Past na peněženky rodičů

21.08.2013 Redakce

Jsou dětské potraviny jen pastí na peněženky rodičů?

Barevné hračky, lákavé obaly a přesně cílený marketing: z propagace dětských potravin vznikla veselá pouť, která má za cíl jediné – vytáhnout z peněženek rodičů co nejvíce peněz. Na dětské strávníky přitom myslí málokdo a starost o jejich zdraví je tak pouze v rukou rodičů. Jsou potraviny pro děti v něčem odlišné od potravin pro dospělé?

V našem testu jsme se tentokrát zaměřili na senzorické srovnání potravin pro děti s produkty pro dospělé, abychom zjistili, v čem jsou zdraví prospěšnější a pro dětské strávníky vhodnější. Výrobky jsme nakoupili v běžné tržní síti, testu jsme podrobili produkty od sladkých pitíček přes šunku a sýry až po žvýkačky. A někdy jsme se nestačili divit. Nejenže jsou tyto potraviny většinou stejné, mnohokrát dokonce obsahem tuku či cukru potraviny pro dospělé předčí!

Například Minipareničky mají stejné hodnoty tuku i soli jako parenica pro dospělé a její jedinou výhodou a tahákem je tak velikost porcí, která je pro děti příjemnější. Pro děti určení Rýžoví medvídci jsou také stejně energeticky vydatní jako jejich dospělí kolegové – rýžové plátky. Výhoda je tak opět jen v balení po 11 menších kusech, ovšem za cenu velké spotřeby obalového materiálu a z toho plynoucí myšlenky, nakolik ekologické takové balení asi bude. Tohle zjištění je ovšem prkotina oproti údaji na obale, že se jedná o bezlepkovou potravinu, aby vzápětí malým písmem na zadní straně spotřebitel zjistil, že výrobek může obsahovat stopy lepku! Stejné situace se opakuje i u rýžových chlebíčků. 

Podobné výživové hodnoty jsme zjistili u šunky i eidamu. Eidámek se sice snaží nalákat spotřebitele na tvrzení o sníženém obsahu soli, ale toto tvrzení je klamavé, neboť obsah soli je pro eidam stanoven na 2,5 %. Eidámek má 1,5 % soli, zatímco průměrně obsahují vzorky eidamů 1,4 % soli. Eidámek tedy není méně slaný než ostatní eidamy.

Sůl je problémem i u chipsů. Chipsy Pom-Bär s křupavými medvídky lákají na tvrzení, že jsou vyvinuty speciálně pro děti. Zároveň 100 gramů tohoto výrobku obsahuje pětkrát více soli a dvakrát tolik tuku než stejná porce hranolek od McDonald’s! Alespoň že nejsou smažené na palmovém oleji jako jejich „dospělí“ kolegové…

Sladké mámení

Další neřestí dětských potravin je vysoký obsah cukru. Na to je třeba dát pozor zvláště u dětí, které se málo hýbou a nadměrný přísun cukru u nich může vést ke vzniku obezity. Podívejme se třeba na cereálie, které se tváří jako zdravá snídaně či svačinka, ale pokud si rodiče nepohlídají dávkování a obsah cukru, hrozí, že děti přijmou hned po ránu nadměrné množství cukru.

Obezřetně číst etikety musejí rodiče i u mléčných svačinek – pokud je napadne vyměnit sladkého a tučného Pribináčka za ochucený tvaroh, moc svým dětem nepolepší. Ochucený tvaroh „pro dospělé“ totiž zase obsahuje extrakty a aromata, navíc není možné přesně zjistit, z čeho že se vanilková příchuť bere. Příchutě jsou kamenem úrazu i u mléčných pitíček – jen horko těžko se spotřebitel pídí po informaci, z čeho se příchuť bere, aby se nakonec dozvěděl, že jahodová chuť a barva vzniká z koncentrátu buď červené řepy, mrkve nebo černé mrkve. To, že je dětské pitíčko nadmíru sladké a energeticky vydatné, už je asi jen smutným standardem. Ve spojení například s čokoládovou cereální tyčinkou pak dostaneme energetickou bombu, ze které se dítě bude vzpamatovávat celé dopoledne a o které budou moct jeho tukové zásoby vyprávět ještě za pár let.

Potraviny pro děti jsou navíc často obohacené barvivy či stabilizátory, které u „dospěláckých“ potravin nenalezneme. Své by o tom mohly vyprávět třeba žvýkačky pro děti s jahodovou příchutí s náhradními sladidly a nulovým ovocným podílem. Ani dospělá varianta žvýkaček s jahodovou příchutí si nezaslouží pochvalu – ve složení se pěkně vyjímá koncentrovaná šťáva z černého rybízu. Ovoce tedy žvýkačka obsahuje, ale úplně jiné, než přiznává.

