Trinkgeld: Dali byste deset procent povinně?

26.08.2020 Jana Čiháková

Nedávno rozvířila stojaté vody výzva 10 % gastru. Podle Jana Horešovského, vedoucího této iniciativy, je prý logickým krokem, který pomůže vyrovnat finanční ztráty z karanténních dní. Otázka je, jak na tuto aktivitu zareaguje český zákazník.

Spropitné ve výši 10 procent je ve světě obvyklé minimum. Setkáte se s ním ve většině evropských zemí. V Itálii, Řecku, severských zemích a Velké Británii může být automaticky zahrnuto v účtence za večeři (v obvyklé výši deset procent). Podobně je na tom i Chorvatsko, Slovinsko, Německo a Rakousko.

I tady vyjádříte spokojenost dýškem ve výši deseti procent z útraty. Ve Francii se platí příplatek za servis kolem 15 je zahrnut v ceně. Podobně jako ve Španělsku, kde ovšem můžete pět procent přihodit. Jen v USA bývá dýško o mnoho vyšší, mezi 15 až 20 procenty. Je to z toho důvodu, že obsluha dostává pouze minimální mzdu a trinkgeld tak tvoří její majoritní podíl výdělku. Průměrné spropitné v USA činilo v roce 2018 asi 18 dolarů. Pozor si naopak dejte v asijských zemích. V Číně se na dýško nehraje, někde je dokonce ilegální. V Japonsku je výrazem nezdvořilosti až urážkou.

Český šetřílek v akci

Podle průzkumů STEM/MARK nechávají čeští hosté v restauracích obsluze nejčastěji 20 až 40 korun. Deset procent z útraty personálu nechává jen každý pátý. Asi 70 procent lidí tak obsluhu odmění jen pár desetikorunami, třetina zaokrouhluje pouze na koruny. A pak jsou tu dvě procenta lidí, kteří odmítají platit spropitné úplně – podle jejich argumentů obsluha i kuchař dostávají svůj plat, takže proč by měli platit něco navíc. Čeští hosté také nedávají dýško automaticky, ale očekávají dobré služby. Pokud se jich nedočkají (nebo je zklame kvalita jídla), neváhají si nechat vrátit do koruny.

Etická otázka

To jsou čísla z praxe. Neškodí tak připomenout, co říká etiketa. Podle odborníka nejpovolanějšího, Ladislava Špačka, bychom měli spropitné počítat z celkové útraty, přičemž standardní výše skutečně bývá zmiňovaných deset procent. Ale – s částkou můžeme libovolně nakládat směrem dolů i nahoru, právě v souvislosti s ochotou obsluhy nebo naší spokojeností. Poskytování spropitného je samozřejmě dobrovolné, ale je to výraz slušnosti a vychování. A jak dýško dávat? Nechte si vrátit peníze s účtem a až pak ponechejte na stole určitou částku.

Na kartu to (ne)jde

V souvislosti s placením spropitného vyvstává také otázka, jak je to s platbou kartou. Možná jste se také už setkali s omluvou obsluhy, že to není možné. Není to tak docela pravda. Možné to samozřejmě je, provozovatel restaurace však musí zaplatit „desátky“ státu. Ze spropitného se platí sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmů. Vše se zdaňuje jako každý jiný příjem přímo u zaměstnance. Jediné, co se neplatí, je DPH, jelikož jde o dar. Takže zpět k otázce, proč obsluha tringelt na kartu nevidí moc ráda? Je pravděpodobné, že se k ní částka nedostane, a to ani ponížená, pakliže restaurace nemá nějaká svá vnitřní pravidla, která stanoví, že výdělek nad rámec se bude spravedlivě dělit mezi číšníky, případně nemá každý člen obsluhy svůj vlastní terminál vybavený funkcí „zadat spropitné“, které se zaúčtovává zvlášť.

I zde ale platí, že obsluha dostane částku poníženou o výše zmíněné poplatky. Pokud jste tedy byli spokojeni se servisem personálu a máte tu možnost, je lepším řešením zaplatit kartou částku za občerstvení a na stole poté zanechat spropitné zvlášť. Pokud u sebe nemáte „ani korunu“ je zajisté lepší dát dýško alespoň na kartu než odcházet bez jakéhokoli finančního vyjádření spokojenosti. 

Položka couvert

Bouřlivé diskuse vyvolává i položka couvert. Jde o nízkou finanční částku, kterou si některé podniky účtují za prostření, chléb a různá dochucovadla. To, zda jste obligátní kečup nebo maggi, které často bývají v couvert košíku, využili nebo ne, se neřeší. Příplatek bývá obvykle započítán dle počtu stolovníků. Jde o částku 10 až 15 korun.

Důležité však je, že tato položka do dobrého podniku zkrátka nepatří. Je sice pravda, že malé občerstvení (chléb, olivový olej, bylinkové málo) sice restauraci měsíčně něco stojí, tato částka by však měla být zohledněna při tvorbě cen veškerého jídla a měla by být adekvátně rozpuštěna ve stanovených cenách za hlavní jídlo. Pakliže však na podnik takové štěstí nemáte a položka se přeci jen na účtu objeví, jste ji povinni zaplatit pouze tehdy, jste-li předem s poplatkem seznámeni. Pokud si podnik účtuje servis, o němž host předem nic neví, jde o porušení zákona na ochranu spotřebitele.