v chlorofylu přemění na železo, což ale současná věda odmítá.

Nevýhody dlouhodobé konzumace makrobiotické stravy:

Největší nevýhodou je omezení celých potravinových skupin, což s sebou nese riziko nedostatku bílkovin, deficit vitaminů skupiny B, železa a vápníku_.  Ten je sice i v rostlinných potravinách, ale nejlépe využitelný je z mléčných výrobků. Velkým nebezpečím je propagace malého příjmu tekutin, což ohrožuje funkci ledvin. Argument, že stačí tekutiny z polévek a zeleniny, před odborníky neobstojí. Z pohledu využití vitaminů a enzymů je nevýhodné upřednostňování tepelně upravené či zkvašené zeleniny, neboť tepelnou úpravou se ničí termolabilní látky. Diskutabilní je zásada omezování ovoce z obavy před jednoduchými cukry v nich obsaženými, pokud vezmeme v úvahu, že i obiloviny (polysacharidy) se v trávicím traktu rozloží na jednoduché sacharidy.

Zázračná metoda?

Nižší stupně a modifikace makrobiotiky, které tolerují mléčné výrobky a některé druhy masa, mohou uspokojit nutriční potřeby dospělého člověka. Vyšší restriktivní stupně, složené z obilovin, jsou nedostatečné z hlediska nutričního i energetického. Nebezpečí je logicky větší u skupin se zvýšenými nutričními nároky, dětí, těhotných žen nebo nemocných osob.

Zastánci této filozofie tvrdí, že makrobiotika je zázračná metoda, která si poradí i s neplodností či rakovinou, k čemuž ovšem chybí výzkumy a solidní důkazy. Někteří stoupenci tvrdí, že se cítí zdravěji, ale jsou i tací, kteří se stravovali makrobioticky, a vyskytly se u nich zdravotní potíže. Každopádně je třeba mít se na pozoru, promýšlet skladbu jídelního lístku z pohledu obsažených živin a použitých potravin.

Na druhou stranu nám makrobiotika v dnešní uspěchané době může poskytnout dobrou inspiraci. Minimálně zklidněním při jídle, zařazením chutných luštěninových či obilninových jídel v kombinaci se zeleninou. A pokud vás neláká komplexní změna přístupu k životu, posun k meditaci a východním cvičením, vyzkoušejte alespoň jejich kuchyni. Zjistíte možná, že existují i jiné recepty než svíčková nebo vepřová pečeně s knedlíkem a se zelím.

Makrobiotické recepty

Kapustové závitky

 Doba přípravy: pro 4 osoby

 Ingredience: 4 velké kapustové listy, 100 g rýže natural, 300 g zeleniny (mrkev, hrášek, kedluben, květák, celer apod.), 50 g sojového tvarohu, 50 g uvařeného mletého obilí, 2 lžíce olivového oleje, 1 cibule, 4 stroužky česneku, 1 lžíce sojové mouky, 1 lžíce hladké sojové mouky, droždí Tebi, mořská sůl, petrželová nať, 3 rajčata

Postup: Rýži dusíme téměř doměkka. Samostatně podusíme zeleninu. Obilí vaříme 30 minut a pomeleme. Nadrobno pokrájenou cibuli a česnek smícháme s rýží, zeleninou, tvarohem, sušeným droždím, mletým obilím, sojovou moukou a lžící oleje. Osolíme. Směsí plníme kapustové listy, převážeme je nití a upečeme. Podáváme s pohankou obložené rajčaty a posypané petrželkou.

Papriky plněné sojou

Doba přípravy: pro 4 osoby

Ingredience: 8 paprik, 4 rajčata, 500 g vařených sojových bobů, 1 hlavička česneku, sůl, 2 lžíce slunečnicového oleje, 100 g vařeného obilí, kmín, majoránka, petrželka

Postup: Očištěné papriky naplníme směsí z uvařených a namletých sojových bobů, uvařeného obilí, oleje, soli, rozetřeného česneku, kmínu a majoránky. Dáme péct do trouby. Podáváme s rýží, zdobíme rajčaty a petrželkou.

Rýžový nákyp s meruňkami

Doba přípravy: pro 4 osoby

 Ingredience: 350 g rýže natural, 4 dl vody, 300 g čerstvých nebo kompotovaných meruněk, 50 g rozinek, 50 g lískových oříšků, 50 g vlašských ořechů, špetka tymiánu, med, sůl, 1 lžíce oleje, 1 lžíce lněných semínek

Postup:Rýži vaříme 20 minut, pak ji smícháme s ostatními přísadami (oříšky a ořechy posekáme) a zapékáme v troubě 30 minut.