Podobná situace nastává u dětských pitíček. Za cenu téměř stejnou jako za balení 1,5 l vody s malinovou příchutí můžeme koupit malinové pitíčko pro děti o objemu 330 ml. Je sice bez umělých barviv, ale tak energeticky vydatné a sladké, že to ani přídavek vitaminu C a nepřítomnost umělých barviv nenahradí. Sáhnout pro „dospělou“ variantu tohoto nápoje ovšem není řešením – složením je sice „čistší“, ale obsahuje pro děti nevhodný benzoan sodný.

Hodně drahé hračky

V mnoha případech jsou tedy dětské produkty jen potravinami pro dospělé v lákavějších obalech a s hračkami, které ve skutečnosti vůbec nejsou zadarmo, jak výrobci na obalech rádi tvrdí. U dětského pitíčka si hezkých pár korun připlatíte za lahvičku a obrázky seriálových postav, u rýžových chlebíčků vás nakonec pěkně draho vyjdou jednotlivá balení i design podle oblíbených dětských filmů a medvídek na dětských chipsech se má taky proč usmívat – vždyť si na sebe dobře vydělá… Skoro by se chtělo říct – co animované zvířátko, to koruna nahoru.

Jak je možné, že mají výrobci tak volnou ruku při propagaci dětských potravin? V ČR jsou regulovány pouze potraviny pro děti do tří let, které musejí splňovat podmínky pro potraviny pro speciální výživu a jsou bedlivě kontrolovány Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (SZPI). V ostatních případech česká legislativa označení „dětské“ nebo „pro děti“ nespecifikuje. Přitom na děti působí jak televizní, tak internetová reklama, ale i akce v supermarketech a dárky u balení přímo v obchodech. Nikdo už ovšem nevaruje, že ačkoliv jsou všechny látky používané k výrobě potravin u nás povolené, některé při zvýšené a pravidelné konzumaci nejsou pro děti nejvhodnější a navíc se dětské potraviny „pyšní“ již zmiňovaným vysokým obsahem cukru a tuku.

Když ptáčka lapají…

Kvůli chybějící legislativě se tak výrobcům nabízí široká škála možností, jak nalákat dětské spotřebitele, jejichž zájem se hodně vyplatí. Zatímco ovoce a zelenina takové totiž marže ani zdaleka nepřinášejí, sladkosti a tučné potraviny ano. Výrobci děti lákají barevnými obaly, přiloženými hračkami, vystřihovánkami nebo menší velikostí porcí a dlužno říct, že velmi úspěšně. Kdo by také odolal dítěti, které nutně „potřebuje“ zrovna tuhle hračku, která mu chybí do sbírky? A ve svém přesně cíleném marketingu jdou výrobci ještě dál ­– zvou děti na své webové stránky s nejrůznějšími soutěžemi, kvízy, doplňovačkami apod. Cílem je jediné – vytvořit trvalé pouto, které dítě „přiváže“ k jediné značce. Odborně se taková praxe nazývá bonding, tedy utváření pouta. A to se reklamním agenturám daří velmi dobře. Je prokázáno, že ve věku deseti let dětští spotřebitelé rozeznávají 300 až 400 značek!

Nebezpečné je, že děti v reklamě všemu věří a mají pocit, že na všechno musí reagovat. Pokud tedy nezasáhnou rodiče a nenaučí děti, že ne všemu v reklamách se dá důvěřovat a že chipsy, sladkosti a sladká pitíčka jsou jen doprovodnou součástí jídelníčku, ne každodenním standardem, vyroste zde nové generace spotřebitelů, jejichž nezdravé stravovací návyky povedou minimálně k obezitě a cukrovce. Přitom jen postačí nahradit nezdravé varianty zdravější alternativou, pečlivě studovat složení a nutriční hodnoty výrobků a nad reklamou přemýšlet. Obzvláště pokud je v sázce zdraví budoucí generace.

Výsledky testování

Jak ukázalo naše testování, při nákupu dětských potravin je obezřetnost na místě. Jinak je totiž dost dobře možné, že nakoupíte potraviny srovnatelné, ovšem menší a dražší. V tom lepším případě. V tom horším podstrčíte svým dětem potraviny sladké a tučné a navíc ještě s klamnou představou, že děláte něco pro jejich zdraví.